What do you think?
Rate this book
Poselství jednorožců #1
Strážci dobra
Vydejte se za dobrodružstvím do Lilandgarie, země posvátných jednorožců!Jednorožci jsou ztělesněním dobra, a dokud drží pohromadě, nemá zlo šanci zmocnit se vlády. Jeden z jednorožců se však ztratí a dobro je narušeno. Černý čaroděj chce ovládnout celou Lilandgarii. Vypouští z temnoty odporné nestvůry a snaží se najít ztraceného jednorožce, aby zničil dobro jednou provždy a osvobodil z hlubin temnot nejmocnějšího démona všech věků a světů. Do Lilandgarie se proto vracejí elfové, aby pomohli zachránit dobro a opět nastolit rovnováhu světa.
285 pages, Hardcover
First published January 1, 2008
2 people are currently reading
33 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 12 of 12 reviews
April 17, 2020
Úžasná knížka i příběh. Jakmile dočtete první díl, musíte hned přečíst druhý a poté třetí, protože to hodně moc navazuje. Na začátku vůbec nic nevíte o Veraginovi, kdo to je zjistíte až ve druhém díle. 😊😍
June 25, 2017
*SPÍŠE DVĚ A PŮL HVĚZDIČKY
Na knize je vidět, že je autorčinou prvotinou, tedy především na začátku. Na začátku mi některé věty přišli takové dost "umělé" či jak to říct, to se ale postupně zlepšilo a na knize je vidět pokrok, který autorka udělala. Ovšem přijde mi, že kdybych provnala tuhle knihu, po té co se "zbavila" těch "umělých" vět a celkově psaní už bylo lepší, s Míšinou poslední knihou, Synem pekla, moc velký pokrok bych tam už neviděla. Nevyčítám to autorce a je to jen můj dojem, ale prostě bych čekala, že ve stylu psaní mezi její první a zatím poslední knihou bude znát větší rozdíl.
Občas jsem měla problém se na knihu soustředit a někdy jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát, protože jsem je prostě vůbec nevnímala, to zvlášť po tom, co jsem knihu měla už nějaký ten čas rozečtenou a stále se mi nechtělo pokračovat a donutila jsem se, že ji musím dočíst, když jsem se pak, ale začetla, většinou to přestalo a já pokračovala a vnímala. Párkrát jsem dokonce měla problém od knihy se odtrhnout.
Co mě na knize rozčilovalo, byly věty psané velkými písmeny a za nimi ještě někdy byl více než jeden vykřičník. Chápu, že autorka tím chtěla zdůraznit, že postavy křičí, ale mě přijde, že stačí když větu napíše normálně, za ní dá jeden vykřičník a v uvozovací větě prostě bude něco ve smyslu "zařval *ajménopostavy". Ta velká písmena a více vykřičníku na mě prostě působila poněkud amatérsky.
Při čtení téhle knihy jsem si uvědomila, že Míšiny knihy fungují tak nějak na stejném principu. Zvlášť Poselství a Křišťály moci, Syn pekel už se trochu odlišuje, ale i tak. Všechny tyhle série jsou vlastně o tom, že hlavní hrdinové cestují za nějakým cílem, u Syna pekel je to už ovšem trochu jiné, přeci jen tam nejde o záchranu světa. Ale u Křišťálů mi to přijde dost podobné, koukněme na to: V obou knihách jde o to, že je jedna hlavní hrdinka, která má jakýsi "dar" nebo jak to říct a ta společně se svými společníky cestuje napříč celou zemí, aby splnila své poslání a zachránila svět. V jednom sice za jednorožcem a v druhé za Křišťály moci, kterých bylo pokud si dobře pamatuji sedm, ale to je už takový dětail, řekla bych. Pak tam mámr nějakého toho hlavního hrdinu, který je aktuálně sice kladný, ale má za sebou podle všeho tajemnou a temnou minulost. Sem bych dodala ještě něco, jenže v recenzích by vážně neměl být žádný spoiler. Dále tam je nějaký ten hlavní záporák, který tak nějak taky ovládá kouzla nebo tak něco a snaží se celou výpravu překazit. Na závěr tam máme ještě jednu drobnost, která by se ovšem dala pvažovat jako spoiler.
