Pre poplave

by Anna Bolavá, Milka Kovačević (Translator)

Ana Bolava romanom „Pre poplave” zaključuje slobodno uvezanu trilogiju o sudbinama nesvakidašnjih junaka u malom češkom mjestu Rečovicama. Hanu Strnadovu, junakinju koju smo upoznali u prethodnom romanu, više privlači podvodni svijet nego međuljudski odnosi u gradu, a njenu vilu na obali rijeke posjećuje nepoznati gost koji, po svemu sudeći, ne pripada zemaljskom svijetu. Doktorka Ratka Borski stiže vozom u Rečovice kako bi posjetila svoju pacijentkinju i na sopstvenoj koži osjeća sudar pomalo naivne i idilične predstave o životu u malom gradu sa surovom stvarnošću. Anonimna pisma stižu u pilanu porodice Vavra i dani počinju da imaju ukus pokvarene ribe. Ana Bolava ovaj roman, u kojem oživljava mitove o vodenim bićima, posvećuje rijekama i svim njenim stvorenjima. Značaj rijeke sada je dostigao vrhunac i upravo ona igra jednu od centralnih uloga u rješavanju zakomplikovanih sudbina junaka. Rijeka živi svojim životom. Poslije duge suše, nivo vode neočekivano raste i vraća stanovnicima ono što su u nju neljubazno bacili tokom godine. Donosi li nadolazeća poplava samo razaranje ili će junaci Ane Bolave sveprisutni miris pokvarene ribe zamijeniti makar i nagovještajem srećnog kraja?

Genres: Czech Literature, Audiobook

279 pages, Paperback

Published March 1, 2022

About the author

Anna Bolavá (vl. jménem Bohumila Adamová, roz. Veselá) vystudovala bohemistiku na FF UK v Praze a v současné době pracuje jako redaktorka a spisovatelka. Ve volném čase chytá ryby, pěstuje červenou řepu a fotografuje. Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách.

Reviews

[Lori · Rating 3 out of 5]

Slabotka.
Ze začátku fajn, gradovalo to, fakt jsem byla zvědavá, jak to bude dál a potom se to zvrhlo v cosi, co jsem měla problém pochopit. Míchá se zde vodníkovská mystika s reálem, ale tak moc, že jsem vlastně pořádně nevěděla, o co jde, kdo koho topí, nebo polívá benzínem, nebo zavírá do bedny, nebo co vlastně se tam stalo.

[Monika Seidlová · Rating 3 out of 5]

Na knihu Před povodní od Anny Bolavé jsem byla hodně zvědavá a těšila jsem se, protože jsem od ní zatím nic nepřečetla. Nechala jsem si svůj názor trochu od přečtení uležet v hlavě a po těch pár dnech fakt musím říct, že jsem si z toho na zadek nesedla a jsem celkem rozpačitá. Jde o velmi prapodivný hororový příběh, ve kterém se autorka hodně zaměřuje na psychologii postav a já musím říct, že mi to moc nesedlo. Nevyhovoval mi autorčin styl vyprávění, který na mě byl místy zmatený, a ani poměrně velké množství postav tomu úplně nepřidalo. Jinak chválím originalitu a taky to, jak dokázala autorka navodit tu tajemnou a zvláštní atmosféru po celou dobu čtení.

Dovedu si představit, že na světě musí běhat spousty lidí, kteří knihu jako celek ocení mnohem víc než já (což je vidět i na recenzích, které si můžete na internetu přečíst). Možná jsem jen měla jiná očekávání, která nebyla naplněna, ale to neznamená, že by to byl úplný propadák, to vůbec, jen asi nejsem cílovka. Ale vzhledem k tomu, že tohle byl závěrečný díl volně navazující trilogie, tak je šance, že by mohla autorka příště napsat něco z trochu jiného soudku. Do toho bych se možná pustila, ale do zbylých „řečkovických“ knížek se spíš pouštět nebudu.

