Soubor textů shromážděný v této knize navazuje na průkopnickou edici staročeské lyriky, kterou v roce 1940 pořídil Jan Vilikovský. Je pokusem shromáždit všechny dochované - nebo přesněji dosavadním bádáním zjištěné - projevy české lyriky od 10. století do husitství. Rozšiřuje obraz české středověké lyriky, který podávala edice Vilikovského, o několik textů dosud nepublikovaných a především o množství textů, které sice byly postupně objevovány badatelským úsilím více než stopadesátiletým, ale pro literární historii zůstaly zasuty, protože jsou rozptýleny v časopiseckých vydáních, sledujících většinou povýtce filologické záměry. Aby byla možná kritická revize dochovaných pramenů, bylo zapotřebí shromáždit je v úplnosti podmíněné dnešním stavem literárněhistorických znalostí. Vydavatel proto přejímá - kromě několika textů, které se výslovně hlásí do doby husitské nebo přesahují rámec lyriky - celý materiál publikovaný Vilikovským; naproti tomu při jeho doplňování se snažil o co největší opatrnost. Textová část knihy je rozdělena do šesti oddílů: první obsahuje nejstarší památky od písně Hospodine, pomiluj ny po lyrické básně z přelomu 13. a 14. století, druhý až pátý, uspořádaný tematicky, básnickou tvorbu doby lucemburské, šestý gnómické texty, tj. veršované sentence a průpovědi. Obraz české středověké lyriky, jejž podávala edice Vilikovského, je tímto vydáním podstatně rozšířen.