Dílo Jaroslava Seiferta, sv. 10: Koncert na ostrově - Halleyova kometa - Odlévání zvonů - Dodatky [1966-1970]

by Jaroslav Seifert

Desátý svazek Díla Jaroslava Seiferta mapuje autorovu básnickou tvorbu druhé poloviny šedesátých let. Páteř edice tvoří Seifertovy sbírky Koncert na ostrově (1965), Halleyova kometa (1967) a Odlévání zvonů (1967), k nimž je – podobně jako je tomu i u dalších svazků Díla J. Seiferta – připojeno různočtení, jež zpracovává bohatý rukopisný a strojopisný materiál, časopisecké otisky i další vydání těchto tří sbírek. V samostatném oddílu Básní do sbírek nezařazených jsou zcela poprvé otištěny básně z rukopisů, dále pouze časopisecky publikované básně a verše uveřejněné anonymně v srpnu 1968.

296 pages

First published January 1, 2004

About the author

Awarded 1984 Nobel Prize in Literature "for his poetry which endowed with freshness, and rich inventiveness provides a liberating image of the indomitable spirit and versatility of man."

Reviews

[Will]

Ve chvili, kdy uz krev si useda
jako ptak
po namahavem letu
a kyslikova bomba syci naprazdno,
umira i bolest.
To vime bezpecne.

V dlouhe chodbe,
ktera stoupa do strane,
jeste podupava prazdnota,
kdyz uz se divaji oknem zvenci
oci stromu, oci trav, oci ptaku,
oci oblak
a pomnenkova ocka buhvi ci,
protoze uz se chyli k jaru.

Mrtvy vchazi casne po ranu
pod voskovanym platnem,
a pohazen svetlem a paprsky,
projizdi nahoru, kde chodba konci
a kde bude vydan napospas
ptacimu zpevu.
Ale prosektura je blizko.

Ubohe lidske telo
uz odhodilo za hlavu vse,
ale jeste si ukryva
pod splasklym srdcem
par hrsti tepla,
aby jeste chvili mohlo okouset
jistotu nebyti
a rozkoz bezbolesti,
vzdyt tyto pocity jsou mozna zavratnejsi
nez samotna vule byt.
A to jsou ty minuty jizdy,
kdy vsechno se diva z mrtvym,
jako by on byl ten stastnejsi
na pruznych obrucich voziku,
ktery se mirne pohupuje.

Ale priznejme si,
ze ani toto stesti
nestoji za to dlouhe bloudeni,
kdy clovek chodi od smutku k bolesti,
od nestesti k zalu
a rika tomu zivot.

[Lucie]

Little bit depressive and melancholy at the end, but it was still Seifert and I liked it :)