Ptákovina

by Milan Kundera

Divadelní hra z roku 1968, s úvodním textem Milana Kundery Autor se ptá autora.

Ze záložky knihy:
„PŘEDSEDA: Goethe. To byl slavný anglický malíř z jednoho velice dávného století, které kdysi dávno bylo. Nechal jsem o něm učit v našich školách naši mládež. Ale řeknu ti, maminko, že tento velký anglický mořeplavec se nijak podstatně neodlišuje od lidí, které denně potkáváme na našich ulicích. Nijak se neodlišuje od tebe ani ode mě. Cítím, matko, jakýsi cit, který se mi rozlévá v prsou, cit jakéhosi velikého všesvětového bratrství, cítím, jak mi všechno splývá dohromady, staletí, hvězdy, lidé, všichni králové a všichni malíři i mo řeplavci, a cítím, že jsou jako já, že jsou to všichni docela obyčejní lidé...“

V Supraphonu vyšla současně zvuková nahrávka představení v Divadle Na zábradlí pořízená v lednu 1970.

Genres: Czech Literature, Drama, Plays

138 pages, Hardcover

First published January 1, 1969

About the author

Milan Kundera (1 April 1929 – 11 July 2023) was a Czech and French novelist. He went into exile in France in 1975, acquiring citizenship in 1981. His Czechoslovak citizenship was revoked in 1979, but he was granted Czech citizenship in 2019.

Kundera wrote in Czech and French. He revises the French translations of all his books; people therefore consider these original works as not translations. He is best known for his novels, including The Joke (1967), The Book of Laughter and Forgetting (1979), and The Unbearable Lightness of Being (1984), all of which exhibit his extreme though often comical skepticism.

Reviews

[Kuszma · Rating 4 out of 5]

Igen tisztelt Elnök Úr! Lényegesen kevésbé tisztelt Tanári Kar! Kutyába se vett Tanulók!

Iskolánkat ma hajnalra virradóan rettentő, méltatlan támadás érte! Az épület falán obszcén geometriai ábrák jelentek meg, melyek, nos, ki sem merem mondani, de: rombusz alakúak. Ki a felelős mindezért? Ki gúnyolja ki szeretett Elnökünket, szeretett rendszerünket? Hát már ide is beszivárgott a nyugati métely, a deviáns, nekrofil, családellenes kurzus, mely alattomban vesztünkre tör? Miért nem képes elfogadni, hogy nekünk jó, a mi életünk csodálatos, miért akar lerángatni a maga szintjére? Mi ezt nem tűrjük! A bűnöst kézre fogjuk keríteni, és példát statuálunk. Ha kell, levágjuk a fülét, kímélet nélkül, természetesen csak a humánum és a családvédelem jegyében. Mert nekünk a humánum és a családvédelem az első! Olyannyira, hogy felfüggeszteni sem vagyunk restek a humánumot, és felszámolni se félünk a családot, ha ezzel megmenthetjük őket.

Köszönöm a figyelmet. Oszolj.

(Jobb lett volna távolabbról nézni. Csak hát ez pont az az élet, amit Pintér Sándor szán nekünk. Ahol a jón uralkodik a rossz, okoson a buta, szépen a csúnya. Ahol az emberit olyan mélyre el kell rejtenünk magunkban, hogy senki se lássa. Közben meg Kundera helyenként sziporkázóan humoros – de ez a humor is valahogy keserű. Mert többnyire a hatalom képviselőinek idiotizmusából fakad, és a nevetést annak felismerése követi, hogy mi vagyunk azok, akik ezeket az idiótákat magunk fölé engedtük.)

[neli ❤︎ · Rating 4 out of 5]

“během představení se nejhlasitěji smál autor” 😭 kdybych tohle měla vidět a ještě do toho slyšet Milana jak se hlasitě směje vlastní hře tak by mě to ukončilo

[Tereza Pešáková · Rating 4 out of 5]

docela legrační, ale nic novýho pod sluncem

[blueisthenewpink · Rating 4 out of 5]

Jó ez, nagyon, csak ne lenne a csehek 1966-os valósága annyira közeli a magyarok mai valóságához. Máshol vagy máskor olvasva biztosan más lenne. Így az a "hát igen, ez pontos", nagyon lehangolt, félrehúzott száj elismerése, mert túl ismerős, mert hihetetlen, hogy 2023-ban itt tartunk. Jó szatíra amúgy, csak ne adjunk ötleteket.

[Sabina Kočí · Rating 3 out of 5]

3⭐️

[Magdaléna Řeháková · Rating 3 out of 5]

Fajn píčovina

[Könyvkuckónk]

A Hecc egy rövid, mégis sokáig ható történet arról, hogyan válhat egy ártatlan ugratás mély, jóvátehetetlen sértéssé. Kundera érzékenyen és pontosan mutatja be az emberi játszmák természetét, a kimondott szavak és elfojtott indulatok erejét. Nemcsak történetet mesél, hanem súlyt ad minden elhangzó mondatnak. Letisztult, feszült kisregény, amely az első oldaltól az utolsóig leköti a figyelmet.

