What do you think?
Rate this book
Můj život po životě
Osmého prosince 2012 praskla Michalu Vieweghovi aorta. V nemocnici ho půl hodiny marně oživovali, a jak říká doktor Skalský, kdyby se rozhodli Michala neoperovat, nebylo by to nic proti standardním medicínským postupům. Jenže to zkusili... A Michal proti všem předpokladům nejen přežil, ale o necelý rok později vydává novou, svou pětadvacátou knihu.
Pokouší se v ní zachytit, jak vypadá život člověka s těžce poškozeným mozkem, člověka, který by měl být šťastný, že zůstal naživu... ale jde mu to jen ztěží. Přežil, ale celý jeho dosavadní život se ocitl v troskách, je zcela odkázán na péči nejbližších – a až příliš často ho napadá, jestli by nebylo lepší... Ale je tu psaní, které ho drží při životě. A nyní i kniha, která je přes všechnu bolest, kterou s sebou nese, knihou očistnou.
Pokouší se v ní zachytit, jak vypadá život člověka s těžce poškozeným mozkem, člověka, který by měl být šťastný, že zůstal naživu... ale jde mu to jen ztěží. Přežil, ale celý jeho dosavadní život se ocitl v troskách, je zcela odkázán na péči nejbližších – a až příliš často ho napadá, jestli by nebylo lepší... Ale je tu psaní, které ho drží při životě. A nyní i kniha, která je přes všechnu bolest, kterou s sebou nese, knihou očistnou.
152 pages, Hardcover
First published January 1, 2013
1 person is currently reading
44 people want to read
About the author
Michal Viewegh
95 books108 followersMichal Viewegh is one of the most popular contemporary Czech writers and the bestselling one. He writes about romantic relationships of his contemporaries with humour, and variously successful irony and attempts at deeper meaningfulness; he is sometimes compared to Nick Hornby by his fans.
His books, which, since the late 1990s, he publishes every spring, usually sell about 50,000 copies each, bringing him an upper-high-class income unparalleled among Czech writers (by his own boastful admissions, his royalties from a successful book are equal to roughly 8 years of an average Czech salary). His 2004 income was Kč 4 million. Viewegh likes to point out this success with readers, as well as the fact that his books have been translated to several languages and made into films, since he fell out of favor with critics in mid-1990s, which sentiment he heartily reciprocated in his following books.
His books, which, since the late 1990s, he publishes every spring, usually sell about 50,000 copies each, bringing him an upper-high-class income unparalleled among Czech writers (by his own boastful admissions, his royalties from a successful book are equal to roughly 8 years of an average Czech salary). His 2004 income was Kč 4 million. Viewegh likes to point out this success with readers, as well as the fact that his books have been translated to several languages and made into films, since he fell out of favor with critics in mid-1990s, which sentiment he heartily reciprocated in his following books.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 21 of 21 reviews
February 9, 2014
Dobrovolně přiznávám, že jsem nikdy žádnou předchozí Vieweghovu knihu nečetla a přesto jsem si ho automaticky zařadila do kategorie autorů, kteří mě nemusí zajímat. Můj život po životě je logicky jiný. Nakolik jiný, to nejsem schopna posoudit. Knihu jsem si přečetla s velkým zájmem o autobiografický text někoho, kdo si prošel velkým osobním bojem.
Viewegh ve své knize nevynechává nic (pokud na to v dané chvíli nezapomněl) a máme tak možnost se zblízka seznámit s jeho psychickým rozpoložením během zotavování se po operaci prasklé aorty, které předcházelo hodinové oživování a tím dlouhodobý nedostatek přílivu kyslíku do mozku. Michal přežil, vlastně zázrakem.
Kniha se mi dostala do ruky v ne úplně pozitivním období a byla celkem zajímavou terapií ve smyslu "nefňukej, já jsem na tom mnohem hůř", takže za to velké díky. Nakonec si z celé knížky odnáším následující dvě věty: "Jiní na tom nepochybně byli a jsou hůř než já. Ale vědět bohužel není totéž jako cítit." Michal na mě udělal obrovský dojem a má můj respekt. Už nikdy ho nebudu řadit do stejné škatulky, jako dřív.
