The Sack of Rome, 1527

by André Chastel, Beth Archer (Translator)

From a leading art historian of Renaissance Italy, a compelling account of the artistic and cultural impact of the sack of sixteenth-century Rome

In this illustrated account of the sack of Rome as a cultural and artistic phenomenon, André Chastel reveals the historical ambiguities of preceding events and the traumatic contrast between the flourishing world of art under Pope Clement VII and the city after it was looted in 1527 by the troops of Emperor Charles V.

The book illuminates the cultural repercussions of the humiliation of Rome, emphasizing the spread or “Europeanization” of the Mannerist style by artists who fled the city―including Parmigianino, Rosso, Polidoro, Peruzzi, and Perino del Vaga. At the same time, Clement’s critics used the infant media of printing and engraving to win over the populace with caricatures and satirical writings, while Rome responded with monumental works affirming the legitimacy of the pope’s temporal power. Chastel explores both the world that was lost by the sack and the great works of art created during Rome’s recovery.

Genres: History, Italy, Renaissance, Military History

344 pages, Hardcover

First published January 1, 1983

Reviews

[Monica]

I may be off my rocker but I sympathize with Clement VII. It's sad but amusing to imagine him running across the parapet from his apartments to the Castel Sant Angelo with all those jewels sewn in his cape.

[Carolinalotus]

Autor řeší uměleckou situaci na základě historické události r.1527 ve spojitosti s politickou situací v Římě. Vychází především ze svých poznámek z kurzu na College de France. Podnět vidí v Římě vnímaném jako městě profánním i posvátným, proti čemuž se společnost vzbouřila. Řím se stává místěm málo konstruktivním lokálních bojů dle Chastela. Události jsou nakonec převedeny do symbolických obrazů, avšak ne soudobých.

Chastel definuje tzv. "Klementinský styl", kdy papež Klement VII udává umělecké dění a mění tak římskou scenerii. Kolem r.1525 se formuje skupina okolo Celliniho. Umělci spolu komunikovali, jelikož měli i stejné ambice. Jednalo se o nápodobu antické malby, spojenou s raffaelovským pohybem a toskánskou plynulostí. Zároveň se masově začal šířit mědiryt.

Papež prohlašuje, že k božskému lze proniknout i ryzí krásou, kterou je nutno prezentovat. Renesanci vnímá jako vyvrcholení dlouhého formálního vývoje (např. Ghiberti). Co se snaží Chastel ukázat touto publikací je hluboký dopad na uměleckou scénu vyplenění Říma císařským vojskem Karla V. roku 1527 a upozornit na něj, jelikož soudobé znázornění neexistuje, ale nacházíme jej např. v Posledním soudu Sixtinské kaple. Toto se projevovalo osobním zármutkem, který se v dílech odrážel, stejně tak jako nervozita a slabé technické provedení. Autor jej nazývá stylem "teribilitá", jež byl opakem "suavitas" klementinského stylu.

Po vyplnění nastal diaspora umělců, hodně jich odešlo do Benátek. Papež se snažil obnovit Řím, také pomocí umění. Přichází mladí umělci z Toskánska a Flander, jakými byli např. Vasari či Hemskerck. Řím se nadále podařilo reparovat následujícímu Papežovi Pavlu III. a poukázat a něj jako na město Kristovo, Petrovo, ale i dědice antického Říma, který byl královský a císařský zároveň.

[Nina Misson]

My own reading notes: after returning from Rome (oct 1528), Clement wore a beard (Ha una barba longa canuda), a traditional sign of grief, penitential beard. Quattrocento was a beardless century, the next one encouraged beardness. In Greek culture the beard is a sign of a hermit, eremite, loner (barbatus). In western art, the beard signifies an easterner. In 1528 Hadrian VI. bans priest from having beards (they resembled soldiers too much). That's why in 1528 Clement's (colla barba longa) penitential beard seemed odd, but it wasn't a surprising gesture on its own. Wearing a beard is a sign of grief.

[Mara Guerra]

Saggio a scelta per il corso di Storia Moderna. Testo interessante, un'analisi particolare del Sacco di Roma raccontato non solo attraverso gli eventi militari e politici, ma anche e sopratutto attraverso un'analisi delle immagini e dei simboli. Si passa dalla propaganda luterana precedente al sacco, per andare alle immagini che inizialmente non hanno raccontato la tragedia del 1527 fino ad arrivare al Giudizio Universale di Michelangelo e la diffusione del Manierismo. L'arte prodotta, l'arte distrutta, l'arte manomessa e venduta. Un ripercorrere gli eventi del prima e del dopo, da Adriano VI a Paolo III, con un focus importante sull'arte osservando la fine del Rinascimento romano. A tratti ho trovato il testo ripetitivo e alcune parti superflue. Comunque una lettura scorrevole, ben scritto.

[Giampaolo Balena]

Una ricostruzione dettagliata del sacco di Roma, delle sue motivazioni e delle sue ripercussioni in ambito sociale e, soprattutto culturale. Un testo avvincente e puntuale

[Andrea]

Una ricostruzione documentale e iconografica dei sei mesi che sconvolsero la cristianità, degli eventi che li precedettero e seguirono, della conseguenze sulla storia europea. L'imbelle Clemente VII, Cellini lo sbruffone, la visione di Guicciardini, e i perfidi Carlo di Borbone ed Erasmo da Rotterdam.