Manjóšú I. Deset tisíc listů ze starého Japonska

by Ōtomo no Yakamochi (Compiler), Antonín Líman (Translator)

Sbírka bezpočtu listů, též Sbírka četných generací, obsahuje přes 4500 básní a je v ní zastoupeno 561 autorů (70 žen), císařů, šlechtičen, učenců, ale i prostých pěvců z nižších společenských vrstev. Největší zásluhy na sestavení sbírky měl vzdělaný dvořan Ótomo no Jakamoči (asi 718 až 785), který svou ediční práci dokončil r. 760. Jména četných sběratelů a zapisovatelů básní se nedochovala. Za nejstarší jsou považovány milostné verše 16. japonského císaře Nintokua (vládl 313 až 399).

Sbírka obsahuje přes 4200 básní tanka (dosl. "krátká báseň", pětiverší o 31 slabikách, 5-7-5-7-7), 260 básní čóka ("dlouhá báseň") a 60 básní sedóka ("rytmická báseň" o šesti verších: 5-7-7, 5-7-7). Obecně jsou básně charakterizovány jako "lyrická poezie" (džodžóši) a jejich častým námětem je koloběh proměn v přírodě a jejich splývání s náladami člověka. Současně to jsou zpěvy o lidské vzájemnosti a hlubokých citech; největší část tvoří verše hovořící o lásce rodičů k dětem a dětí k rodičům, o citových poutech mezi sourozenci, o lásce platonické, milenecké i manželské.

Zápis byl pořizován v době, kdy ještě neexistovala slabičná abeceda kana, básně byly zapsány tzv. manjóganou, tedy čínskými znaky ve fonetickém použití, s přihlédnutím k jejich významu v případech, kde to fonetika dovolovala. Původní text Manjóšú se nedochoval, nejstarší opisy pocházejí z období Heian (794 až 1185) a nejsou úplné.
Japonští odborníci a milovníci Manjóšú spatřují krásu této sbírky jako celku ve skladbě písní srostlých vždy s určitým krajem a prodchnutých jeho atmosférou, ať už to jsou nejpočetnější básně z kraje Jamato a okolních provincií (dnešní oblast Kansai) nebo písně z krajů Azuma (dnešní Kantó), Kjúšú a dalších.

Genres: Poetry, Japan

334 pages, Hardcover

Published January 1, 2001