Viewegh ve své knize nevynechává nic (pokud na to v dané chvíli nezapomněl) a máme tak možnost se zblízka seznámit s jeho psychickým rozpoložením během zotavování se po operaci prasklé aorty, které předcházelo hodinové oživování a tím dlouhodobý nedostatek přílivu kyslíku do mozku. Michal přežil, vlastně zázrakem.
Kniha se mi dostala do ruky v ne úplně pozitivním období a byla celkem zajímavou terapií ve smyslu "nefňukej, já jsem na tom mnohem hůř", takže za to velké díky. Nakonec si z celé knížky odnáším následující dvě věty: "Jiní na tom nepochybně byli a jsou hůř než já. Ale vědět bohužel není totéž jako cítit." Michal na mě udělal obrovský dojem a má můj respekt. Už nikdy ho nebudu řadit do stejné škatulky, jako dřív.
Read
September 21, 2014záměrně nehodnotím: nejde to. tohle totiž není literatura, ale záchranná brzda a kotva v rozmazané realitě autora. pokus ukázat, co se ne/děje v depresi, a dokázat, že bolest, která není vidět, není o to menší. kdo tu díru nezná aspoň z malé než větší dálky, stejně sotva uvěří.
October 14, 2013
Pět hvězdiček neoblíbenému spisovateli.
Zažil jsem literární překvápko. Pustil jsem se do čtení knížky, na kterou jsou divné, většinou negativní recenze. I přátelé, na jejichž vkus docela dám, ji zdrbali. Do knížky autora, který nepatří k mým oblíbeným. Autora, od kterého se mi líbila jen jeho prvotina. Připouštím, že jsem viděl i pár filmů podle jeho knížek, a docela se i bavil, protože to bylo video v dálkovém autobuse při dlouhé cestě do Chorvatska. Z nouze ctnost. Zkoušel jsem číst i jeho další knihy, vždy mě odradila jeho divná, ač vtipná, arogance. Ale jeho poslední knížka mě ohromila. Popisuje své "postřehy" a pocity po vážné zdravotní nehodě. Díky téhle knížce začínám chápat spousty mých vlastních pocitů a "postřehů" ze svého velmi blízkého okolí. Mých pár vzácných rozhovorů s tatínkem mezi dvěma infarkty. Jedním neúspěšným a druhým bohužel úspěšným. Mé dlouhé rozhovory s maminkou i její zdánlivě bezdůvodné slzy i pro nás nepochopitelný vzdor z dob, kdy byla zcela proti své vůli odkázaná na pomoc druhých, kdy se její život proměnil jen v plnění přání a příkazů svých nejbližších "pro její dobro". A taky z vlastní, naštěstí krátkodobé, zkušenosti se ztrátou paměti a schopností si cokoliv zapamatovat déle než 5 minut, když jsem se před léty při jízdě na kole nechal srazit autem hlavou na tvrdý asfalt. Tahle knížka není ufňukaná, tahle knížka je hodinářsky přesná. Je to i moje, nejen jeho, zkušenost, ač získaná jinak.
Zažil jsem literární překvápko. Pustil jsem se do čtení knížky, na kterou jsou divné, většinou negativní recenze. I přátelé, na jejichž vkus docela dám, ji zdrbali. Do knížky autora, který nepatří k mým oblíbeným. Autora, od kterého se mi líbila jen jeho prvotina. Připouštím, že jsem viděl i pár filmů podle jeho knížek, a docela se i bavil, protože to bylo video v dálkovém autobuse při dlouhé cestě do Chorvatska. Z nouze ctnost. Zkoušel jsem číst i jeho další knihy, vždy mě odradila jeho divná, ač vtipná, arogance. Ale jeho poslední knížka mě ohromila. Popisuje své "postřehy" a pocity po vážné zdravotní nehodě. Díky téhle knížce začínám chápat spousty mých vlastních pocitů a "postřehů" ze svého velmi blízkého okolí. Mých pár vzácných rozhovorů s tatínkem mezi dvěma infarkty. Jedním neúspěšným a druhým bohužel úspěšným. Mé dlouhé rozhovory s maminkou i její zdánlivě bezdůvodné slzy i pro nás nepochopitelný vzdor z dob, kdy byla zcela proti své vůli odkázaná na pomoc druhých, kdy se její život proměnil jen v plnění přání a příkazů svých nejbližších "pro její dobro". A taky z vlastní, naštěstí krátkodobé, zkušenosti se ztrátou paměti a schopností si cokoliv zapamatovat déle než 5 minut, když jsem se před léty při jízdě na kole nechal srazit autem hlavou na tvrdý asfalt. Tahle knížka není ufňukaná, tahle knížka je hodinářsky přesná. Je to i moje, nejen jeho, zkušenost, ač získaná jinak.
