Wolker mě překvapil! Už se nebojím proletářské poezie!
Dnešek je jistě nesmírný zázrak,
dotkl se vám mého srdce znenadání
jak veliká bolest, jak veliká láska -
a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání,
mnoho věcí stoupalo na nebe,
každá čisťounká jako sedmikráska,
a moje oči ten zázrak viděly,
ale musely zůstati dole
zrovna jako ti apoštolé,
co potom se rozešli po světě do dáli
a každému radostně říkali,
že Pánbůh se jim zjevil jako člověk.
---
Srdce ukřižované na dřevěném kčíži
předvčírem zemřelo.
I sňali je a do země vložili,
slzmi zalili
a srdce vzklíčilo
dnes ráno.
Červený květ
chodí po zemi a po nebi,
Pánaboha velebí
v nevěstincích a kasárnách,
v předměstských domcích a továrnách
a říká celému světu:
"Jsem láska a květu
ranou otevřenou,
aby všichni nevěřící,
železným životem rozbiti,
mohli v ni prsty vložiti."
----
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
"Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."