Spím, však mé srdce bdí...
Spím, však mé srdce bdí a patří tobě jen.
V tom ke mně přináší ťe zlatokřídlý sen.
Tvé srdce buší s mým, pod laskající dlaní
chví se a dme tvá pleť v rozkošném podléhání.
Rozruch, jenž klidu a spánku je nepřítel,
mě náhle probudil a prudce rozechvěl.
Jsem sám a vidím, že místo na žhavou tvář
tiskl můj vroucí ret polibky na polštář
a paže, které ťe laskaly v blahém snu,
sníce, že tisknou tě, svíraly peřinu.