Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie. Na léto, nebo napořád. Starý dům pro ni v dětství představoval bezpečné útočiště a teď, když se jí život drolí mezi prsty, tu hledá úkryt znovu. Svým návratem Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel. Z okna samoobsluhy ji žárlivě pozoruje Janina, která se ve vesnici narodila i vyrostla a nikdy se jí nepodařilo odejít. Teď čeká třetí dítě a doufá, že tentokrát zvládne mateřství i svůj vztah lépe. Jenže když se tu objeví emancipovaná Lucie zvyklá na městský ruch, začne Janina pochybovat o tom, jestli jí její životní situace vyhovuje. Obě přehodnocují své dosavadní životy, zatímco i mezi dalšími obyvateli vesnice se pomalu vyjevují dávné křivdy. Vztahový román Marie Hajdové o mateřství ve všech podobách, o návratech a nových začátcích. Vypráví o tom, že některé kořeny nelze tak lehce vyrvat a že je můžeme zapustit tam, kde bychom to nejméně čekali.
Perfektně vykreslená atmosféra Rychlebek, všechny popisy přírody, krajiny, počasí byly fakt lahoda.
Jenmože postavy šustily papírem. Chyběl mi tam opravdový ponor do nitra, abych se s jednotlivýma lidma mohla nějak ztotožnit, propojit, pochopit je. Takhle to klouzalo po povrchu a všichni mi byli tak nějak jedno. Napadlo mě akorát, jestli to není schválně - že všechno čtenář vnímá zamlženě a neostře, protože fokalizujeme skrz Lucii, která trpí depresemi? Což by vysvětlovalo i její pasivitu. Ale to asi už trochu nadinterpretovávám.
Holka uteče do Rychlebek, protože potratía a má přítele dementa. Rovná si hlavu ve starým baráku u tety v malé vesničce, kde se potkává s místními. Každej něco řeší, každej si myslí, že ten druhý se má líp. Nic není černobílý. Za mě fajn překvapení. Postavy a i prostředí dobře popsaný a i když to není nějaký veledílo, tak mě to bavilo. Navíc to není taková depka jak se na první pohled zdá. Jen prostě život.
Další příběh z Bílé vody (wait whaaat?), i když by se asi mohl odehrávat v jakémkoli menším městě… prostě spousta toxických vztahů, divných rozhodnutí, smutku, minulých reálných i domnělých křivd… a hlavně nějak silného pocitu, že kdyby se všichnu rozhodli chodit na terapii, byl by to nejlepší rozhodnutí…
This entire review has been hidden because of spoilers.
Nezaslouží si hodnocení 3,4 na databázi má 77, kdy hlasovalo přes 400 a na cbdb 76% od 87 lidí a tu jen pár... takže na goodreads to není moc objektivní. Jeřabinový dům je prostý román z každodenního života, který popisuje každodenní běžný život. Takový jaký se i vám zdá, že máte, že je tuctový a tedy, proč se o něm píše, protože ho prožíváte. Ale právě v tom je to kouzlo, abyste začali vnímat ty niance. Koukali se na to jakoby zvenčí. Jako na odraz v zrcadle a všimli si, co se tak odráží z vašeho života. Možná vás to ťukne a vy si něčeho všimnete. Možná něco pochopíte. A možná jen zrelaxujete. Protože i k tomu ta kniha může být dobrá. Kniha je skvělá na cestu do práce, cestování. Líbila se mi, i když by ji nikdo za vrcholné umělecké dílo nikdo neoznačil. Nicméně...má své kouzlo.
Možná jsem k této knížce přistupovala až s moc velkou nadějí, přijde mi, že se děj nijak zásadně nevyvíjí, ale je to v zásadě pohodové, pro nenáročné čtenáře.
Strašně rychlá knížka. Jeseníky is the new black, nebo co. Nemůžu říct, že to bylo nějaký špatný, ale myslím, že v létě už nebudu moc vědět, o čem to bylo. Strašně mi to připomínalo psaní Jiřího Hajíčka, jak velmi civilním jazykem, tak i tématem. Návraty a staré křivdy. Jenom ten Hájíček mi pořád přijde silnější, ale klidně to třeba může být tím, že byl první.
Hlavní hrdinku jsem moc nechápala v tom, že v takhle toxickým vztahu chtěla dítě. Navíc ten její partner byl strašná karikatura všech vztahových bídníků, takže naprosto neuvěřitelný. Ostatně nové vztahy rodičům mi taky přišli mírně přitažený za vlasy. A stejně tak si nejsem jistá, jestli se autorce podařilo zachytit nesnesitelnou těžkost bytí na vesnici v příhraničí věrně, nebo je to už prostě moc.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Jeřabinový dům je kniha, která na vás podle mě udělá výrazně lepší dojem, když k ní přistoupíte s více realistickým očekáváním. Já jsem čekala hodně. Čekala jsem analýzu vzahů matka-dcera až na dřeň. Místo toho jsem dostala příjemnou, ale trochu nevýraznou knihu o dívce vracející se do rodného města a vyrovnávající se se zármutkem a s nepříliš funkčním vztahem. Nenadchne, ale neurazí.