Ovšem tím neříkám, že nápad knih nějak odsuzuju, oba nápady určitě vyžadovali fantazii a tak, jen, že to je tak nějak na podobném principu...
Mám-li být upřímná, nemohu říct, že bych si nějakou z postav oblíbila nebo neoblíbila, k žádné jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah. Ani jedna z postav mi nepřipadala nějak zvlášť zajímavá, výrazná nebo tak něco. Nejlepší postavou byl asi Snížek, který jako jediný byl takový výraznější a zajímavější, takový o něco jiný.
Také se mi zdálo, že nejvíce prostoru dostávali Aranis a Veragin. U Aranis se to dalo pochopit, ale Veragin, no já nevím. Prostě tvrdím, že Lavril, Eleas a Falien, dostávali opravdu málo prostoru oproti Aranis a Veraginovi.
Nutno poznamenat, že v knize jsem se nesetkala opravdu s ničím co by mě nějak zvlášť překvapilo a přijde mi, že většina věcí v knize se dala jednoduše předvídat.
Celkově je kniha hezká a nenáročnějšímn čtenářům, kteří od ní neočekávají zázraky, se určitě bude moc líbit. Na první knihu mladé autorky je to opravdu dobré. Dávám dvě a půl hvězdičky z pěti :)
Na knize je vidět, že je autorčinou prvotinou, tedy především na začátku. Na začátku mi některé věty přišli takové dost "umělé" či jak to říct, to se ale postupně zlepšilo a na knize je vidět pokrok, který autorka udělala. Ovšem přijde mi, že kdybych provnala tuhle knihu, po té co se "zbavila" těch "umělých" vět a celkově psaní už bylo lepší, s Míšinou poslední knihou, Synem pekla, moc velký pokrok bych tam už neviděla. Nevyčítám to autorce a je to jen můj dojem, ale prostě bych čekala, že ve stylu psaní mezi její první a zatím poslední knihou bude znát větší rozdíl.
Občas jsem měla problém se na knihu soustředit a někdy jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát, protože jsem je prostě vůbec nevnímala, to zvlášť po tom, co jsem knihu měla už nějaký ten čas rozečtenou a stále se mi nechtělo pokračovat a donutila jsem se, že ji musím dočíst, když jsem se pak, ale začetla, většinou to přestalo a já pokračovala a vnímala. Párkrát jsem dokonce měla problém od knihy se odtrhnout.
Co mě na knize rozčilovalo, byly věty psané velkými písmeny a za nimi ještě někdy byl více než jeden vykřičník. Chápu, že autorka tím chtěla zdůraznit, že postavy křičí, ale mě přijde, že stačí když větu napíše normálně, za ní dá jeden vykřičník a v uvozovací větě prostě bude něco ve smyslu "zařval *ajménopostavy". Ta velká písmena a více vykřičníku na mě prostě působila poněkud amatérsky.
Při čtení téhle knihy jsem si uvědomila, že Míšiny knihy fungují tak nějak na stejném principu. Zvlášť Poselství a Křišťály moci, Syn pekel už se trochu odlišuje, ale i tak. Všechny tyhle série jsou vlastně o tom, že hlavní hrdinové cestují za nějakým cílem, u Syna pekel je to už ovšem trochu jiné, přeci jen tam nejde o záchranu světa. Ale u Křišťálů mi to přijde dost podobné, koukněme na to: V obou knihách jde o to, že je jedna hlavní hrdinka, která má jakýsi "dar" nebo jak to říct a ta společně se svými společníky cestuje napříč celou zemí, aby splnila své poslání a zachránila svět. V jednom sice za jednorožcem a v druhé za Křišťály moci, kterých bylo pokud si dobře pamatuji sedm, ale to je už takový dětail, řekla bych. Pak tam mámr nějakého toho hlavního hrdinu, který je aktuálně sice kladný, ale má za sebou podle všeho tajemnou a temnou minulost. Sem bych dodala ještě něco, jenže v recenzích by vážně neměl být žádný spoiler. Dále tam je nějaký ten hlavní záporák, který tak nějak taky ovládá kouzla nebo tak něco a snaží se celou výpravu překazit. Na závěr tam máme ještě jednu drobnost, která by se ovšem dala pvažovat jako spoiler.