May 24, 2015
Od Michala Viewegha bych si přečetla i návod na obsluhu mikrovlnky, takže s přečtením jsem neváhala. Tím spíš, že oba jeho Deníky jsou mé nejoblíbenější knížky od něj. A líbila se mi i tato.
Je to knížka, kterou můžete hrozně snadno odsoudit, pokud budete chtít. Já ale chápu důvody jejího vzniku, "příběh" si pak soudit netroufám, protože jsem nic podobného neprožila a neumím si ani představit, jak těžké to musí být. Rozhodně mi to ale přišlo jako hodně zajímavá sonda jednak do života člověka s takovým zdravotním problémem a jednak do života Viewegha a toho, jak se s tím problémem vyrovnává.
Je to knížka, kterou můžete hrozně snadno odsoudit, pokud budete chtít. Já ale chápu důvody jejího vzniku, "příběh" si pak soudit netroufám, protože jsem nic podobného neprožila a neumím si ani představit, jak těžké to musí být. Rozhodně mi to ale přišlo jako hodně zajímavá sonda jednak do života člověka s takovým zdravotním problémem a jednak do života Viewegha a toho, jak se s tím problémem vyrovnává.
February 3, 2015
Michal Vieweth je můj nejoblíbenější český spisovatel. Prodělal vážnou srdeční příhodu, praskla mu aorta a na to umírá až 90 % lidí. Tuto knihu napsal, když se léčil. Bylo to pro něho moc těžké, ale smysl pro humor neztratil.
Michal Viewegh is my favoufite czech writer. He had hard heart incident. on which 90 % people die. He wrote this book, when he was treated. It was so hard, but he didn't forgot sense od humor.
Michal Viewegh is my favoufite czech writer. He had hard heart incident. on which 90 % people die. He wrote this book, when he was treated. It was so hard, but he didn't forgot sense od humor.
December 25, 2019
Książkę wysłuchałem w formie audiobooka w oryginalnym języku czeskim. W sumie nie jest długa, około 4 godz. Po kilku miesiącach powróciłem właśnie po raz drugi do tej książki. Wreszcie zdobyłem się też na to aby dodać tą książkę do portalu i napisać krótką opinie.
Lektorem audiobooka jest jeden z moich ulubionych aktorów Sasa Rasilov. Wstęp napisany został przez przyjaciela Michala Viewegha i przez niego samego odczytany. Sam lektor, Sasa Rasilov kilka lat temu zagrał w drugiej serii świetnego serialu kryminalnego czesko-słowackieprodukcji pt. Kriminalka Stare Mesto 2. Obsada tego serialu była naprawdę świetna, Sasa Rasilov, Milan Lasica, Zuzana Fialova, Miroslav Donutil, Jiri Langmajer, Milan Knazko. Ostatnio nie mam czasu na ogladanie filmow, oglądam naprawdę ostatnio mało, ale kiedy już coś oglądam to w 50% jest to kino czeskie lub/i słowackie. Stąd mam swoich ulubionych czeskich i słowackich aktorów.