[Natálie · Rating 4 out of 5]

Ačkoliv se všehny tři knížky Bolavé odehrávají v jednom městě, atmosféra každé z nich je pokaždé úplně odlišná. Z první čpí dusno těžkých letních dnů a prach staré půdy, druhá má takové to prosincové přítmí, kdy už ve tři odpoledne svítí pouliční osvětlení, a ve vzduchu jde cítit pach drůbežárny.
Ta zatím poslední ve mně evokuje smrad rybiny. Zavináče se zelím. Musela jsem s tím hodně souznít, protože jsem něco takového (nadpřirozeno) vůbec neočekávala. Ale nakonec to zafungovalo, a to hlavně díky podobností s poetičností Erbenova Vodníka.
Jinak se mi hrozně líbil styl, jakým to je napsáno, nejde v tom poznat žádná strojenost, je to přirozené, stejně jako všehny detaily, které propojují děj celé knihy funkčně dohromady. Za mě jsou Řeckovice asi to nejlepší ze současné české prózy. Akorát pořád nechápu jak jediný fungující bistro ve městě může být postavený zrovna na bulguru..

[Amálie (ami.ma.fotak) · Rating 4 out of 5]

Mojí oblíbenou knihou ze série zůstává Ke dnu, ale i tak to bylo super, úžasně napsaný, plný emocí a krásný. Anně Bolavé by měl dát každý milovník prózy šanci <3

[Petra | LooneyCZ · Rating 3 out of 5]

Posledním dílem volné trilogie jsem se musela prokousat. Ne, vlastně jsem se spíš brodila. Jako kdybych šla naplaveným bahnem (to se ke knize hodí víc). První třetina mě totiž strašně nebavila a všechny postavy mě šíleně štvaly. Samí zlí, zakomplexovaní nebo divní lidé, vůbec nikdo sympatický.
A pak, kde se vzal, tu se vzal, ejhle: nadpřirozený prvek. Vzhledem k tomu, že v předchozích dílech nic takového nebylo, dlouho jsem váhala, jestli to náhodou není metafora. Ale ne, tohle se nedalo vysvětlit jinak než tvorem z jiného světa. S tím prvkem jsem se dlouho smiřovala. S tím, že to najednou není realistický román (ačkoli proti přítomnosti něčeho nadpřirozeného obecně nic nemám).
Pak přišla kapitola Léto u Strnadů, kde se moje čtenářské rozčarování bůhví proč rozplynulo. Asi jsem prostě přijala směr, kterým se celé vyprávění ubírá. Dokonce se mi pár postav začalo líbit, ústřední romantické dvojici jsem držela pěsti. A zbavili jsme se doktorky Borské, která mi lezla na nervy.
Konec se nese v lehce optimističtějším duchu, ale stejně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. Mám pocit, že osudy některých řečovických obyvatel se uzavřely jaksi narychlo (např. paní Bartáková). Taky mi nesedl ten těžko identifikovatelný žánr. Z celé trilogie mi tak (trochu paradoxně) nejlíp vychází prostřední část.

[Jevhenija Syvulja · Rating 4 out of 5]

Velmi tenká hranice mezi realitou a jakýmsi fantastičnem, líbí se mi přirovnání Bolavý k Erbenovi, upřímně trochu se teď bojím se koupat v řece/rybníku :D
Chvílemi jsem se ztrácela a člověk musel být vhodně naladěn, aby ucítil tu atmosféru
„Většina příšer, které nás v životě straší, je stvořena z obyčejných představ a slabostí..."

[Daniel Vinklar · Rating 5 out of 5]

Skvělé čtení! AB je jako obvykle skvělá! Možná raději nečíst před spaním, protože AB je takový Erben pro 21.století. Naprosto skvělé čtení! Doporučuji...