Ovšem tím neříkám, že nápad knih nějak odsuzuju, oba nápady určitě vyžadovali fantazii a tak, jen, že to je tak nějak na podobném principu...
Mám-li být upřímná, nemohu říct, že bych si nějakou z postav oblíbila nebo neoblíbila, k žádné jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah. Ani jedna z postav mi nepřipadala nějak zvlášť zajímavá, výrazná nebo tak něco. Nejlepší postavou byl asi Snížek, který jako jediný byl takový výraznější a zajímavější, takový o něco jiný.
Také se mi zdálo, že nejvíce prostoru dostávali Aranis a Veragin. U Aranis se to dalo pochopit, ale Veragin, no já nevím. Prostě tvrdím, že Lavril, Eleas a Falien, dostávali opravdu málo prostoru oproti Aranis a Veraginovi.
Nutno poznamenat, že v knize jsem se nesetkala opravdu s ničím co by mě nějak zvlášť překvapilo a přijde mi, že většina věcí v knize se dala jednoduše předvídat.
Celkově je kniha hezká a nenáročnějšímn čtenářům, kteří od ní neočekávají zázraky, se určitě bude moc líbit. Na první knihu mladé autorky je to opravdu dobré. Dávám dvě a půl hvězdičky z pěti :)
January 19, 2013
Knihu jsem četla po dlouhé přestávce a tak trochu osvěžila moje čtení. Posleství jednorožců je podle mě typickou fantasy knížkou s poutavým dějem, láskou a mnohým tajemstvím. U celé trilogie jsem nestrávila více než týden a četla jsem ji celou zase dokola. Druhý i třetí díl trilogie je stejně napínavý. Knížku můžu jen chválit a doporučit. ;)
March 18, 2021
Pro mě znamená tato kniha dětství a počátek mé lásky ke knihám.
July 30, 2021
Díky této sérii jsem začala číst fantasy. I opětovné přečtení mě bavilo a vrátila jsem se na chvíli zpět do dětských let. Série je je vhodná spíše pro dívky 11-15 let...
December 23, 2025
Knjiga zbog koje sam, još jednom, svojoj devojci morao da kažem "bila si u pravu". Za razliku od priče u knjizi, jednorog je tražio i našao nju. Ulepšao joj je detinjstvo, a kasnije pošao i mene da traži. Opirao sam se, "joj bre Teci, gledaj što je roza i sve sa jednorogom", smeškao sam se :/, a evo sada, iščekujem da mi se da sledeća na redu za čitanje.
Na prvi pogled, jedan stereotip dečije fantastike; mudri čarobnjak, uplašeni kralj i zlobni mag koji želi da uništi svet. Neko vreme sam se i smejao knjizi zbog toga, a i zbog, često, veoma tupavih dijaloga, pogotovo na početku. Knjiga često pruža informacije o svetu kroz neprirodne, izveštačene monologe/razgovore. To je najveća mana knjige, da ne kažem i jedina.
Zatim zadješ sa herojima u prelep svet Lilandgarije. Prolaziš kroz strašne šume, kupaš se pod prelepim vodopadom, slušaš o jezivim pećinama... Upoznaš se sa toliko prirode, stvorenja (lepih i ružnih) i stvarno možeš da ih vidiš, da osetiš vetar, hladnoću, sunce... Ceo prirodni svet je tako živahno opisan. Bilo je uživanje zamisliti sve to, i što je najbitnije, osećao sam se kao da sam s njima u avanturi.
Družinu je bilo prezabavno pratiti, svako od njih je bio autentičan, kao i odnos između svakog od njih. Svaka svađa, šala, romansa, tenzija... je prirodnim, neverovatnim dobrim tempom, razvijala odnose između njih.