W grudniu 2012 roku Viewegh otarł sie o smierć. Książkę zaczyna właśnie od opisania tego wydarzenia. Podczas kiedy żona została w Pradze on razem z dziećmi przebywał na Sazavie w swoim domku na wsi. W pewnym momencie poczuł sie źle, zdąrzył powiadomić sąsiadów aby przyszli zaopiekować sie dziećmi, zadzwonił po karetkę która szybko przyjechała, sam o własnych siłach wszedł jeszcze do karetki, lekarz zaczął mu mierzyć ciśnienie i w tym momencie stracił przytomność. Odzyskał ją już wielu dniach w szpitalu, gdzie się okazało ze przeżył pęknięcie aorty, operację na otwartym sercu, ma wmontowana protezę aorty a w dodatku podczas operacji doszło do niedotlenienia mózgu i teraz nie dość ze musi zmagać się z dolegliwościami sercowymi to w dodatku jego mózg nie jest w pełni sprawny. Rodzina u przyjaciele podczas odwiedzin po operacji (ten stan trwał kilka miesięcy) musieli mu okazywać wiele cierpliwości gdyż musiał na nowo uczyć sie mowić, pamięć strasznie szwankowała gdyż podczas rozmów zapominał po kilku minutach to o czym przed chwila z kimś rozmawiał.
W ten oto sposób Viewegh musiał zacząć zmagać się z życiem po życiu. Viewegh miał wielkie szczęście, że w ogóle przeżył, gdyż statystycznie pękniecie aorty przeżywa średnio tylko 10% pacjentów. Jednak czy to szczęście? Życie autora nie jest już takie jakie było kiedyś. Jego mózg nie jest sprawny. Autor stał się niepełnosprawny. Dla kogoś kto głównie pracuje intelektualnie to wielki cios kiedy mózg nie funkcjonuje jak wcześniej. Zresztą dla każdego w tej sytuacji to trudna sytuacja. Każdy, niezależnie jak poważny uszczebek na zdrowiu człowieka jest trudną sprawą z której naprawdę trudno stawia się czoło.
Viewegh popadł w straszna depresje. Leki antydepresyjne trzymały go przy życiu. W książce opisuje właśnie swoje rozterki, stany depresyjne. Dzięki temu że ma dzieci nie skończył ze sobą, bo nawet doszedł to takiego stanu gdzie już mu ani lekarstwa nie pomagały. Jakoś próbował powrócić do normalnego życia. Jednak nawet do dzisiaj po ponad trzech latach nie powrócił do normalnego życia.
Widziałem z nim wywiad na youtubie który został nakręcony kilka miesięcy temu. Viewegh to inny człowiek. Postarzał się. Przyznaje ze ma straszne problemy z pamięcią. Podczas pisania musi zawsze sprawdzać to co już napisał. Jak pisze to zdarza sie ze pisze kilka razy o tym samym gdyż wręcz nie pamięta tego co napisał dzień lub kilka dni wcześniej. W wywiadzie wyznał, ze jest pewien ze to pęknięcie aorty to swego rodzaju pokuta za grzechy przeszłości. Skłania się ku temu ze pęknięcie aorty mu się przytrafiło z jakiegoś konkretnego powodu i taki los mu był pisany. Ciekawe.
Ta książka jest pewnego rodzaju spowiedzią autora. Jest pełna smutku, żalu, pisana jest w formie pamiętnika, dziennika. Autor pisząc tą książkę nawet nie zamierzał wydać tego co pisze. Dopiero jego przyjaciel wydawca przekonał go że warto wydać tą pozycje. Viewegh dał sie namówić. I myśle że dobrze zrobił. W książce obnaża się w dużym stopniu, pisze dużo o intymnych sprawach, kryyzsie w małżeństwie, problemach w relacjach z dziećmi, wchodźmy w głąb jego duszy, ale nie jest to nachalne obnażanie sie, jest to autentyczne, otwarte wyznanie człowieka który naprawdę cierpi i nie wstydzi się pisać o swoim cierpieniu, o walce z chorobą, o swoich słabościach, trudnych doświadczeniach.
