Slova, pojmy, situace

by Milan Kundera

Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova), ale zejména umění románu během celých svých dějin (druhá a třetí část: Pojmy a Situace).“

SLOVA jsou autorova definitivní česká verze šesté části knihy L‘art du roman (Umění románu). POJMY obsahují autorův český překlad páté části knihy Le rideau (Opona), kde vyšly pod názvem L’esthétique et l’existence (Estetika a existence). SITUACE tvoří texty druhé části knihy Une rencontre (Setkání) s názvem Romans, sondes existentielles (Romány, existenciální sondy).

Genres: Nonfiction, Czech Literature

90 pages, Paperback

First published January 1, 2014

About the author

Milan Kundera (1 April 1929 – 11 July 2023) was a Czech and French novelist. He went into exile in France in 1975, acquiring citizenship in 1981. His Czechoslovak citizenship was revoked in 1979, but he was granted Czech citizenship in 2019.

Kundera wrote in Czech and French. He revises the French translations of all his books; people therefore consider these original works as not translations. He is best known for his novels, including The Joke (1967), The Book of Laughter and Forgetting (1979), and The Unbearable Lightness of Being (1984), all of which exhibit his extreme though often comical skepticism.

Reviews

[Kris · Rating 4 out of 5]

Bylo by nesprávné nechat se zlákat krátkostí knihy a pokusit se ji přečíst v rychlosti a najednou. Nabízí zastavení, ve kterém je krásné chvíli setrvat.

Vidím to tak: Kundera nám nabízí nahlédnout do jeho světa. Spisovatel zkoumá svět, situace a charaktery přes knihy - své i cizí. V textech nám ukazuje, jak na to, pokud se chceme připojit. Po dočtení to už zvládneme sami. Získali jsme nástroj, jak vidět svět z dalších hledisek (to je vždy cenné).

Nejoblíbenější slova: Litanie (Opakování), Transparence

[Anna Zegzulková]

„Grafomanie. To není manie psát dopisy, intimní deníky, rodinné kroniky (to jest psát pro sebe a své blízké), ale psát knihy (to jest chtít mít publikum neznámých čtenářů). Není to manie vytvořit novou formu, ale vnutit své já jiným. Nejgrotesknější verze touhy po moci.“

„Čím pozorněji čteme, tím se stává román obtížnější, neboť „pravda“ je skryta, nevyslovena a nevyslovitelná.“

Kundera ani ne na 100 stránkách v trochu netradičním formátu, přesto přesně tak, jak ho znáte, pokud jste od něj předtím četli aspoň jednu knihu.
V téhle připomíná myšlenky z děl nejen svých, ale hlavně cizích, dále je reflektuje a rozvíjí, hraje si s pojmy a koncepty, přináší své názory na kulturně-politickou situaci, nové perspektivy, u kterých si řeknete (nebo aspoň já jsem si to řekla:D) „vlastně jo, no, takhle by mě o tom nenapadlo přemýšlet“. Opakovaně vyzývá, aby autorův život nebyl věcí veřejnou, jak je o něm ostatně známo (takže už člověka po čase začlo otravovat číst tuhle myšlenku poněkolikáté, we get it, bro…). Asi jsem pro některé pasáže byla trochu nevzdělanec (jelikož je dost odkazováno na dějiny, především literatury), ale i tak přečtení mělo přelouskání smysl, jako nejspíš všechny knihy od autora, aspoň dle mého dosavadního zjištění. Čím jste starší, tím míň se vším souhlasíte a považujete Kunderu za naprostého génia, ale vždycky dostanete nové intelektuální perspektivy, zamyslíte se a většinou si to i užijete.