Kad sam već kod tempa... Doziranje opisa okoline, spoznaja o likovima, o svetu, menjanje mesta radnje, promena fokusa s lika na lika, je bilo savršeno. Ni kod koga se nismo previše zadržali, nigde si nismo previše zaustavili, tenzija je taman spuštana i dizana, a i uprkos tome što je dečija knjiga, opisivane su neke užasne, realne i jako tuže scene koje pridodaju veličini sveta.
Naravno, sve ovo je rečeno u nekom kontekstu toga da je ovo većinski dečija knjiga, koja je napisana od strane deteta. Čak i s tim uzetim u obzir, apsolutna preporuka ako je neko u raspoloženju da uživa u jednom prelepom, magičnom svetu, a pogotovo za mlađe koji tek kreću sa čitanjem nekog malo obilnijeg štiva.
Jedva čekam da uzmem sledeću u ruke. Teci, knjigu moliću :3
Na prvi pogled, jedan stereotip dečije fantastike; mudri čarobnjak, uplašeni kralj i zlobni mag koji želi da uništi svet. Neko vreme sam se i smejao knjizi zbog toga, a i zbog, često, veoma tupavih dijaloga, pogotovo na početku. Knjiga često pruža informacije o svetu kroz neprirodne, izveštačene monologe/razgovore. To je najveća mana knjige, da ne kažem i jedina.
Zatim zadješ sa herojima u prelep svet Lilandgarije. Prolaziš kroz strašne šume, kupaš se pod prelepim vodopadom, slušaš o jezivim pećinama... Upoznaš se sa toliko prirode, stvorenja (lepih i ružnih) i stvarno možeš da ih vidiš, da osetiš vetar, hladnoću, sunce... Ceo prirodni svet je tako živahno opisan. Bilo je uživanje zamisliti sve to, i što je najbitnije, osećao sam se kao da sam s njima u avanturi.
Družinu je bilo prezabavno pratiti, svako od njih je bio autentičan, kao i odnos između svakog od njih. Svaka svađa, šala, romansa, tenzija... je prirodnim, neverovatnim dobrim tempom, razvijala odnose između njih.
Kad sam već kod tempa... Doziranje opisa okoline, spoznaja o likovima, o svetu, menjanje mesta radnje, promena fokusa s lika na lika, je bilo savršeno. Ni kod koga se nismo previše zadržali, nigde si nismo previše zaustavili, tenzija je taman spuštana i dizana, a i uprkos tome što je dečija knjiga, opisivane su neke užasne, realne i jako tuže scene koje pridodaju veličini sveta.
Naravno, sve ovo je rečeno u nekom kontekstu toga da je ovo većinski dečija knjiga, koja je napisana od strane deteta. Čak i s tim uzetim u obzir, apsolutna preporuka ako je neko u raspoloženju da uživa u jednom prelepom, magičnom svetu, a pogotovo za mlađe koji tek kreću sa čitanjem nekog malo obilnijeg štiva.
Jedva čekam da uzmem sledeću u ruke. Teci, knjigu moliću :3
March 18, 2025
My nostalgic re-read of one of my childhood favorite fantasy series. I read this when i was about 10? 11? and i absolutely loved it. Recently i fount all three books form the series practically for free in a second-hand kind of shop and i just couldn't not take them with me...and with that i thought to myself....why not do a re-read? So i did...and can i just say...what a ride :D but now for real...its very obviously for children, its pretty simple and easy to read, everything is explained 100 times over, the big twist that is in the second book is soooo obvious and the writhing is not the best, BUT specifically for me its just so nostalgic, so magical, its filled with the children-kind of spark and nativity and overall i just had a good fun time. Also i really appreciate that the author made up so many original creatures for this and its just so colorful and pretty. And even though its kind of stupid sometimes, i loved it :) Not in the way a loved it before, but still loved it.
May 3, 2018
Táto séria je jednou z mojich favourite. Urcite odporúčam všetkým milovníkom fantasy😊
August 8, 2023
Dokonalá fantasy kniha 😊 po několika letech se k ní vracím
January 14, 2024
moje prvni kniha a kniha, co me dostala do cteni (a lasce k fantasy), nemuzu dat nic jineho nez 5 hvezdicek, to je tak magické, ctu znovu jiz min po padesate
Displaying 1 - 12 of 12 reviews