Lektorem audiobooka jest jeden z moich ulubionych aktorów Sasa Rasilov. Wstęp napisany został przez przyjaciela Michala Viewegha i przez niego samego odczytany. Sam lektor, Sasa Rasilov kilka lat temu zagrał w drugiej serii świetnego serialu kryminalnego czesko-słowackieprodukcji pt. Kriminalka Stare Mesto 2. Obsada tego serialu była naprawdę świetna, Sasa Rasilov, Milan Lasica, Zuzana Fialova, Miroslav Donutil, Jiri Langmajer, Milan Knazko. Ostatnio nie mam czasu na ogladanie filmow, oglądam naprawdę ostatnio mało, ale kiedy już coś oglądam to w 50% jest to kino czeskie lub/i słowackie. Stąd mam swoich ulubionych czeskich i słowackich aktorów.
W grudniu 2012 roku Viewegh otarł sie o smierć. Książkę zaczyna właśnie od opisania tego wydarzenia. Podczas kiedy żona została w Pradze on razem z dziećmi przebywał na Sazavie w swoim domku na wsi. W pewnym momencie poczuł sie źle, zdąrzył powiadomić sąsiadów aby przyszli zaopiekować sie dziećmi, zadzwonił po karetkę która szybko przyjechała, sam o własnych siłach wszedł jeszcze do karetki, lekarz zaczął mu mierzyć ciśnienie i w tym momencie stracił przytomność. Odzyskał ją już wielu dniach w szpitalu, gdzie się okazało ze przeżył pęknięcie aorty, operację na otwartym sercu, ma wmontowana protezę aorty a w dodatku podczas operacji doszło do niedotlenienia mózgu i teraz nie dość ze musi zmagać się z dolegliwościami sercowymi to w dodatku jego mózg nie jest w pełni sprawny. Rodzina u przyjaciele podczas odwiedzin po operacji (ten stan trwał kilka miesięcy) musieli mu okazywać wiele cierpliwości gdyż musiał na nowo uczyć sie mowić, pamięć strasznie szwankowała gdyż podczas rozmów zapominał po kilku minutach to o czym przed chwila z kimś rozmawiał.
W ten oto sposób Viewegh musiał zacząć zmagać się z życiem po życiu. Viewegh miał wielkie szczęście, że w ogóle przeżył, gdyż statystycznie pękniecie aorty przeżywa średnio tylko 10% pacjentów. Jednak czy to szczęście? Życie autora nie jest już takie jakie było kiedyś. Jego mózg nie jest sprawny. Autor stał się niepełnosprawny. Dla kogoś kto głównie pracuje intelektualnie to wielki cios kiedy mózg nie funkcjonuje jak wcześniej. Zresztą dla każdego w tej sytuacji to trudna sytuacja. Każdy, niezależnie jak poważny uszczebek na zdrowiu człowieka jest trudną sprawą z której naprawdę trudno stawia się czoło.
Viewegh popadł w straszna depresje. Leki antydepresyjne trzymały go przy życiu. W książce opisuje właśnie swoje rozterki, stany depresyjne. Dzięki temu że ma dzieci nie skończył ze sobą, bo nawet doszedł to takiego stanu gdzie już mu ani lekarstwa nie pomagały. Jakoś próbował powrócić do normalnego życia. Jednak nawet do dzisiaj po ponad trzech latach nie powrócił do normalnego życia.
Widziałem z nim wywiad na youtubie który został nakręcony kilka miesięcy temu. Viewegh to inny człowiek. Postarzał się. Przyznaje ze ma straszne problemy z pamięcią. Podczas pisania musi zawsze sprawdzać to co już napisał. Jak pisze to zdarza sie ze pisze kilka razy o tym samym gdyż wręcz nie pamięta tego co napisał dzień lub kilka dni wcześniej. W wywiadzie wyznał, ze jest pewien ze to pęknięcie aorty to swego rodzaju pokuta za grzechy przeszłości. Skłania się ku temu ze pęknięcie aorty mu się przytrafiło z jakiegoś konkretnego powodu i taki los mu był pisany. Ciekawe.