[Johana Koutenská · Rating 4 out of 5]

Přestože se jedná o volnou trilogii a děj každé knížky pochopíte i bez přečtení té předchozí, rozhodně doporučuji číst trilogii od začátku. Hezky se pak propojí různé detaily a budete mít lepší zážitek. Já jsem začala číst nejprve Ke dnu a pak pokračovala Před povodní. Co nejdříve si přečtu i Do tmy, ale trochu lituji, že jsem to nevzala postupně.
Knihy Anny Bolavé se mi hrozně dobře čtou, občas si nejsem jistá, co je vlastně realita, ale chci vědět víc a hltám jednu stránku za druhou. Anna Bolavá má svoje kouzlo, obzvlášť takhle na podzim do upršených dní.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Vyposlechnuto jako audiokniha, což mi možná trochu ubralo na zážitku.
Po přečtení jsem si ještě jen tak pročítala další recenze a úplně mě šokovalo, že kniha navazuje na Do tmy a Ke dnu. To mě za celou dobu poslechu vůbec nenapadlo, ani si nepamatuju, že by v předchozích knihách byly postavy, které by mi tady byly povědomé. Četla jsem to už sice před nějakou dobou, ale jako trilogie to na mě zjevně vůbec nezafungovalo.
Ovšem jako kniha nakonec docela jo, opět skvěle ponurá atmosféra městečka a jeho obyvatel zmítaných drobnými i většími křivdami, stupňující se napětí, které graduje v katastrofickém konci. Několikrát jsem si během čtení taky vzpomněla na Erbena a jeho hororovou Kytici.
Malé mínus je to, že mi některé linie děje přišly v drobnostech trochu nelogické.

[Šárka Jarošová · Rating 4 out of 5]

blaznivy a napinavy (jako az detektivkove), ujety postavy, komicky ve stereotypicnosti, pribeh zabavny a pohadkovy, atomosferovy hodne, zaroven jakozykove to neni vonco, nevim jestli je stostrohosti nebo cim, ale tam mi neco chybi

[Tereza Vítková · Rating 4 out of 5]

téma bolesti na všechny způsoby a velká metafora deprese, která doprovází každou postavu - občas mi bylo špatně ale občas to fungovalo

[Lucia · Rating 1 out of 5]

Toto odkladam ako nedocitane. Bolo to uz na mna privela, predchadzajuce knihy boli super, ale toto je uz mimo moje moznosti a fantaziu.

[Eva Staněk · Rating 3 out of 5]

Další kniha o šílenství ducha a pnutí mezi dvěma světy. Jako vy všechny tři knihy byly naléhavě o jednom a tom samém. Ale stupňuje se to.

[Ivana · Rating 5 out of 5]

Před povodní volně navazuje na dvě předchozí knihy Anny Bolavé, Do tmy a Ke dnu. Nemusíte je nutně číst popořadě, ale atmosféru z prvního a druhého románu si ponesete s sebou a pochopíte lépe dynamiku mezi postavami. Jazyková úroveň románu je výjimečná a vypravěčský styl je lehký a okouzlující. Autorka vás obklopuje poutavým a napínavým příběhem a vy vlastně úplně nevíte, jak to dělá. Tak to má být. Postavy mají svébytný charakter, jejich psychické stavy i motivace jsou popsány sugestivně a jejich chování působí opravdově. Vidíte za nimi skutečné lidi, i když vás některé události možná překvapí. Před povodní je víc než první dva romány nasáklé fantastičnem. Tahle nadreálná rovina ale do příběhu zapadá a nijak neruší jinak psychologický román. Před povodní je rozhodně jedinečným románem, uměleckou prózou, která je ale perfektně stravitelná i pro širší publikum. Do Odeonu se hodí skvěle. Moc se těším, co si od Anny ještě přečtu!

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Neznámý host přichází do domu na břehu řeky, přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. I Hanu Strnadovou přitahuje svět pod vodou víc, než lidé ve městě. Proto její přítel Jarda Vávra povolává Haninu bývalou psycholožku na pomoc.

Tato kniha je závěrem volné trilogie po knihách Do tmy a Ke dnu. Je to hororový příběh lásky a ne jen tak obyčejný. Autorka prokládá příběh kapitolami, kde se dozvídáte konec. Samozřejmě ne na přímo, autorka jen naznačuje a na závěrečné rozuzlení si počkáme, takže jsme celou dobu příjemně napnutí.