[Hattas Martin · Rating 4 out of 5]

Doteraz som žil v presvedčení, že kosoštvorec s čiarkou, ktorý u nás symbolizuje ženský pohlavný orgán, poznajú aj inde, žiaľ podľa Kunderu to tak nieje. Tento symbol poznajú iba v Česku a Slovensku.

[Anna Marie Regner · Rating 5 out of 5]

amazing play. though I am convinced it is the reason I didn’t get into Cambridge. That symbol, the one on the cover, it’s a vagina. I drew it in my Cambridge interview.

[yo JP · Rating 3 out of 5]

Vypálenej nebo nalitej v divadle bych se u toho asi bavil o level výš, ale i tak je to slušné, i navzdory žánru z toho jde pořád cítit Kundera.

[Markéta Brixi · Rating 4 out of 5]

Skvělé narážky a postřehy, vyřčené, i mezi řádky. S ohledem na žertovnost hry přidám fun fact: když z autorova příjmení škrtneme třetí osobu jednotného čísla, tedy „er”, zbyde to, kolem čeho se hra točí. :)

[Kristián · Rating 4 out of 5]

Cital som na hodine vetnej semantiky v poslednej lavici a parkrat nechybalo vela k tomu aby som sa nahlas zasmial

[Dijonysus · Rating 4 out of 5]

I got this book from a dear friend of mine, will be forever grateful. I love Kunderas books and this one specifically. Read it in an afternoon.

[Will · Rating 3 out of 5]

"Předseda:
Já vám to řeknu otevřeně. Já dostávám dopisy. Mnoho dopisů, které se mně vůbec nelíbí. Já vím, nemusí to být všechno pravda, ale ono není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Přátelé, mé životní poslání je dát lidem jistotu. (S vnitřní opravdovostí) : A řeknu vám otevřeně: Sám ji přitom nemám. (Zamyšleně) : Ale to je právě spolu vzájemně spojeno. Osud mi dopřeje mé vlastní jistoty, až já ji zaručím všem. Přátelé, vždyť řekněme si to upřímně. Některé ženy jsou kurvy. Ale podívejme se poctivě na dno svých duší. Co proti tomu děláme? Vy tu například učíte děti různým vědám. Ale co děláte pro to, aby vám ty děti nemalovaly sprosté kresby po zdech a nepářily se vám pod lavicemi? Vzdělání je hezká věc, ale úplně pro kočku! Já jsem znal jednu paní, ta nevěděla, co je jedna a jedna — a přesto byla celý život panna! Tak je to. Člověk netouží po vědění, ale po jistotě. Jinak nemůže být šťastný. A já vám to řeknu otevřeně. Úplně upřímně. (Dostává se do rozlítostnělého transu) : I já chci být šťastný! Vždyť já jsem úplně obyčejný člověk jako vy všichni! Já jsem jeden z vás! A právě proto, přátelé, já navrhuju ten nejpřísnější trest! Já navrhuju, aby viníkovi byly uřezány uši!

Ředitel:
Uši?

Předseda:
A proč ne uši?

Tělocvikář:
To je pravda. Proč ne uši?

Předseda:
Je to možná přísný trest.

Prušánková:
Ale spravedlivý.

Předseda:
Ale spravedlivý. Ovšem, přátelé, je vina jenom na tom, kdo ten nápis psal? (Rozhlíží se tázavě po přítomných. Pak): Není.

Tělocvikář:
Není.

Prušánková:
Není!

Předseda:
Není. Zlo musíme vyhubit s kořeny. Víte, já nemám nic proti tomu, že se píše. Ať se píše, pánové, jen ať se píše, ale nezapomeňte přitom na to, že kdyby toho člověka nenaučili psát, on by to nikdy nenapsal. Já proto navrhuji, aby v případě, že viníkem je žák, byl přísně potrestán i jeho učitel.

Školnice:
To ti tleskám, předsedo.

Předseda:
Já navrhuju deset ran lískovkou na holou. To je trest, který tu zavedl už dávno pan ředitel, a já myslím, že je to dobrý trest.

Ředitel:
Tresty, které nám doporučil pan předseda, jsou znamenité. Ale dovolte mi otázku. Co když tříčlenná komise, kterou jsem ustanovil, viníka nevypátrá?

Tělocvikář:
Slibujeme, že —

Ředitel:
Sliby chyby. Když ho nevypátrá, já navrhuji, aby místo viníka byl trestán každý člen komise, a to rovněž deseti ranami lískovkou na holou.

Školnice:
Cože? Taky mně?

Předseda:
Je rovnost.

Ředitel:
Návrhy trestů přijaty. Přeji vám mnoho úspěchů. A marš vyšetřovat! (Vyhání komisi.)"

[Tereza · Rating 5 out of 5]

i just couldn’t stop laughing at the absurdity of life captured by my fav author