Ta książka jest pewnego rodzaju spowiedzią autora. Jest pełna smutku, żalu, pisana jest w formie pamiętnika, dziennika. Autor pisząc tą książkę nawet nie zamierzał wydać tego co pisze. Dopiero jego przyjaciel wydawca przekonał go że warto wydać tą pozycje. Viewegh dał sie namówić. I myśle że dobrze zrobił. W książce obnaża się w dużym stopniu, pisze dużo o intymnych sprawach, kryyzsie w małżeństwie, problemach w relacjach z dziećmi, wchodźmy w głąb jego duszy, ale nie jest to nachalne obnażanie sie, jest to autentyczne, otwarte wyznanie człowieka który naprawdę cierpi i nie wstydzi się pisać o swoim cierpieniu, o walce z chorobą, o swoich słabościach, trudnych doświadczeniach.
July 16, 2018
Neviem, naozaj neviem, čo si o knihe myslieť. Niekoľko kníh autora mám za sebou (páčili sa), je to zároveň celebrita a ikona zároveň, neskôr (so stupňujúcou slávou) som ho vnímal skôr negatívnejšie (namyslený bohém?). Táto kniha je textom po strašlivej udalosti, ktorú nemusel prežiť a je opisom / denníkom muža, ktorý zabudol, nevie, čo so životom, má suicidálne myšlienky, neliterárne opisy sú zápisom banálnych činností po ťažkej operácii. No pristihával som sa pri myšlienkach, že niektoré vety predsa nemohol človek s ťažkou amnéziou zapísať, preto si dovolím podozrievať editorov z veľkej pomoci ... Ach, ale ťažko je to, autorovi držím prsty.
November 21, 2019
Oceňuju upřímnost a často syrovost toho vyprávění, ale trochu bych ocenil větší odstup a nějaký lekce, který si z toho vzal, jaký to mělo dlouhodobější dopady atd. Takhle je to bezprostřední komentář, který je ale napříč celou knihou celkem konstatní.
(Nic jiného jsem od Viewegha nečetl a i přes tenhle komentář bych knížku spíš doporučil než ne.)
(Nic jiného jsem od Viewegha nečetl a i přes tenhle komentář bych knížku spíš doporučil než ne.)
September 8, 2014
Popravdě nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Pesimista ve mě by řekl, že už mu to tak nejde a příběh má minimální literární přínos společnosti. Ale to je Vieweghův problém skoro celé tohle milénium. Optimista zase, že se mu povedla kniha, ve které jsem poprvé sympatizovala s jeho hlavním hrdinou a dokázala jsem se vcítit do jím prožívaného pocitu beznaděje. Několikrát s jím vtáhnout do deprese, až jsem se tomu musela paradoxně zasmát. No a reálně to vidím asi tak, že knihu psal jako formu své vlastní léčby. Dlouholetí kamarádi mu ji vydali, aby se cítil líp a hlavně měl na živobytí. Ale tohle vše si autor zřejmě uvědomoval.
Píše, cituji: “Bude to někoho zajímat?” zeptám se. “Bude tuhle litanii někdo číst? Koupí si takovou knihu někdo?” Mám sevřený žaludek. Vypiju zbytek vína ve sklenici. “Budou to číst ti, kteří četli rádi tvoje předešlé knihy,” říká Martin.
Já naopak doufám, že ti tuhle knihu číst nebudou.
Píše, cituji: “Bude to někoho zajímat?” zeptám se. “Bude tuhle litanii někdo číst? Koupí si takovou knihu někdo?” Mám sevřený žaludek. Vypiju zbytek vína ve sklenici. “Budou to číst ti, kteří četli rádi tvoje předešlé knihy,” říká Martin.
Já naopak doufám, že ti tuhle knihu číst nebudou.
September 9, 2018
Vězňovi zápisky. Tentokrát jde o vězně ve vlastním těle, které autora už bohužel neposlouchá jak by mělo. Do toho deprese jak blázen a je vystaráno. Z deníku, který autor píše mrazí - sálá z něj beznaděj a touho po životě, tam venku. Ze života bez mříží, který se ztratil v minulosti a autor netuší, zda se ještě někdy vrátí. Sám si přeje, aby to tak tak bylo a zároveň je svým tělem zrazován a podváděn. Obraz křehkosti a pomíjivosti našeho štěstí a připomínka toho, abychom si vážili toho co máme již teď.
