Povinné čítanie od Váchu. Mrzí ma, že som si v knižke nemohol robiť poznámky a niečo tu zanechať, žiaľ, nevlastním ju. Vácha v nej rieši otázky, či je viera a veda v neustálom súboji, alebo je to tak trochu inak. Veľmi jednoduchým jazykom vysvetľuje (i keď nie explicitne), prečo by mohol byť každý katolík ochrancom prírody a prečo by na tom nemalo byť nič zarážajúce. Popisuje taktiež jeden z najsilnejších zážitkov, týkajúcich sa kňažského života a samoty. Vyvracia mýty, ktoré sa o kresťanstve šíria éterom a preberajú ich mnohí kritici cirkvi, prevažne ateisti. Kritizuje nezáujem dospelých vzdať sa nedospelej viery a to všetko pod hviezdnou oblohou argentínskej noci, vysoko v Andách, kde podľa jeho slov človek pochopí, aké prízemné sú naše predstavy o Bohu. Pretože ako pravidelne Vácha poznamenáva a parafrázuje stredovekého mystika Eckharta, akúkoľvek máme predstavu o Bohu, mýlime sa.
Nejvíce se mě dotkly myšlenky o jednotě člověka a přírody. Vácha píše, že jsme její částí, nikoliv mimo ní, máme stejný základ. Naše mysl se otiskuje do krajiny a naopak. Jsme spojeni v jednom velkém systému, který potřebuje vzájemnou oporu, spolupráci a fungování. Nejenom mezi lidmi, ale mezi organismy navzájem. A také stále obdivuji to, jak dokáže citlivě propojovat a přibližovat lidem vědu s vírou.
taký mix selfíčok a neumělcúm života od MV, ale bolo fajn počuť niektoré myšlienky znova a veľmi ma bavia čítať tie jeho životné príbehy, a zároveň nové myšlienky, ktoré ma už klasicky vyviedli z bežného zmýšlania, presne take aké som čakala úprimne
zase to bolo pre mňa také že…choď na dno toho, kým si a pýtaj sa a nezostaň stáť, kde si. a zase keď zavriem knihu po tom, ako ju po dlhej dobe prečítam len dúfam a verím, že tie slová ma budú provokovať aj ďalej - nezastať niekde, kde to vyzerá pohodlne a bezpečne.. a tak, odporúčam? yes.
Jednoducho skvelé čítanie! Intelektuálne obohacujúce, no zároveň nie príliš náročné :) Som rád, že som po tomto titule v kníhkupectve Cesta siahol a zaradil ho medzi svoje knížky! Najviac ma zaujala časť, v ktorej až desivo trefne opisuje enviromentálnu krízu súčasnej doby pomocou pasáží zo Starého zákona... Je to proste fakt, že sa náš sociálny hriech (konzum) premieta aj do prírody... "Keď človek nie je zmierený s Bohom, nemôže byť ani so zemou..."
Nejsem katolík, vlastně ani křesťan. Sám bych se nazval ateistou nebo možná agnostikem. Četl jsem ji ze zájmu o křesťanství a o autora, který dokázal skloubit povolání kněze a biologa. Přišel jsem s otevřenou myslí, ale odnesl si spíše vlažné pocity. Myslím, že ta kniha asi dá věřícím víc než dala mně.
Pár kapitol bylo inspirativních, u jiných mi pointa unikla. Také mi chyběla jakákoliv spojitost mezi kapitolami.
Byla to má prvá kniha od Váchy a jsem z ní rozpačitý. Zdejší čtenáři knihu hodnotí kladně a já vlastně nevím proč. Váchovy úvahy mi nepřijdou nijak "průlomové" a závažná témata, která nastoluje promýšlí povrchně. Tak se dá to zdá mě. Problém svým způsobem může být na mé straně. Křesťanské literatury jsem přečetl celkem dost a z mnoha žánrů. Proto mi snad přijdou Váchovy příběhy neobjevné, povrchní. Možným dalším "problémem" může být, že jako člen protestantské církve jsem navykl na dobrá (delší) kázání, ve kterých kazatel mnohdy zabrousí do podobných témat jako Vácha. Z toho snad pochází ona "neobjevnost" Váchovat textu. Ti co jsou zvyklí na krátké homilie a nemají moc v oblasti nečteno, budou pravděpodobně shovívavější než já.
Pozn: Ještě mi vadila ona zarytá katolicita textu, kterou podle mne neomlouvá ani to, že je Vácha římskatolický kněz. Pokud mne paměť neklame, tak o církvi mluví v jednotném čísle a vždy s malým "c", kterou vždy spojuje s církví římskokatolickou. Jediná zmínka o protestatech byla snad v kontextu, že to jsou ti, co neuznávají papeže... a samozřejmě naprosto nehistorická poznámka o prvním papeži Petrovi. Inu, jak sám píše, je to katolický tradicionalista.
Velice zajímavé čtení. Rozhodně stojí za přečtení a donutí k zamyšlení. Především doporučuji kapitolu Nejčastější omyly ateistů: "... Je mnoho ateistů, kteří odmítají se stát křesťany, když argumentují selháními různých křesťanských panovníků, papežů či kněží, ale kupodivu odmítají opustit tábor ateistů po vládě Hitlera a Stalina. ... Ani jedna z lidských skupin nemá v dějinách čisté ruce, žádné království, žádný stát, žádná organizovaná struktura, žádná politická strana. Jediná organizace, která přežila posledních dva tisíce let, je církev, a bylo by s podivem, kdyby byla bez hříchu, vždyť to ani není možné!"