H έννοια της Δύσης, μολονότι είναι διαρκώς παρούσα σε κάθε συζήτηση περί πολιτισμού ή γεωπολιτικής, εξακολουθεί να μένει αόριστη και προβληματική. Αυτήν ακριβώς την έννοια δοκιμάζει να προσδιορίσει ο Φιλίπ Νεμό στο παρόν βιβλίο, βασιζόμενος στην ιστορία. Κατά τον συγγραφέα, για να διαμορφωθεί αυτό που αποκαλούμε σήμερα Δύση, συνέργησαν αθροιστικά πέντε καίριες ιστορικές στιγμές: - η επινόηση της πόλεως και της επιστήμης στην Αρχαία Ελλάδα - το Ιδιωτικό δίκαιο και ο ουμανισμός της Ρώμης - η ηθική και εσχατολογική προφητεία της Βίβλου - η "παπική επανάσταση" (11ος-13ος αι.), που καταξίωσε την ανθρώπινη πράξη - οι μεγάλες δημοκρατικές επαναστάσεις των Νεότερων Χρόνων.
Αυτές οι πέντε στιγμές-κλειδιά, τα πέντε "εξελικτικά άλματα", όπως τα ονομάζει ο συγγραφέας, αλλάζοντας άρδην τη σχέση του ανθρώπου με τη φύση, με το παρελθόν και το μέλλον του, και με τον άλλο άνθρωπο, διαμόρφωσαν τελικά τη σημερινή πολιτισμική και πολιτική φυσιογνωμία της Δύσης.
Στην παρούσα ιστορική στιγμή ο Φιλίπ Νεμό, αντίθετα προς τους κήρυκες της πολιτισμικής επιμειξίας, προτείνει την υπεράσπιση της δυτικής ταυτότητας, των πολιτικών και πολιτισμικών συνόρων της Δύσης, σε ανοιχτό πάντοτε διάλογο με τους άλλους πολιτισμούς.
This is the worst book I have ever read. If I could give it zero strars, I would.
The intelectual dishonesty and cherry-picking of history is truly incredible. And all that to support a racist and xenophobic thesis, stating that the west is the source of everything good humanity has created, that those good things cannot exist outside the west (at a certain point he says he doubts democracy can be sustained outside the west), and that if we let people from other cultures in, then western culture will be diluted and disappear. He even glosses over WWII and the rise of fascism in Europe in the 20th century, dismissing it as a glib, that was overcome and doesn't define western culture. Basically he says that everything good in the west is exclusive and particular to the west, and everything bad is to do with human nature, problems that exist everywhere. I don't even know how this got published, it is pseudo-intellectualism hiding an anti-immigration agenda.
I do wish I was exaggerating with this review, but I'm not. The only reason I finished this book was because I had to read it for a class. Do not waste money, time and brain cells on this book. Besides all of this, it is written in a dry, pedantic and boring way. This book has nothing going for it.
Τι να πω για αυτό το βιβλίο, ήταν στιγμές που με εκνεύρισε με τη δυτικολαγνεία του και τον αντικομμουνισμό του, άλλες φορές που ήταν μου φάνηκε πολύ ενδιαφέρον (το κομμάτι για τη παπική επανάασταση του 11ου-12ου αιώνα) αλλά τελικά μου άφησε μια αίσθηση ανέντιμοτητας: όταν τις θηριωδίες του ναζισμού τις ξεπετάς με μια "παλινδρόμηση", χωρίς κανένα αναστοχασμό και κριτική του δυτικού κοσμοειδώλου μάλλον τα χαρτιά είναι σημαδεμένα από πριν.
Si on a seulement trois heures à presenter à un extraterrestre c’est quoi l’Occident je proposerais de lire ce livre. Le document est clair, éclairant et concis. L’auteur met au point des éléments identitaires (réligion, histoire,...), mais pas des considérations géopolitiques (vues divergentes entre l’Europe et les Etats-Unis). Deux thèses intéressants: les idéologies totalitaires n’avaient jamais de futur à l’Occident grâce à sa tradition grecque et libérale. Aux pays non-occidentaux on voit que des régimes peuvent survivre (l’Iran, l’Arabie Saoudite, le Chine,...). Seconde thèse: Malgré la politique anti-colonisateur au Tiers Monde, aucun pays qui a progressé économiquement, a quitté le système capitaliste. Ce système serait adapté le mieux aux tendances technologiques modernes.
The book gives the basic knowledge about the West over periods and its achievement ans what makes the Occidental different when is compared to the Oriental. In my opinion, the big success we can still see today is the democracy and liberalism.
Velice provokativní kniha, kdy se mi opět potvrzuje,že určitá skupina francouzský autorů považuji jakou koliv krizi na Isle de France jako největší krizi Evropy. Celkově autor vyzdvihuje duchocní rovinu nad technickými vynálezy a průmyslovou revolucí, jeho začlenění katolické církve a dcuhovenstvy do části knihy tomu nasvědčuje, ale velmi zdatně tento krok obhajuje. I když se jedná o zdařilou a provokativní knihu, tak mě přiliš nezaujala a hlavně pro Středoeveropana jsou němkteré Nemovy názory přitažené za vlasy. Proto dávám po dlouhé době pouze dvě hvzědičky.
výběr z ní: podle autora je jasné, že Polsko, pobaltské země, Česká republika či Slovensko jako noví příslušníci Evropské unie a katolické země bývalé Jugoslávie jsou země „téměř západní kultury“. Všechny tyto země podle něj byly civilizovány ve středověku pod přímým vlivem římské církve, a tedy principů papežské revoluce. V 19. století „poznaly týž demokratický vývoj jako Rakousko-Uhersko. Problém je v tom, že až do nedávného data nepoznaly doopravdy a nepraktikovaly demokratické a liberální instituce, protože vývoj v tomto smyslu v nich byl v zárodku potlačen nástupem fašismu a následně komunismu.“ ...i když, jak vidno, o meziválečné demokratické československé republice jako by Nemo nikdy neslyšel.
Autorul vorbește în carte (Philippe Nemo, Ce este Occidentul?, Presses Universitaires de France, 2004; Cartier, 2008) de cele cinci straturi ale omului occidental. E o reamintire pedagogică bine-venită pentru educația noastră fracturată de secol 20. Demersul lui nu e doar pedagogic, are și logii sub formă de postulate și conjecturi în care se poate discuta. E și un punct de plecare pentru o dezbatere intelectuală. Care, sub o formă sau alta, a debutat, a continuat, s-a dezvoltat și a regresat, pentru că volumul are deja aproape 15 ani de la apariție. Dar care poate sluji și acum ca pretext de reflecție.