Pravomil

by Petr Stančík

Nový román Petra Stančíka je inspirován skutečným příběhem válečného hrdiny, který zažil více vězení než lásek, slovo Vlast psal vždy s velkým písmenem a na sklonku života se vrátil z Ameriky potrestat dávný zločin tam, kde světská spravedlnost hanebně selhala. Pravomil na vlastní kůži prožívá klikaté dějiny minulého století - od pálení ptáčnicovice za první republiky, přes výslechy na gestapu, mrazivé peklo sovětského gulagu, krvavé boje na hřebenech Karpat a spiknutí proti komunistické diktatuře, až po dobývání uranu pro Stalinovy bomby. Jen aby nakonec došel k poznání, že vzít spravedlnost do vlastních rukou znamená ztratit srdce. Pravomil je strašidelně poetická kronika dvacátého věku lidstva, prosáknutá tématy zločinu a trestu, práva a nespravedlnosti anebo nejobecněji smyslu života.

398 pages

Published January 1, 2021

Reviews

[Rézina Dějová · Rating 4 out of 5]

Pravomil je inspirovaný životem skutečného českého odbojáře Pravomila Raichla, od jehož narození letos v lednu uplynulo sto let.

Kniha je psána formou deníkových záznamů které začínají 1935 a končí v roce 2002. Podíváte se v ní do kraje kolem Zlonic (Kladensko, Slánsko), do Písku, na Slovensko, Kokořínsko, Sibiř, Ukrajinu, do Prahy... Snad i to je jeden z důvodů, proč se knížka zakousla do mě a ne já do ní. Většinu z českých lokací totiž dobře znám a mám k nim silnou citovou vazbu.

Na Stančíkově psaní mě fascinuje bohatá forma, košaté věty a odkazy na různé zajímavé drobnosti z historie. Já osobně jeho styl obdivuju, ale blízký přítel mi zase řekl, že Stančík je "na něj moc ukecaný". Ukecaný je. Ale IMHO krásně.

Rozhodl jsem se, že Tince v okolí ukážu ta nejkrásnější místa, která znám. Usadil jsem tedy svoji milovanou na rám bicyklu a odvezl ji nejprve na úpatí Slánské hory. Odsud jsme vyšplhali až těsně pod vrchol, k čedičové obětní míse na skalním výběžku, kde prý kdysi pohanští žreci vykonávali krvavé obřady. Položili jsme se do prohlubně a obětovali tam svoji lásku s přáním, aby Perun, Svarog, Radegast, Veles, Svatntovít , Triglav a další slovanská božstva chránila naši Vlast před rozpínavostí Germánů.

Ve fiktivním deníku Pravomil vzpomíná i na své dětství, klukovské hry, prožívá první lásky a zklamání, a protože je to Stančík, samozřejmě se neobejdeme bez několika erotických scén, které jsou tu někdy popisovány docela zábavnými jinotaji. Využívá také dobře fungující vypravěčskou techniku, kdy nepředstavitelné hrůzy popisuje s jistou naivitou, bez silnějšího prožitku nebo emocí.

Ze žízně se už dva lidé zbláznili. Jeden pije vlastní moč a ten druhý pořád hledá něco, čím by si mohl uříznout jazyk. Naštěstí tu nic ostrého není.

Stančíkova imaginace je divoká a v průběhu vyprávění je (podobně jako u Mlýnu na mumie) vidět, že ji nedovede držet na uzdě a nakonec se utrhne ze řetězu. Máme tady trochu magického realismu, snové scény a scénu, která se odehrává pod vlivem halucinogenních hub. Postupně ale jako by kniha ztrácela svojí hutnou počáteční konzistenci a zápletka se začne tak nějak divně rozmělňovat (to jsme viděli také v Mlýnu na mumie). Proto místo plných pěti dávám 4*.

[DaViD´82 · Rating 4 out of 5]

Rusové jsou skvělí kamarádi, ale příšerní páni.

Zpočátku zamrzí, že tak silný, neobyčejně nosný a stěží uvěřitelný osud, jaký měl Pravomil Raichl, je "znevážen" takovýmto baronprášilovským zpracováním na pomezí rodokapsového románu a mixu mnoha žánrů. Drží se to všech středobodů jeho na dějotvorné události bohatého života, pouze to je vždy vylepšeno o nějakou tu autorskou invenci... A tak si Stančík na poctu Pravomilovi hraje s nepravděpodobnými českými jmény, skutečným osobnostem zainteresovaným v jeho osudech pozměnil jména (Vaš/Veš apod.), přidal mu do už tak bohatých osudů nejednu anabázi a ve výsledku z něj udělal takového "tuzemského Gumpa (akorát ne naivního dobráka)", který se nachomýtl ke všemu.