[Jan Němec · Rating 4 out of 5]

První část Slova přináší heslář důležitých kunderovských pojmů. Namátkou ze středu abecedy: interview, ironie, kolaborant, komično, krása, kýč… Výběr je dost nesourodý, přesněji řečeno zcela osobní; co slovo, to důležitá součást Kunderova myšlení či životní zkušenosti, přičemž ty dvě kategorie se mísí. Zdá se například, že heslo „interview“ zde má místo pouze proto, že s nimi Kundera udělal špatnou zkušenost, již chce dovysvětlit, kdežto „komično“ či „krása“ jsou základními stavebními kameny nejen jeho estetiky a jako takové mají daleko obecnější platnost. Ten osobní výběr slov je zajímavý z vícero důvodů. Jednak má skutečně svou praktickou hodnotu, pokud si někdo potřebuje rychle ověřit, co si Kundera myslí o tom nebo onom. Zároveň však poněkud zpochybňuje, co Kundera rád říká: totiž že autor by měl zmizet za svým dílem, anihilovat se; i zde v příslušném hesle čteme: „Rys, jímž je určen romanopisec: nerad mluví o sobě… Podle jedné Kafkovy metafory romanopisec bourá dům svého života, aby z jeho cihel vystavěl jiný dům: dům svého románu.“ Tady to totiž funguje trochu jinak a daleko přirozeněji: výběr slov zjevně osobní, biograficky motivovaný, ale smysl sdělení nadosobní; dokonce lze říct, že jen díky tomu, že je výběr osobní, má nakonec nějakou obecnější platnost. Vztah biografie a díla tvoří jeden z refrénů Kunderova myšlení, ale nárok, který vznáší, má dost utopickou povahu. Autor si může přát zmizet za svým dílem, ale trochu tím připomíná dítě, které si zakryje hlavu polštářem a myslí si, že ho už nikdo neuvidí. A další potíž je, jak to co nejlépe udělat v praxi: vždyť právě v případě Kundery lze s politováním sledovat, že za svým dílem nemizí, ale naopak ho postoji ke svému dílu - v Česku - nechtěně zastiňuje. A vcelku osobní se zdá být i jistá melancholie, která stránkami Kunderových esejů nově prostupuje. Heslo „Evropa“ zakončuje: „Představa evropské identity se vzdaluje do minulosti. Evropan: ten, jemuž se stýská po Evropě.“ Svoji poznámku o Dostojevského Idiotovi končí slovy, že dnes jsme odsouzeni žít ve světě smíchu bez humoru, a o něco dřív tvrdí: „Dějiny evropského smíchu došly na konec.“ A drobnou kapitolu o Marquézových Sto rocích samoty uzavírá: „Zdá se mi, že tento román, který je apoteózou umění románu, je zároveň velké sbohem adresované závěrečné epoše románu.“ Ve všech těchto případech lze Kunderovi rozumět, jen pokud se ty věty čtou ne jako analýza, ale jako kritiku a hlavně jako stesk po tom, co mizí: po Evropě, jíž definuje především kultura, a po románech jakožto nejdůležitějších existenciálních sondách vypouštěných do onoho kulturního ovzduší.

[rajslovate · Rating 5 out of 5]

Bible

[Natálie Vlčková · Rating 5 out of 5]

Humor is not a brief spark that flares up at the punchline of a story or situation. It’s a subtle light that quietly illuminates the broader landscape of life.

[Eva Forraiová · Rating 5 out of 5]

"Překladatelé jsou blázni do synonym."
"Humor není jiskra, která zazáří krátce při komickém rozuzlení situace anebo příběhu. Jeho diskrétní světlo pokrývá došíra krajinu života."
"Zde vidím smysl intelektualismu Rothových hrdinů, kteří jsou skoro všichni spisovatelé či profesoři literatury ustavičně uvažující o Čechovovi, Henry Jamesovi či Kafkovi. To není prázdná intelektuální exhibice literatury, která neumí mluvit než o literatuře. To je touha zachovat minulý čas na horizontu románu a nenechat postavy v prázdnotě, kde hlas předchůdců už není slyšitelný."