Autorčin styl mi neskutečně sedí. Dokonale umí vytvořit atmosféru. Text Vás pohltí a přenese přesně tam, kam je potřeba. Dostaneme se tak do typického maloměstského prostředí, ale i do romantických míst kolem řeky. Celá kniha je temná, tajemná, smutná i strašidelná.

Tato kniha se dá číst i samostatně, bez předchozích dílů, ale já rozhodně doporučuji se je přečíst postupně, pak Vám neunikne ani sebemenší narážka na něco z minulosti a žádný detail.

Opět úžasná kniha od úžasné autorky. První díl Do tmy byl pro mě asi nejlepší, ale hned v těsném závěsu je právě tato kniha. Nemyslím si, že se bude líbit všem čtenářům, ale ti, kdo mají raději temnější knihy, prózu současných českých autorů a chtějí možná i trošku něco jiného, tak směle do toho.
4.5*/5*

[brbrb · Rating 4 out of 5]

Před povodní je završením volné řečovické trilogie upínající pozornost k polámanému vztahu Hanky a Jardy, s nimiž jsme se mohli setkat již v autorčině předchozím románu Do tmy. A musím podotknout, že je nadmíru zajímavé pozorovat, jakým směrem se próza Anny Bolavé ubírá.

Anna Bolavá si, stejně jako ve svých předchozích románech, v Před povodní pohrává s propojením přírodního světa jakožto samostatně fungujícího organismu, jenž se snaží ubránit intervenci zaslepené lidské ruky, a světa uspěchaného lidství.
Příběh se opírá o motiv vody, vábivé a tajemné tekutiny, od které se Hana dlouhá léta odvracela, ale jež ji nyní naléhavě láká do svých hlubin. Něco se totiž ozývá. A tentokrát už nebudou přivřené oči stačit. Dny jsou protkané anonymními dopisy, závistí i nevyřešenou minulostí.

Přestože se Bolavá žánrově posunula k hranici hororu, svůj jedinečný styl si ponechává. Lyrika, větné kudrlinky, precizní čeština, no jéje, to já můžu! Nemohu se však rozhodnout, jak zhodnotit samotnou dějovou linku. Šlo by toho o ní napsat tolik, ale pouze za podmínky vyzrazení klíčových zlomů. V porovnání s předchozími romány je totiž kniha akčně obsáhlejší, prolínají se zde tři časové roviny a Bolavá klasicky svého čtenáře drží v zajetí opony, již je ochotna odkrýt, až když jej povodeň připravuje o poslední síly. Stejně jako protagonisty.

Co mě ale neskutečně baví, je autorčina práce s psychologií postav. Kontinuální odkrývání traumatu z dětství společně s vykreslením jisté disociace na základě absence vědomí vlastního původu dělají z poněkud kuriózního příběhu román s přesahem.

Kniha ve mně stále doznívá, a tak pro mě není lehké napsat ucelený text. Před povodní by si však obsáhlejší rozbor zasloužila. Musím si lépe utřídit myšlenky, pak se k Anně vrátím. Prozatím mohu říct, že mi naservírovala něco, s čím jsem nepočítala. Bolavá nepřestává překvapovat.

[Sabina · Rating 2 out of 5]

Před povodní je závěrečný díl trilogie Do tmy, kterou ale můžete číst i jednotlivě. Anna Bolavá má velmi kvalitní literární vyjadřování i bohatou slovní zásobu, na druhou stranu se ale nebojí ani užití vulgarismů. Ale konkrétně u knihy Před povodní jsem byla dost na vážkách, zda mám číst mezi řádky, nebo zda autorka mluví napřímo. Na charakterech postav je celá kniha postavená, ostatní je takovým doplňkem. Hrdinové jsou neustále u vody a brodí se bahnem, které je bezesporu jistou poetikou příběhu. Stejně, jako se hrdinové brodí bahnem ve svých cestách, zapadávají do něj a je problém se z něj dostat, stejným způsobem se topí ve svých životech. Svou důležitost v příběhu ale hraje také láska. Celý příběh v jistých momentech přechází do fantastiky nebo až do hororového nádechu. Tohle bylo pro mě opravdovým překvapením, jelikož jsem doposud nic podobného nečetla. Kniha má bezesporu velmi temnou atmosféru a podle ohlasů ostatních je tento závěrečný díl tím nejtemnějším. Před povodní je poutavý příběh, pokud máte rádi styl autorky, nebojíte se náročných knih, pak knihu rozhodně zkuste. Ale bohužel tato kniha nesedne všem stejně, jako úplně nesedla mně.

