What do you think?
Rate this book
Brev til min hustru
En både underholdende og bevægende brevroman om den finske digter Pentti Saarikoskis (1937-1983) drukodyssé i Dublin i slutningen af tresserne. Med sin blanding af selvbiografisk stof, rejselitteratur, essaystik, aforismer og en meget omfattende litterær referenceramme foregriber bogen den sammensmeltning af fiktion og selvbiografi som også har været spirende i de seneste års danske litteratur
142 pages, Paperback
First published January 1, 1968
5 people are currently reading
89 people want to read
About the author
Pentti Saarikoski
117 books24 followersPentti Saarikoski was one of the most important poets in the literary scene of Finland during the 1960s and 1970s. His body of work comprises poetry, autobiographical novels and translations, among them such classics as Homer's Odyssey and James Joyce's Ulysses.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 14 of 14 reviews
July 27, 2016
Mnoho lidí Saarikoskiho nezná, proto Vás rád zasvětím: Pentti Saarikoski se narodil ve Finsku, ale jelikož měl tmavý vlasy a vypadal jako mexická verze Josefa Vinkláře, bylo mu zakázáno hrát hokej a lovit ryby rukama, což jsou jediný dvě zaměstnání ve Finsku (zdroj: Švédsko). Proto se tedy stal básníkem a spisovatelem a jelikož mu tento um šel dobře, dodnes mu ve Finsku říkají Pentium.
K tomu, aby mohl psát, potřeboval alkohol a to dokonce takové množství, že by na olympiádě překonal i Oldřicha Kaisera a Lenku Kořínkovou. Škoda, že není na světě víc alkoholiků, logicky by na světě bylo i víc geniálních spisovatelů. Vzhledem k tomu, že mu občas dost hrabalo a manželky přehazoval vidlema, často cestoval do různých měst Evropy, aby tam prznil holky a pil gin, pivo a vodku, což je zvyk, který od něj převzali angličané a praktikují jej do dnes.
Z jeho výletu do Dublinu, kde měl být tři měsíce, ale nakonec odjel po třech týdnech, protože už byl zchlastanej jak doga, vznikla tato kniha, která se tváří podle názvu jako dopis, ale dopis to není, protože dopisy jsou v obálkách, to já poznám. Nejlépe by se to asi dalo označit jako finské pokračování Obratníku raka - s tím rozdílem, že Penttiho kniha vlastně ani žádný děj nemá a daleko víc se soustředí na detaily a totální nepodstatnosti, které tříská hlava nehlava. Mezi jeho hlavní témata tedy patří: jak šel do hospody, co si tam dal, jestli se ráno vykadil, jestli mu stojí, jak se pozvracel, kam šel potom, jestli kadil podruhý, kolik mu zbejvá peněz a kde se probudil. Intelektuálové možná namítnou, že je to ubohé, ale i pro ně Saarikoski občas vytáhne vcelku zajímavou myšlenku, jako například, " že království nebeské je ve skutečnosti v konečníku, kde jsou vidět hovínka."
Díky jeho totální upřímnosti a faktu, že psal co ho napadlo, přinesl naprosto neuvěřitelné podobenství doby očima alkoholika, klobouk dolů. Navíc i přes to všechno je Dopis pro mou ženu opravdu dopisem pro ženu, kterou tehdy miloval a v neposlední řadě tak knihá zároveň působí i jako deník opravdové lásky, což je patrné například z toho, jak poeticky přirovnává lásku ke své ženě k tomu, jak smrděj jeho hovínka.
"Rána jsou fakt nemožný, nejdřív se mi nedaří vystříkat se, ať se snažím sebevíc, pak se nemůžu vyblejt, nemůžu se vysrat, bolí mě záda, je mi zima a stýská se mi po tobě."
Samozřejmě, že život a lá Iveta Bartošová nejde praktikovat pořád a tak Saarikoski umřel docela mlád. Na jeho počest používají francouzi dodnes v závěrečných titulcích FIN.
