Axelovi je osm. Koktá, nesmí slavit Vánoce a má starý mobil. Taky mu umřel táta a máma se utápí věčně v depresi. Dědek plesnivej je jeho soused, kterému bude nejspíš už sto. Nikdo ho nemá rád. Ztrácí se ve starých pomatených vzpomínkách, v osamělosti a stále miluje Štěpánku. Jolana bydlí pod ním, táhne jí na padesát, nesnáší děti a chystá se na post prezidentky firmy. Ve stejném domě žije i pětadvacetiletý Cyril posedlý čistotou a sexem na záchodcích v baru. A pak je tu ještě někdo, kdo o nich ví naprosto všechno. V jednu chvíli se životy všech protnou. Vyplují na povrch nečekané touhy, skrytá tajemství, někdy pěkně smradlavá, a také myšlenky zastrčené uvnitř každého z nich. A život může nabrat zase druhý dech.
Je to taková jednohubka....A podle všeho by se mi měla líbit. Aspoň tak to tvrdí recenze na databázi. Kde na ni snad nikdo nenajde křivé slovo...no... já bych asi našla... Strašně mě rozčiloval ten jazyk...Tak se mluví v Praze? Někde v Čechách na sídlišti? Strašný slang... jakoby se žvýkačkou v hubě. Roztáhlý, žoviální, místy vulgárně tónovaný... snaha zapadnout do tohoto století. Jo a okouzlit mladé lidi. Já totiž lavýrovala.. je to ya... a pak to, co tam bylo...ehm asi ne...no definovala bych to tak přesně pro 18. Autorka se snažila na necelých 200 stránek narvat aktuální problematiku světa.. a zjevně se jí to povedlo... Já ale byla rozptýlená.. tou žvýkačkovou řečí, čůránkama a podobným výrazivem... nebyla jsem schopna té knize propadnout. Strašně mi vadila, rozčilovala a dívala jsem se, jak se úlisně snaží hrát mi na emoce a viděla jsem ve všem klišé. Takže...jako myšlenka pěkná...ale prostě mě si to bohužel nezískalo. Což mne celkem mrzí. Asi jsem na ni stará nebo jsem neměla tolik číst.
Tento příběh mě neskutečně mile překvapil. Celé je to na naše poměry velmi netradiční, upřímné a přitom záhadné, pohladí po duši a přitom dožene k slzám. Postavy jsou bravurně napsané, příběh se na jednotlivých kapitolách skvěle otevírá a jakmile jsem kolem strany 30 pochopila, z jakého pohledu je to celé napsáno, nevadilo mi ani přeskakování z první do třetí osoby. Každá postava v příběhu je unikátní a jiná, celé mi to velmi připomínalo mého oblíbeného Fredricka Brickmana a jeho Oveho a Babička pozdravuje. Krásný příběh.
Upřímně řečeno jsem o autorce vůbec nevěděl a na tuto knihu jsem se nechal zlákat. Kniha se mi líbila. Kapitoly se střídají z různých úhlů hlavních postav.
Nevím, jestli je to opravdu tak mimořádně dobrá kniha, nebo mě "jenom" potkala ve chvíli, kdy mi neuvěřitelně sedla. Protože i když jsem ji vytáhla z police v knihovně naprosto náhodně, bylo to přesně to, co jsem v dané chvíli a náladě potřebovala číst.
Nejvíc jsem ocenila postupné odkrývání historie jednotlivých postav. Člověk stejně postupně mění svůj náhled na ně, jejich chování a motivace a někdy se mu to vrátí i jako pěkná facka. Všechno komentováno občas příjemně sarkastickým, prakticky vševědoucím vypravěčem poskytujícím odstup.