What do you think?
Rate this book
Hory a nekonečno
Viktorka se během své sedmiměsíční cesty vydala pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Azérbájdžánu. Kniha je plná veselých i napínavých příběhů a rozhovorů s místními obyvateli, doplněných pozorováním toho, jak se při osamělém čase v horách proměňuje poutníkovo vnímání věcí a životních hodnot. Dozvíte se, jak se autorka vyrovnávala s pozorností, kterou osamocená žena na cestách vzbuzuje, se strachem, hladem, nepřízní počasí a byrokracií.
„Je to kniha o člověku, který tyto fascinující země pod Kavkazem prošel, bavil se tu s lidmi, vzdoroval dešti, horám i vlastní slabosti. Potýkal se s nejistotou a nepohodlím, a šel dál. Taková cesta má prostě svůj smysl.“ píše spisovatel Aleš Palán. V doslovu ho doplňuje filosofka Anna Hogenová: „Mezi ty, kteří jsou živou vodou naší každodennosti, patří i Viktorka Hlaváčková se svým vyprávěním, jehož rezonováním je jediné: člověk je jen rozhovorem a jde jen o to, aby tento rozhovor byl opravdový a nikoli jen trapným zážitkem, který se dá koupit.”
„Je to kniha o člověku, který tyto fascinující země pod Kavkazem prošel, bavil se tu s lidmi, vzdoroval dešti, horám i vlastní slabosti. Potýkal se s nejistotou a nepohodlím, a šel dál. Taková cesta má prostě svůj smysl.“ píše spisovatel Aleš Palán. V doslovu ho doplňuje filosofka Anna Hogenová: „Mezi ty, kteří jsou živou vodou naší každodennosti, patří i Viktorka Hlaváčková se svým vyprávěním, jehož rezonováním je jediné: člověk je jen rozhovorem a jde jen o to, aby tento rozhovor byl opravdový a nikoli jen trapným zážitkem, který se dá koupit.”
- GenresTravel
237 pages, Paperback
Published January 1, 2020
7 people are currently reading
59 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 15 of 15 reviews
February 14, 2021
Viktorku jsem našel na blogu, proto kniha byla záměrná koupě. Těšil jsem se i na popis Gruzie, kudy jsem se i já prodíral krátce po občanské válce... Trek od moře k moře, ale vlastně tak nějak jiný - lidský. Není to sportovní výkon dojít trek, ale potkat lidi. A spíše než potkat poznat lidi - domorodce. A právě kvůli nim si zajít, zdržet se, nepočítat dny, kilometry... Právě pro ten smysl pro detail, schopnost improvizace a klidné toulání to bylo radostné čtení.
August 13, 2021
Viktorka mi místy mluví z duše... úplně chápu, co jí dálkové cesty dávají a proč jí to láká do hor.
"Nemám větší motivaci, proč se stále dokola vydávám do hor, než tyhle chvíle, kdy mě krajina bere, vcucává mě do sebe a dává mi poznat mě samou jako nedílnou součást světa i prožitek sebe samé jako holé existence umístěné na planetě."
"Co za pochodu dělám ...? Vedu rozhovor. Někdy v duchu, někdy nahlas. Někdy s lidmi, které mám ráda, nebo s abstraktním člověkem, který nemá žádná konkrétní specifika, čím dál častěji sama se sebou a nakonec, když se hlava vyčistí a všechno, co v ní bylo, je už tolikrát promyšleno, že to ztrácí atraktivitu, pak už jenom pozoruju svět. Většinu času stačí vnímat to, co přináší smysly a být z toho šťastná. Na první dálkový trek jsem si s sebou nesla ledasjaká traumata a teď vím, že jsou pryč. Problémy, které ve skutečnosti neexistovaly jinde než v mojí hlavě, přestaly poutat mou pozornost. Propitvala jsem je tolikrát, že z nich nezbylo nic." - a k tomuto nemám co dodat víc než "solvitur ambulando"
"Nemám větší motivaci, proč se stále dokola vydávám do hor, než tyhle chvíle, kdy mě krajina bere, vcucává mě do sebe a dává mi poznat mě samou jako nedílnou součást světa i prožitek sebe samé jako holé existence umístěné na planetě."