Jo, a kdybyste chtěli něco na matka-dcera, tak Osiřelec :)
Příjemné knižní překvapení, takhle na začátku roku. Jeřabinový dům vezme čtenáře do prostředí Rychlebských hor, ze kterých hlavní hrdinka Lucie utekla do Prahy, ale životní události ji stejně zavály zpátky.
Postavy knihy vás budou trochu štvát. Tak například Lucie. Než aby něco vyřešila nebo se někomu s něčím svěřila, tak radši utíká. Už od dětství. A pak se diví, že neví nic o její rodině, přitom ona jim o sobě taky neřekne ani ň.
A samozřejmě vesnice, kam se Lucka schovala před problémy, je plná zapšklých sousedů, kteří si myslí, že za jejich problémy můžou ostatní a svět je na ně děsně nespravedlivý. Takový klasický vesnický kolorit. Tím samozřejmě nemyslím, že jsou takoví všichni, ale většinou se vždycky někdo podobný v tomhle prostředí najde.
A teď malý SPOILER. Hoří! Už zase! Ve třetí české knize? Opravdu takhle reálně někdo řeší problémy? Sirkama nebo zapalovačem?
Kolem a kolem. Prvotina Marie Hajdové je čtivá. Neříkám, že se mi děj zapsal nějak hluboko pod kůži, ale až autorka napíše něco dalšího, myslím, že si to ráda přečtu.
Myslim ze na databazeknih.cz som videla nie prilis pozitivne hodnotenia a tak som s citanim vahala. No nakoniec chvalim. Ano, jednoduchy obycajny pribeh, urcite nie je silny ako byvaju knihy napriklad od Kornerovej, Lednickej ci Mornstajnovej. Treba sa vsak pozriet i na to, z akeho obdobia pribeh je. Lucie je obycajne dievca v sucasnom sialenom svete, ktore odchadza k rodicom na dedinu dat si dokopy svoj mestsky zivot. Ten sa moze zdat, no idealny ani zdaleka nie je. Tu si zazije odsudenie, ale pociti aj co znamena laska. Pribeh sa mi pacil, je jednoduchy ale uprimny, taky od srdca, taky, ktory sa da bez najmensej pochybnosti naozaj zazit.
Nenáročná příjemná kniha. Příběh Lucie, která se po mnoha letech vrací do své rodné vesnice a do domu, který pro ni jako dítěti představoval bezpečí a útočiště. Avšak její návrat naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel, a Lucie musí čelit mnoha výzvám a konfliktům. Navíc se na stránkách řeší citlivé téma ztráty dítěte, s nímž má autorka osobní zkušenost.
Došlo mi, že se v životě občas vyplatí vrátit se zpět, ať už na určité místo nebo k určité situaci. Vracení se zpět není vždy prohra, ale může být novým začátkem a posílením naší síly. A co vy, máte nějaký tip na zajímavou knihu?
This entire review has been hidden because of spoilers.
Knihy mi pride akoby nedotiahnuta do konca. Viacero naznakov, ktore mali potencial sa v pribehu viac rozvinut ale zostali nedopovedane. Celkovo mi postavy pridu malo uveritelne, uzavrete. Hlavna postava Lucia neveri nikomu, ani sebe samej. Pred problemami a konfrontaciami cely cas len uteka. Vyzera to tak, ze tento vzorec prebrala od svojich rodicov. Za mna je kniha malo uveritelna a do postav som sa nevedela vcitit. Obraz neplodnosti a jarabin ako lieku pekne nacrnuty no nerozvinul sa dalej.
Jsem trochu zklamaná, příběh je čtivý, ale nic ve vás po něm nezůstane, těžko hledat sympatie s některým z hrdinů, vše pořád tak trochu klouže po povrchu. Místy mi připadalo, že autorka není moc "vypsaná" a je to tak trochu literární cvičení než román, chyběl nějaký realistický vhled, syrovější místo. Postrádám nějaký dějový oblouk, zvrat, objasnění záhady, moment, kdy do sebe vše zapadne.
Nebylo to špatné (tak 3,5 hvězd), ale ani nijak závratně dobré. Prostředí bylo popsáno pěkně a bylo zajímavé, příběh byl čtivý, ale nějak mi chyběl trochu hlubší ponor do nitra postav a možná i logika nebo vysvětlení jejich vzájemných vztahů. Všechno to bylo na můj vkus jenom tak nějak naznačeno a jaksi dál ponecháno svému osudu.
Přečetla jsem v letadle cestou na dovolenou. Není to příběh, co si zapamatuju, ani v nem nejsou myšlenky, které by se mnou nějak hluboce rezonovaly, ale není to ani brak a když nechcete moc přemýšlet, je to úplně ok čtení.
Hezky se čte, vtáhne do děje, ale nepřekvapí, nezanechá dojem.
Sledujeme vývoj hlavní postavy od pasivní dívky nechající se ovládat jinými k samostatné ženě. Spíše mne zaujaly vedlejší postavy a jejich život v odlehlé oblasti.