Prozaická prvotina Jana Němce Hra pro čtyři ruce obsahuje devět povídek. Na první pohled by se mohlo zdát, že pocházejí od různých autorů. Žádná se nepodobá jiné. Ten fakt ovšem nesvědčí o rozpadavém stylu, ale o Němcově nápaditosti. Prostředím je vězeňská cela, čichací místnost, nákupní centrum či interiér autobusu. Mění se vypravěči. Množí se úhly pohledu. Překvapuje originalita postav. A středobodem je láska „málem milostná“. Nad povídkami lze zažívat opojnou radost z vyprávění, náznaků i nečekaných point. Jejich síla neodvane s poslední přečtenou řádkou. Zkrátka: jde o knihu, jež výrazně posouvá představy o prozaickém debutu.
* Na solar. Nejlepší české povídky po roce 1989 (Brno: Host, 2025) * Byt. Román ve dvou (spoluautorka Jana Šrámková; Brno: Host, 2025) * Lilliputin (Brno: Host, 2022) * Znamení neznámého. Rozhovory o spiritualitě (spoluautor Petr Vizina; Brno: Host, 2021) * Možnosti milostného románu (Brno: Host, 2019) *Dějiny světla. Román o fotografovi Františku Drtikolovi (Brno: Host, 2013) *Hra pro čtyři ruce. Málem milostné povídky (Brno: Druhé město, 2009)
Studoval sociologii, religionistiku a divadelní dramaturgii. Spolupracuje s časopisem Respekt, Českou televizí, Českým rozhlasem nebo Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. Je šéfredaktorem literárního měsíčníku Host. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.
Kouzelná To kniha. Kouzelné To povídky. Takový ten druh, který ve vás rezonuje ještě roky po přečtení. Četla jsem s okouzlením a musela dávkovat, aby to nebylo rychle za mnou. Jsou tam i povídky které mě až tak nezaujaly (spíše jsem ale nepochopila jejich literární úděl a význam), ale do zbytku jsem zamilovaná a myslím, že je budu v pochmurnych dnech číst stále dokola. S láskou. Přečtěte si aspoň Ruského člověka, ale hlavně Hru pro čtyři ruce. Ta pohladí na duši a zamotá hlavu.
Milostné vztahy, společný jmenovatel Němcových povídek, jsou nahlíženy z nejrůznějších perspektiv, od lásky platonické až po pornografickou. Němec příběh buď bravurně rozehraje, nebo nám předloží k nahlédnutí jen malou výseč, pokračování a konec nechává na laskavém čtenáři. Ono to ale vůbec nevadí, jde o obraz, atmosféru, práci s jazykem, lyrično a poetično, syrovo a tělesno, a že to Němec zkrátka umí, to dokázal už ve své prvotině.
V podstatě všechny povídky se mi zdály dobré a hned několik skvělých. Otevřené konce nepůsobí nedokončeně, naopak mě vybídli k tomu přemýšlet víc o obsahu. https://milyctenarskydenicku.blogspot...