[Lucie Studená · Rating 3 out of 5]

Pro mě už hodně chaotické, jediné co mě nutilo k docteni byly postavy z předešlé knihy, chtěla jsem vědět jak dopadnou. Jak jsem Do Tmy a Ke dnu zhltla a čtu je opakovaně, po tomto kusu už znovu nesahnu.

[Jakub Kr · Rating 5 out of 5]

já jsem velmi pro personifikaci přírody, ale jen když zároveň zpřírodníme člověka

[Klára · Rating 3 out of 5]

-------------- Obsahuje shrnutí děje ----------------
Ze začátku se seznamujeme s doktorkou Radkou Borskou, Jardou Vávrou, jeho matkou Hedvikou a „pacientkou“ Hanou Strnadovou. Děj se odehrává v nespecifickém období, pravděpodobně blízkém naší současnosti (mají internet). Doktorka přijíždí na pozvání Jardy do Řečovic, vesnice, kterou protéká nechutná řeka, do které se obyvatelé nebojí naházet cokoliv. A řeka to cítí. Bývalá pacientka Hana se chová divně, ale to Jardovi vůbec nebrání v touze jí pomoct, protože ji miluje. Hanka má totiž zvláštního tatínka, po kterém také zdědila zvláštní schopnosti. Byl to vodník, kterého kdysi velmi poranil její dědeček (a následně svého činu litoval, protože do vodníka byly zblázněné obě jeho dcery, Málka a Běta). Tatínek se schovává v řece, ale v této knize ukazuje Hance její pravou podstatu, kterou se její matka snažila skrývat. Hedvika Vávrová Hanu nesnáší, z části proto, že je divná, z části proto, že se na svého syna příliš fixuje (po smrti jeho bratra Tomáše, kterého měla mnohem raději).
Vypravěč zná své postavy, perspektiva se střídá. Je tu spousta neznačené přímé řeči, občas je to trošku chaos si uvědomit, čí perspektiva je zrovna vyprávěna. Na druhou stranu se nám takto otvírá vnitřní svět postav. Doktorka Borská na nadpřirozeno nevěří a ani prvotní setkání s Hanou nevypadalo moc nadpřirozeně jako spíš nebezpečně. Ráda by tedy Hanku poslala někam pod zámek, aby nebyla nebezpečná sobě a svému okolí. Její zlý záměr je však řekou (tatínkem) potrestán.
Uklidit Hanu však nechce pouze Borská. Jardova bývalá přítelkyně Pavlína (duševně nevyrovnaná, také předtím Jardu bodla do břicha, předstírala graviditu) se neštítí spolčit se s Hedvikou. Zatímco Hedvika by ráda pouze zavřela Hanu do krabice a zapálila zlověstnou vilu na břehu řeky, Pavlína jde o krok dál a projevuje se její psychopatická stránka. Klidně by nechala zemřít i Hanu, jen aby měla Jardu zase pro sebe. Jarda působí jako jednoduchý dobrák.
Hedvíka působí jako velmi organizovaný, strohý člověk s posedlostí svým synem a nenávistí ke komukoliv, kdo by jí ho vzal. Přesto se v ní odkrývá malé zrnko dobra, když hlídá sousedovic děti (a nenechá Hanu zemřít, děsí ji, když vyjde najevo, že Pavlína realizuje svůj plán.) Tato epizoda ji polidšťuje a my doufáme, že snad v budoucnu dostane šanci být lepší babičkou (i pro svoji již existující vnučku).
Vyprávění je většinou chronologické. Některé kapitoly se věnují Hančinému dětství, včetně milostného trojúhelníku mezi její matkou, tetou a jejím otcem. Její otec zde není nikdy popsán, ale pravděpodobně se umí proměňovat na ryby? Místo emocí je popsán jen živočišný vodní sex, který hraničí až s touhou nechat se utopit, takže s určitým blázněním?
Vztah Hany a Jardy je také docela nečitelný. Když jsou poprvé konfrontováni, Hana mu málem ublíží. Pak si sežene před barák psy, aby ji ochraňovali, přičemž je Jarda pokousán. Pak spolu před potopou žijí ve vile (Pavlína děsí Hedviku, že ho tam Hana vězní), Jarda akceptuje její vztah k řece. Nevíme však, co přesně, jaké city, co jim běží hlavou. Nečekejme tudíž žádnou klasickou romanci. Po potopě však žijí harmonicky ve vile, nikdo už je neotravuje. Jak kdyby po dlouhém zamračeném dni vylezlo slunce a na nebi ani mráček. I Hedvika se s touto skutečností smířila.
Tento román patří do řečovické trilogie, je poslední. Do určité míry se zde promítá ekokritika. Lidé si neváží řeky, nebojí se do ní hodit cokoliv, co již nepotřebují (třeba lyže), co nechtějí (třeba svoje nemoci - Srostlík, který si na břehu brousí svoje bradavice). A řeka to cítí a pomstí se velkou potopou. Nebo je to snaha zachránit Hanu před požárem?
Umím si představit, že by chtěla byla delší a detalnější, v tomto formátu na mě působí dost zkratkovitě. Nevím, do jaké míry je to dáno tím, že jsem nečetla předchozí dva díly. Chybí mi také detailnější propracování psychologie postav.

