Vladimír Páral, pseudonym Jan Laban, je spisovatelem prózy. Pochází z Prahy jako syn důstojníka. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Brna, kde prožil dětství, studium na reálném gymnáziu a první rok na brněnské technice. Nakonec se však rozhodl pro chemii a vystudoval vysokou školu v Pardubicích. Stal se inženýrem.
Po ukončení studií pracoval Vladimír Páral v chemickém průmyslu postupně v Liberci, Jablonci na Jizerou, Plzni a Ústí nad Labem. Při tom psal a když již měl za sebou několik úspěšných románů, chemický obor opustil a stal se v letech 1967 - 72 spisovatelem z povolání.
Od roku 1972 do 1979 pracoval jako redaktor Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem a nyní se opět věnuje psaní.
Od roku 1995 žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních.
Jeden z mých nejoblíbenějších autorů a tohle je jedna z jeho nejvíc nejlepších knížek. Z mnoha důvodů k ní mám blízko. Snad proto, že jsem na střední škole vystudoval chemii, snad proto, že znám ten kraj, snad proto, že... Ale to je fuk. Rozhodně doporučuju!
Jednou pozdě v noci jsme viděla podivný film, který by mě v mládí nejspíš vůbec nezaujal. Teď ano. Tak jsem si z knihovny půjčila i knihu.
Ten Páral docela zajímavě píše (styl). Prvních pár vět a byla jsem uprostřed příběhu. Proč jsem se předtím Páralovi vyhýbala? Protože jsem ho znala pouze jako autora zlehčujícího slova "harašení". Hm, v tomhle ohledu chudák Páral, jestli vnímá ženy pouze takto (ale třeba ne). V této knize jsou (jeho) ženské postavy vrcholné manipulativní, vypočítavé potvory; v rámci příběhu však vývojově nejspíš také nejbohatší.
A manžel to završil. Otevřel knihu na stránce, kterou jsem měla zrovna založenou, tak v poslední třetině knihy, a děl: "Už chápu, proč se ti to tak líbí. Je to takové ženské téma. Samé zrady." Ó, muži, muži.
Dobrá knížka, ale v rámci Páralova díla spíš průměr. Přesto bývá z nějakého důvodu oceňována víc než třeba Milenci a vrazi nebo Katapult, obojí podle mě výrazně lepší. Nejspíš byla minulým režimem přeceňována proto, že je ze všech Páralových knížek nejbudovatelštější - mladý chemik pracuje na velké věci spolu se starým, životem unavený chemikem, který najde druhou mízu... Ale pořád je to Páral, takže i ono budování je přirozené, žádná sociálně realistická křeč.