March 30, 2014
Not my division. I don't read not-really-a-fiction very often, and when I do I don't know what to say about them. It was like reading through old livejournal account of someone I've never seen before. This is book for curious people and people who read the rest of his books before and few those who share the same fate. And that's it.
April 20, 2014
Slovy autora: „Pokud chtěla, abych utrpením, kterým museli vězni projít, změřil své současné problémy, pak dosáhla svého. Jiní na tom nepochybně byli a jsou hůř než já. Ale vědět bohužel není totéž, co cítit.“
Ideální pro chvíle, kdy potřebujete změřit své současné problémy. Možná pak poznáte, že ta čirá beznaděj sálající z knihy vás ještě nedostihla.
Ideální pro chvíle, kdy potřebujete změřit své současné problémy. Možná pak poznáte, že ta čirá beznaděj sálající z knihy vás ještě nedostihla.
July 18, 2015
Většinou nemám takové "osobní" zápisky ráda, ale Viewegh mě dostal. Je to až podivné, jak na jedné stránce může vyvolat úsměv, soucit a něco víc. Stylově prostě Viewegh, tématicky zajímavé, myšlenky a stále pracující automat na metafory. Člověk uvažuje, co by dělal on na místě některé postavy. Je to prostě o životu po životě.
March 19, 2016
Uzasna kniha. Vtahla me a precetl sem ji za par hodinek. Hrozne se mi libi, jak otevrene dokazal Viewegh popisovat svoje pocity, at uz se jednalo o hnev na sebe sama, osud ci svoje okoli, strach o ztratu manzelky a v neposledni rade sebevrazedne myslenky. Zaroven se mi libil sarkasticky humor, kterym sem tam dokazal situaci nadlehcit.
June 26, 2016
"Svítí slunce, zelený trávník je plný pampelišek a sedmikrásek a já mám v duši podzim."
"Život mi připadá hrozně těžký."
"Jsem živý mrtvý."
"...srdce mám na prášek."
"Neměl jsem to přežít..."
"Ale vědět bohužel není totéž jako cítit."
Nefalšovaná zoufalost kryjící se s typickým vieweghovským humorem - to jest tato kniha.
"Život mi připadá hrozně těžký."
"Jsem živý mrtvý."
"...srdce mám na prášek."
"Neměl jsem to přežít..."
"Ale vědět bohužel není totéž jako cítit."
Nefalšovaná zoufalost kryjící se s typickým vieweghovským humorem - to jest tato kniha.
July 11, 2014
Hodně nepovedený výkřik do tmy... Mám pocit, že Viewegh chtěl prostě jen něco napsat, aby se na něj nezapomnělo, ale víc než kupu depresivních keců prostě nedává... Deníky mě ještě jakž takž bavily, ale tohle prostě není ani zábavné. Zklamání na plné čáře.
August 23, 2016
Je to smutné. A i přes všechny Vieweghovy zdravotní potíže, prošpikované myšlenkami, nad kterýma se člověk může i nemusí zadumat. Těžko pochopitelné, lehce odsouditelné. Deprese je svině. Chápu ty, kterým se kniha nelíbí. A je mi líto, že mají tak málo empatie.
January 8, 2014
3 hvězdičky jen vzhledem ke stavu, v jakem autor pri psaní byl...
February 3, 2014
některé myšlenkové pochody jsou mi až nepříjemně povědomé.. i když jde v podstatě o deník, je to určitě knížka, která mi utkví v paměti
April 2, 2014
Paradoxně je to asi nejlepší kniha, co jsem od něj četla. Na jednu stranu ho chápu (i s těmi sebevražednými myšlenkami), ale trochu mi vadilo to věčné fňukání, aniž by se snažil na sobě pracovat.
Displaying 1 - 21 of 21 reviews