[Veronika Steff · Rating 3 out of 5]

Poslouchala jsem jako audioknihu. V postavách jsem se celkem chytla, ale trvalo mi, než jsem pochopila, že se příběh odehrává ve dvou časových rovinách. Myslím, že nakonec jsem chytla, co se se všemi stalo, ale dalo to zabrat.
Celou dobu přemýšlím, o čem to autorka vlastně psala. O maloměšťáctví, které neumí přijmout jinakost? No u mocných čarodějů/vodníků se tomu nedá úplně divit... Taky tam bylo téma strachu o děti, jeho různé podoby a že nás neopouští ani v době, kdy už jsou dospělé. Zároveň ale nemám pocit, že by k tomu autorka řekla cokoliv nového. Atmosféru vykreslila skvěle, vztahy na malém městě taky, ale co si z toho mám vzít pro sebe netuším, problémy všech postav mi byly dost vzdálené.
Namluvené to bylo pěkně, akorát mě ze začátku iritovalo, že použili stejné předěly (a snad i herečku?), jako v Roce perel (který jsem slyšela nedávno). Ale po pár kapitolách jsem na tohle propojení naštěstí zapomněla.

[Dasha · Rating 5 out of 5]

"Blíží se půlnoc, město zrychleně dýcha. Potrhané koryto řeky ho krájí na dvě časti. Na bezpečnější horní a pak tu spodní, zmrtvělou a potopenou. Oblasti přiléhající k vodě byly evakuovány, předpověď počasí na nejbližší hodiny neslibuje příznivý vývoj. Nad horami se vlní další kotouče oblačnosti, které zákonitě spadnou. Jak rychle a kam, nedá mnohým spát. V podvečer byla řeka dravá a kalná, rozlitá do luk a k prahům rekreačních chatek. Nyní už židle, které nebyly nikým zvednuty na stůl, obteká proud špinavé vody. Také hnědá tma probouzí v lidech vyhlížejících z oken paneláků na kopci strach. Zvláštní, zkaramelizované světlo, jež mění tvary budov a předmetů, padá na dolní Řečovice jako trest. Hutný, tetelící se vzduch s nádechem bahna, takhle vlahá květnová noc vypadat nemá."