I pokud vám výše uvedené vadit nebude, což je více než pravděpodobné, jelikož Stančíkův úderný styl psaní strhne od samého počátku a nepustí až do konce, tak násilné změny stylu někdy přeci jen na škodu jsou. Působí totiž spíše jako "heleďte jakým všem žánrovkám umím vzdát poctu" než že by měly opodstatnění.

Každopádně skvělá kniha, která váš nepochybně přiměje k nastudování skutečných Raichlových osudů. Čili svůj účel, tedy vzdát hold pozapomenutému nefalšovaném národnímu hrdinovi, to plní bezezbytku. A i pokud o Pravomilovi již mnohé víte, stejně mnohdy překvapí, v kolika segmentech "tohle si rozhodně Stančík přidal" se tato vybájená historie jednoho života vlastně drží skutečnosti. A třeba nakonec jako já zjistíte, že bydlíte v podstatě za rohem od ulice pojmenované právě po Pravomilovi.

[Aleksandra Gratka · Rating 5 out of 5]

Wspaniała opowieść o Prawomile, który dostał się w tryby Historii, sam tę Historię tworzył i przetwarzał, słysząc nieustannie jej chichot.
Czeskie poczucie humoru plus sporo smutku.
Jestem zachwycona.

[Robert Banovský · Rating 5 out of 5]

Petr Stačník napsal velice čtivý a svěží skoroživotopis Pravomila Raichla, polozapomenutého hrdiny dvou (tří?) odbojů. Sice to není taková bomba jako Stančíkův Mlýn na mumie, ale pět hvězd si kniha zaslouží. Stančík se sice musel držet alespoň nějakých reálií a tak útěk do onoho "mumiovského" fantastična nebyl lehký, nicméně na několika místech se mu povedl znamenitě (atentát na...). Víc takovéto české literatury!

[Petra | LooneyCZ · Rating 4 out of 5]

Trochu mi tu chyběly Stančíkovy obvyklé fantasmagorie, ale vytříbená čeština, sexuální hrátky a pohrávání si s fakty i se čtenářem byly zastoupeny v dostatečné míře. Nevím nakolik popisované události odpovídají skutečnosti, ale v turbulentním 20. století se dalo zažít mnoho a kniha nemá ambice být přesným a úplným životopisem, ačkoli je psaná formou deníku.
Velmi dobré, čtivé, ale v porovnání s Mlýnem a Nulorožcem dávám o hvězdu méně.

[Bosorka · Rating 5 out of 5]

Stančík nezklamal. Tentokrát jsem tedy poslouchala jako audioknihu a musím říct, že zvlášť Pavel Batěk dodává příběhu šťávu, protože deníkové zápisky Pravomila Raichla (z pera Petra Stančíka) načetl intenzivně, vložil do toho stejnou touhu po životě, kterou v sobě musel mít Pravomil. Příběh, který je vystavěný na skutečných příbězích, ale pojatý Stančíkovým stylem (i když vcelku umírněně proti jiným jeho knihám, řekla bych) plyne velmi rychle a téměř nezadrhává, je napínavý a zajímavý, pudí člověka dál si zjišťovat a kolikrát zírat, co opravdu bylo reálné. Pravomil mi vysloveně přirostl k srdci. 4 a půl.

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Román inspirovaný osobností Pravomila Raichla, velkého bojovníka za svobodu. Příběh je samozřejmě psán s velkou nadsázkou, jak si jen můžeme představit u autora Mlýnu na mumie. V jeho pojetí je Pravomil někým jako Forrest Gump (bez hendikepu), cožž mám podtrhnout to, jak až neuvěřitelně událostmi a životními zvraty naplněný život skutečný hrdina prožil.

[Vitek Novy · Rating 5 out of 5]

Skvělá kniha, ve které je dost do detailu popsáno jaký byl život před druhou světovou válkou, během války a po ní, hlavní hrdina Pravomil také prošel několika vězeními včetně gulagu na Sibiři a Jáchymova, příběh je to místy dost mrazivý, ale také velice vtipný, dobře se to čte.

[jaroiva · Rating 5 out of 5]

Pocitově bych dala 4 hvězdičky, ale nějak nemůžu přijít na to, za co bych tu jednu hvězdičku měla strhnout. Tak nechávám plný počet. Je to velmi zajímavé dílo. Zapamatovatelné a jazykově vymazlené, jako u autora vždy.

[barb · Rating 5 out of 5]

„Poslední dvě slova mého dětství byla do deníku připsána stejnou rukou, ale vypsanějším rukopisem a inkoustem tmavšího odstínu. Pravomil své záznamy i na jiných místech doplňoval z budoucnosti. Chvíli jsem přemýšlela o tom, že takové dopisování vlastně popírá smysl deníku, a co k němu asi Pravomila vedlo. Věčná nespokojenost s jednou dosaženým? Touha po dokonalosti? Nebo snad až smrtí ukončená polemika sama se sebou?“