Smutným vypravěčem i hlavním námětem je v tomto románu mladý Michal, traumatizovaný v prostředí ovládaném dominantním otcem, vysokým policejním úředníkem. V osobně laděných zápiscích se zpovídá o dětských letech, zklamaných kamarádstvích, o těžkém dopadu autority i o době poznamenané neblahými historickými událostmi – a především o stísněnosti duše a osamělosti. Líčené situace a zážitky jsou někdy spíše úzkostným snem nebo vizí a z jejich bezútěšnosti se vymyká jen několik šťastných okamžiků a osudových setkání. Variace truchlivých nálad, následujících pod dojmem hrozící katastrofy osobní i historické, jsou zprvu zabarveny ještě nedospělou naivitou a strachem, později v nich znějí také struny groteskní, absurdní či ironické. Právě v evokaci tajuplné a stísněné atmosféry se nejvíc uplatňuje vypravěčská sugestivita.
Ladislav Fuks byl český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Jako symbol tohoto tématu si pak zvolil druhou světovou válku a holokaust. Většina jeho díla je autobiografická, často skrytě - téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Právě tato stále se vracející postava trpícího a mučeného chlapce má silnou míru autobiografičnosti. Fuksovo dílo je někdy také autobiografickou travestií – např. Vévodkyně a kuchařka. Fuks je ve svém díle též mistrem masky, jinotajů a náznaků, k čemuž byl jako homosexuál přirozeně donucen dobou, v níž žil a tvořil. Ve svých knihách se také často dopouští jen těžko odhalitelných žertů a se svými čtenáři nejednou hraje rafinovanou hru, která mnohým z nich zůstane neodhalena.
Variace pro temnou strunu... vau, niečo tak parádne zvláštne som dávno nečítal. Vnímanie chlapčenského rozprávača mení relatívne bežné situácie na magický horor.
Prostredie a čas: Praha počas 2. Svetovej vojny. Peklo visí vo vzduchu. Mám v pláne čítať všetky ostatné Fuksove knihy, je to totiž veľmi nevšedný autor.
Já vlastně úplně nevím, co se v knize dělo? A jsem dost zvědav, jak mám na to napsat sedmistránkovou analýzu, protože moje pocity by se z toho daly shrnout do pár vět: nic extra to nebylo, hrozně mě srala ta repetice, kapitoly s Jakobsonem byly fajn.