Autorka shrnula problém českého školství do jednoho souvětí na str. 148. "A že právě láska, ta, o níž píše svatý Pavel, chybí i v e-mailech ředitele Melichara." Toto sice souviselo s maturitou z výtvarky jisté pečlivé studentky, která se netrefila do vkusu některých členů učitelského sboru, ale tak nějak to odpovídá náladám v některých školách. Na knize se mi líbí, že modelově popisuje, jak kreativní pedagogové musí bojovat s větrnými mlýny, často mohou shořet nebo zahořknout kvůli systému samotnému. Veronika je jazykově zdatná a líbí se mi její obraty. Třeba: "Český učitel má přece v popisu práce vyhýbat se hříchu jako anděl kolomazi." (str. 57). Nebo: "Splést si čerta s andělem není tak složitá záležitost. Oba pocházejí z jedné líhně a my lidé jsme občas malinko barvoslepí." (str. 165). Každý žák by zasloužil učitele, který jej podněcuje k přemýšlení a zvědavosti. Je malinko smutné, že i nadále se v našich "elitních" školách daří podlézačům. Učitelé si často pochvalují žáky, kteří nevyčnívají (a pilně opisují) a sami kritizují kolegy, kteří se ještě o něco úctyhodného snaží. Na tomhle základu se dobrá pracovní morálka (ani tzv. elita) nevypěstuje. Ráda si od paní Valíkové přečtu něco dalšího. Dávám pět hvězdiček za originalitu, přínos a odvahu pojmenovat věci, které by se mohly a měly změnit, aby tato země měla naději na přežití jinou, než jako republika ve výprodeji.