K tomu, aby mohl psát, potřeboval alkohol a to dokonce takové množství, že by na olympiádě překonal i Oldřicha Kaisera a Lenku Kořínkovou. Škoda, že není na světě víc alkoholiků, logicky by na světě bylo i víc geniálních spisovatelů. Vzhledem k tomu, že mu občas dost hrabalo a manželky přehazoval vidlema, často cestoval do různých měst Evropy, aby tam prznil holky a pil gin, pivo a vodku, což je zvyk, který od něj převzali angličané a praktikují jej do dnes.
Z jeho výletu do Dublinu, kde měl být tři měsíce, ale nakonec odjel po třech týdnech, protože už byl zchlastanej jak doga, vznikla tato kniha, která se tváří podle názvu jako dopis, ale dopis to není, protože dopisy jsou v obálkách, to já poznám. Nejlépe by se to asi dalo označit jako finské pokračování Obratníku raka - s tím rozdílem, že Penttiho kniha vlastně ani žádný děj nemá a daleko víc se soustředí na detaily a totální nepodstatnosti, které tříská hlava nehlava. Mezi jeho hlavní témata tedy patří: jak šel do hospody, co si tam dal, jestli se ráno vykadil, jestli mu stojí, jak se pozvracel, kam šel potom, jestli kadil podruhý, kolik mu zbejvá peněz a kde se probudil. Intelektuálové možná namítnou, že je to ubohé, ale i pro ně Saarikoski občas vytáhne vcelku zajímavou myšlenku, jako například, " že království nebeské je ve skutečnosti v konečníku, kde jsou vidět hovínka."
Díky jeho totální upřímnosti a faktu, že psal co ho napadlo, přinesl naprosto neuvěřitelné podobenství doby očima alkoholika, klobouk dolů. Navíc i přes to všechno je Dopis pro mou ženu opravdu dopisem pro ženu, kterou tehdy miloval a v neposlední řadě tak knihá zároveň působí i jako deník opravdové lásky, což je patrné například z toho, jak poeticky přirovnává lásku ke své ženě k tomu, jak smrděj jeho hovínka.
"Rána jsou fakt nemožný, nejdřív se mi nedaří vystříkat se, ať se snažím sebevíc, pak se nemůžu vyblejt, nemůžu se vysrat, bolí mě záda, je mi zima a stýská se mi po tobě."
Samozřejmě, že život a lá Iveta Bartošová nejde praktikovat pořád a tak Saarikoski umřel docela mlád. Na jeho počest používají francouzi dodnes v závěrečných titulcích FIN.
April 30, 2019
3,5
"Sidste nat havde jeg ingen drømme. Jeg vågnede ved, at jeg skulle op og pisse, og at jeg frøs. Pikken stod ikke på mig. Jeg har glemt seksuallivet. Jeg lever af sprut og piller. I går købte jeg en hvid mus hos en dyrehandler og kvalte den ude på toilettet. Det var slemt."
"Sidste nat havde jeg ingen drømme. Jeg vågnede ved, at jeg skulle op og pisse, og at jeg frøs. Pikken stod ikke på mig. Jeg har glemt seksuallivet. Jeg lever af sprut og piller. I går købte jeg en hvid mus hos en dyrehandler og kvalte den ude på toilettet. Det var slemt."
August 6, 2016
Lehké zklamaní, potom co to Palivo vychválil do nebes. Špatný to vůbec nebylo, ale zafungoval takovej ten blbej efekt, kdy díky tomu bylo moje očekávání někde u Laskavých bohyň.
Dopis pro mou ženu 10/10 neni. Je to pěkně napsaný, romantický jak cukrárna ale zároveň upřímný jak ČSSD a autentický jak auto, takže vlastně všechno dobrý.
Tenhle finskej Henry Miller navštívil v roce 1968 Dublin a napsal všechno co ho napadlo. Stejskalo se mu po manželce a tak lil a honil si ho a sral a honil si ho a lil a lil. Jak Lil Bow wow. Během toho lití stesk rostl a tak se po třech týdnech vydal domu za manželkou. Furt to ale neni Henry Miller a tak 8/10.
Dopis pro mou ženu 10/10 neni. Je to pěkně napsaný, romantický jak cukrárna ale zároveň upřímný jak ČSSD a autentický jak auto, takže vlastně všechno dobrý.
