Jedním z osobních nepřátel Oldřicha z Chlumu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Proto správce Bezdězu nesmírně překvapí, když biskup požádá krále Přemysla II. Otakara, aby Oldřicha poslal vyšetřovat do Brna. A ještě záhadnější je údajný důvod jeho cesty - krádež v klášteře tamních minoritů. Oldřich z Chlumu navíc dostává od olomouckého biskupa rozsáhlé pravomoci a je tedy zřejmé, že jde o nesmírné vážnou záležitost. Toto podezření se záhy potvrdí. Ihned po jeho příchodu do Brna je brutálně zavražděn celerárius minoritského kláštera. Smrt hrozí i Oldřichovi a jeho pomocníkům panoši Otovi a veliteli Divišovi, neboť se ukáže, že ve hře je cosi velice znepokojivého.
Narozen 1955 v Kladně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působil v Československé akademii věd a v Národním muzeu. V té době publikoval více než 50 vědeckých studií z dějin hmotné kultury a několik odborných knih. V současné době žije nedaleko Bezdězu a věnuje se výhradně literatuře a historické publicistice. Dosud vydal dvacet pět historických románů pro dospělé a dva pro mládež, satirický román o současné politice a několik populárně-naučných knih (mezi jinými Život ve staletích). Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále (s Karlem Rodenem v hlavní roli), který vznikl podle románu Vražda v ambitu. Podle románů Dýka s hadem a Záhada zlaté štoly byly natočeny rozhlasové hry (vydané rovněž na CD). Již pětkrát obdržel "Cenu čtenářů" nakladatelství MOBA, dále získal Zlatou stuhu IBBY a cenu knihovníků SUK.
Další Vondruška a jeho Oldřich za mnou. A musím říct, že oproti předchozímu dílu "Apage Satanas" mne tenhle díl zase opět bavil - určitě víc. Zas to pro mne byl ten starý dobrý příběh, jak to mám u Vondrušky již zažité a jak mne to baví. Tentokrát se ocitáme v Brně v místech, které trochu znám, tak jsem měla radost, že jsme se pohybovali na místech, které jsem si mohla aspoň trochu orientačně představovat - aspoň na mapě. (Jasně, vím, že od 13. století se mnoho změnilo, ale rozumíme si...) Téma, které na začátku vypadá nenápadně - krádež všedně tvářící se knihy - pro ne nakonec bylo docela zajímavé, protože se týkalo určitého historického tématu, které mne docela baví, tak jsem se docela bavila. Opět klasické popichování Oty a Diviše kolem sličných sklepnic, které mne prostě baví, klasické Oldřichovo pátrání, jak to známe. Lepší 3 hvězdy v tomto případě.
Kniha mne příliš neoslovila, ale není to tím, že by byla špatně napsaná. Spíše je to tím, že nečtu moc historické romány a celkové zpracování knihy neupoutalo mou pozornost. Vím, že je tento autor oblíbený u mnoha čtenářů. Určitě neplánuji číst další knihy od tohoto autora.
Ačkoli v knize bylo několik zápletek, které autor použil už dřív, líbilo se mi, jak je tentokrát vyřešil, kupříkladu Otovo dobrodružství v Olomouci. Musela jsem ale skutečně protáčet oči nad nevraživostí jednotlivých řádů. Křesťanský Bůh je jenom jeden a jít si po krku kvůli tomu, jak si kdo vykládá jednotlivá evangelia a další drobnosti, mi připadá nesmyslné.
s. 128,129 ...a zmizeli v úzkém průchodu. (...) Uchopil svou berli uprostřed a roztočil ji před sebou, jako by to byly lopatky větrného mlýna. V úzké uličce?
s. 131 “Události staré čtyři staletí, copak by se kvůli nim ještě dneska vraždilo?“ A to se ptá po Strážci boleslavského mysteria?
s. 143 “Zatočil tak prudce, že bokem zavadil o ostění vchodu a cosi cinklo. Když o tom uvažuju, ten zvuk byl kovový. Musel mít pod hábitem schovaný meč.“ Ne že bych někdy tloukla mečem do čehokoliv, ale naivně jsem se domnívala, že ostění bývalo z vápence nebo tak. A že by vápenec a meč kovově cinklo? A i tak – není to na kameníka odvážná myšlenka?
s. 192 ...a klečícímu X vytrhl z pochvy meč. Bleskurychle zvedl i ten svůj a s oběma zbraněmi v rukách couvl zpět k otevřeným dveřím. s. 193 Ota udělal rychle krok dopředu a mečem donutil X, aby se vrátil zpátky do rohu na hromadu slámy. V té chvíli vyskočila jeho dcera a pokusila se na Otu vrhnout. Pěstí jí srazil na zem a mečem donutil, aby se posadila do trávy vedle otce. Kde přesně měl v tuto chvíli ten druhý meč?
Tentoraz sa náš milovaný Oldřich z Chlumu spolu so svojou vydáva na cestu do Brna, aby našiel stratenú knihu. Sú to Fuldské Anály, jedna z najbežnejších kníh, aká len môže byť. Všetko je to divné. Je jasné, že o tú knihu nejde, ale o čo? K Oldovi sa pridáva Michal z Plumlova, ktorému vraj biskup Bruno nariadil, aby pomohol Oldovi knihu vypátrať. A tak sa začína sled vrážd. Najprv zomrie jeden celerarius, potom druhý, potom istý Petr z Kyji, či skade, potom Michal z Plumlova, potom jeho brat Rastislav.... A náš Oldřich až takmer dokonca nevie, kto je za tým všetkým. Aj keď bol začiatok trošku nudnejší, potom sa všetko rozbehlo. Človek naozaj až do konca netušil, kto by mohol za tých všetkým stáť. Všetko bolo spolu prepojené a postáv bolo mrte. Oto dokonca aj viedol svoje vlastné mini vyšetrovanie v Olomouci. Opäť príjemná oddychovka.
Jako rodilá brňačka jsem si knihu užila už kvůli reáliím. I když do současnosti se dochoval už jen Minoritská brána, ale kláštery a okolní vsi (dnes brněnské čtvrti) se pochopitelně na mapě Brna vyskytují doposud. Zorientovat se v příběhu nebylo vůbec těžké, tedy alespoň pro mne, ať už šlo o reálie nebo o zápletku.