[Veverka · Rating 5 out of 5]

Přečetla jsem jako závěrečnou z řečkovické trilogie. Tentokrát jako variace na magický realismus v českých reáliích. A ten já můžu. V pojetí AB ovšem klasicky střižený psychem.
Asi bych doporučila všechny tři díly, a třeba hned jeden za druhým. Je to jako skládačka puzzle, jedno kde člověk začne.
Ale jsem taky docela ráda, že už ji mám za sebou 😉 a můžu si dát pohov... myšleno samozřejmě jako kompliment autorce za navození ponuré nálady jak v černobílém psychohororu, od kterého se nemůžete odtrhnout, ale moc si neodpočinete.

[Veronika · Rating 3 out of 5]

Kdybych si přečetla, o čem knížka je, asi bych po ní teď nesáhla, ale jelikož jsem četla oba předchozí díly, brala jsem ji v knihovně už automaticky.

Dost dlouho jsem se nemohla začíst, směsice hororu, lehce fantasy, deprese, zvláštní stavy všech postav, bylo toho trochu moc, těžký nehezký čtení, ale nakonec jsem se do toho docela ponořila a včera večer dotáhla asi 70 posledních stránek.
Jazykově je to naprosto skvělý, jen obsahově to není úplně lehký a vůbec nevím, komu bych to mohla doporučit. Bylo to ale vlastně dobrý.

[Trifunović Zorica · Rating 4 out of 5]

Овај део могу дефинисати као љубавни роман. Учи нас да је у љубави најбитније прихватити особу онаква каква јесте, не мењати је, јер то онда није та особа. Главна јунакиња се тражи, бори се између два света, земаљског и воденог који су подједнако у њој,део њеног наслеђа. Тек када себе прихвати, дефинише, заволи тада ће и отворити врата љубави и пустити људе близу себи.
Оно што су мене ове три књиге научиле јесте да више обраћамо пажњу на ментално здравље, како своје тако и особа око нас!!!

[Marijana☕✨ · Rating 4 out of 5]

𝘛𝘦𝘤̌𝘦 𝘷𝘰𝘥𝘢 𝘪𝘻𝘮𝘦đ𝘶 𝘬𝘶𝘤́𝘢, 𝘵𝘦𝘤̌𝘦 𝘷𝘰𝘥𝘢 𝘴𝘢 𝘱𝘭𝘢𝘯𝘪𝘯𝘢.

"U mraku" je teško, lepljivo leto, "Ka dnu" je maglovita jesen nabijena slutnjom, a "Pre poplave" je vlažno proleće bez milosti.

Ne bih rekla da mi se ova najmanje svidela kad pričamo o trilogiji, samo je najapstraktnija i zahteva dodatni fokus. Nadrealno u ovom romanu još više pomaže da se približi psihološko i naziru se elementi koji će formirati priču "Pripovedača".

[Renata Connors · Rating 5 out of 5]

Nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Vodní živel v lidech a lidé na malém městě. Napřirozeno splývá nenásilně s reálným jako plyne voda v řece. Kdo se tomuto splynutí brání nebo ho nepochopí, nedojde daleko.

[Katie · Rating 4 out of 5]

Musím uznat, že napsat trilogii, kdy každá z knih je úplně jiná, je rozhodně originální. Před povodní se mi určitě líbilo víc, než Ke dnu, u které jsem si stěžovala na přílišnou normálnost. To tady určitě nehrozilo, ale bezdějová poklidná atmosféra Do tmy mi přišla přece jen lepší.

[Michaela · Rating 3 out of 5]

za mě bohužel nejslabší díl z celé trilogie, především jelikož jsem se těšila na hlavní postavy z druhého dílu, kterých se autorka dotkla pouze okrajově a spíš "aby se neřeklo" a dala prostor novým či vedlejším, které mi úplně nesedly a byly mi trochu jedno

[Pavel Maleček · Rating 5 out of 5]

Dobrý! Ponurý, až hororový. „Scény“ s tlusťochem byly nejlepší.