Tenhle finskej Henry Miller navštívil v roce 1968 Dublin a napsal všechno co ho napadlo. Stejskalo se mu po manželce a tak lil a honil si ho a sral a honil si ho a lil a lil. Jak Lil Bow wow. Během toho lití stesk rostl a tak se po třech týdnech vydal domu za manželkou. Furt to ale neni Henry Miller a tak 8/10.
August 10, 2020
En lang kaotisk, ubrudt strøm af alkohol og halve tanker som hos de store beatpoeter. Desværre uden noget af den charme eller sproglige finesse og vitale energi, der giver dem deres magi og næsten mytologiske status.
February 19, 2016
aika erilaista saarikoskea, rehellistä, inhorealistista. niin, kyllähän saarikoski tämän tajunnanvirrankin osasi, vaikka lyriikka se juttu olikin.
November 21, 2016
Pentti savner sin kone...
Read
March 19, 2023Pentti Saarikoski går rundt i Dublin. Han drikker gin, brækker sig og længes efter sin hustrus kusse.
August 1, 2024
No joo, tämä kirja ei ole minua varten. En usein tosissaan suunnittele jättäväni kirjan kesken, mutta nyt se oli lähellä monta kertaa. Turhan tajunnanvirtaa omaan makuun, liian pitkä siihen nähden. Minut piti kirjan parissa satunnaisesti eteen tulevat vaikuttavammat kohdat, ihan kaunista tai vähintään kiehtovaa kaipuusta kirjoittamista. Listaukset syömisistä, panoista/-haaveista ja ulosteista eivät niinkään.
Samalta sivulta voit löytää esim. nämä:
”Maailma on rakennettu jonkun mielisairaan tekemien piirustusten mukaan, sitä voi katsoa ja ihmetellä mutta ei siinä mitään voi muuttaa.”
”Tule pian, sinun nussiminen ei ole niin rasittavaa kuin saunassa tai eläintarhassa käyminen.”
Samalta sivulta voit löytää esim. nämä:
”Maailma on rakennettu jonkun mielisairaan tekemien piirustusten mukaan, sitä voi katsoa ja ihmetellä mutta ei siinä mitään voi muuttaa.”
”Tule pian, sinun nussiminen ei ole niin rasittavaa kuin saunassa tai eläintarhassa käyminen.”
This entire review has been hidden because of spoilers.
February 22, 2018
★ ★ 1/2
May 14, 2020
My first contact with Finnish literature and yet so intensive!
November 8, 2018
Zpočátku mě strašně štvalo, proč bych měla číst výlevy nějakýho, přestože všemi velebenýho, alkoholika, který je možná tak trochu grafoman a ještě se nad tím dojímat. Chodit od hospody do bistra, z bistra do hospody, zalejvat to ginem je ubíjející nepochybně v samotné realitě ale i na papíře. Ano, Odyssea svého druhu. Ale nakonec jak sám Saarikoski konstatuje, že když napíše "fakt hodně vět, tak je statisticky pravděpodobný , že aspoň pár z nich bude rozumných a významných." Pár jsem jich nakonec asi našla i já. Má to být mimo jiné i milostný dopis jeho třetí ženě. Tím také bezpochyby je, po své ženě touží od začátku do konce, vzývá ji jako milenku, matku, pečovatelku a služku. Poznámka k poznámkovému aparátu. Je fajn, že redaktoři dodali jmenný rejstřík osob a míst, ale proč proboha nemohli začlenit i pojmy i z Joycova Odyssey? Protože ten kdo není obeznámen s tímhle kánonem literatury, tak Saarikoskiho stejně číst nemá? Trochu tady na mě dýchnul literární snobismus..
July 31, 2016
Autor psal tuhle knihu v opilství... upřímně, nedovedu si představit, že byl byl někdo schopný napsat takovou knihu za střízlivého stavu. Nad celou knihou jakoby se vznášela mlha, jako by to byla pouze abstrakce. Zároveň je až bolestně upřímná.
Displaying 1 - 14 of 14 reviews