"Co za pochodu dělám ...? Vedu rozhovor. Někdy v duchu, někdy nahlas. Někdy s lidmi, které mám ráda, nebo s abstraktním člověkem, který nemá žádná konkrétní specifika, čím dál častěji sama se sebou a nakonec, když se hlava vyčistí a všechno, co v ní bylo, je už tolikrát promyšleno, že to ztrácí atraktivitu, pak už jenom pozoruju svět. Většinu času stačí vnímat to, co přináší smysly a být z toho šťastná. Na první dálkový trek jsem si s sebou nesla ledasjaká traumata a teď vím, že jsou pryč. Problémy, které ve skutečnosti neexistovaly jinde než v mojí hlavě, přestaly poutat mou pozornost. Propitvala jsem je tolikrát, že z nich nezbylo nic." - a k tomuto nemám co dodat víc než "solvitur ambulando"
March 27, 2024
Velikánské díky za tohle dobrodružství!
Jsem planeta a planeta je mnou.
Jsem planeta a planeta je mnou.
January 1, 2022
Neplánovaně jsem vyrazila na Viktorčinu přednášku i Islandu, kde se zmínila o dálkových trecích, na které vyráží. Díky jejímu poutavýmu vyprávění jsem si knížku koupila v naději, že se jí podařilo styl udržet i na papíře. Podařilo. Super svižný a lehký čtení, jakoby deníkový zápisky členěný do tématických kapitol, krásný velký fotky. Moc příjemný čtení, po kterým mi ve skříni začala kňučet krosna, že je čas na další výlet.
July 18, 2023
Victoria is a phenomenal girl! I always say that if I had ovaries half the size of hers, nothing would stop me. :D But I didn't.
Mountains and Infinity is a travelogue about perseverance and the spirit of exploration. From a very young age, Victoria challenges everything that someone tells her that it is impossible. But she's no stubborn fool. When someone explains the winged why, she has no problem accepting it.
The journey across the Caucasus is exhilarating. Even my favourite countries, Azerbaijan and Georgia. There is something magical about these countries. The other thing is the people who live there and it is clear from reading that not everything Vicki has experienced is for me. But it is the unbreakable ease with which she walks mile after mile. The way she strides through the landscape, letting nature soak in. The way she makes friends with the animals. :D Yeah, it's a lot. I've always found Viktorka to be a phenomenon among ordinary travellers, and her book is great.
But it's not for everyone. Since Vicki is her own person, this book isn't much for many people either. It's a cross between Pink Lucy with Housky and Jacob's Diary. It's like Zibura. Only more up in the mountains and with proper ovaries. :D
Overall I liked the book and it inspired me a bit. But some parts were boring and the ending was kind of wasted. But the girl just rocks!! 4 stars!
Mountains and Infinity is a travelogue about perseverance and the spirit of exploration. From a very young age, Victoria challenges everything that someone tells her that it is impossible. But she's no stubborn fool. When someone explains the winged why, she has no problem accepting it.
The journey across the Caucasus is exhilarating. Even my favourite countries, Azerbaijan and Georgia. There is something magical about these countries. The other thing is the people who live there and it is clear from reading that not everything Vicki has experienced is for me. But it is the unbreakable ease with which she walks mile after mile. The way she strides through the landscape, letting nature soak in. The way she makes friends with the animals. :D Yeah, it's a lot. I've always found Viktorka to be a phenomenon among ordinary travellers, and her book is great.
But it's not for everyone. Since Vicki is her own person, this book isn't much for many people either. It's a cross between Pink Lucy with Housky and Jacob's Diary. It's like Zibura. Only more up in the mountains and with proper ovaries. :D
Overall I liked the book and it inspired me a bit. But some parts were boring and the ending was kind of wasted. But the girl just rocks!! 4 stars!
July 14, 2024
Pěškopis češky Viktorky, ktorá putovala sama horami Kaukazu od Čierneho mora ku Kaspickému moru. O prírode a ľuďoch cestou. O spomalení a zostrení zmyslov. O odvahe, pokore, strachu. Putovanie zakončila dobrovoľníckou prácou v utečeneckom tábore. Úprimné a čisté rozprávanie, vtipné aj na zamyslenie. Zhltnuté za víkend.
************
=Uryvky:
Oplátkou dostanu otázku, jestli se nebojím medvědů a vlků.
„Medvědi a vlci se bojí mě!“ Prohlásím sebejistě což se té paní zda zjevně arogantní. Jenže je to pravda. Divoká zvířata se lidi bojí a snaží se jim vyhýbat. I když… existují výjimky. Nic ji ale nevysvětluju poněvadž ani ona nehodlá šetřit důvtipem.
“A cestuješ sama, protože tvůj přítel se tě taky bojí”. A smějeme se tomu ještě když se spolu loučíme.
—-
“Povídáme si o příbězích uprchlíků, které se nás nejvíce dotkli. Odjíždím z pocitem provinilosti. Stačí si vzít svůj červený evropský pas a můžu odjet kamkoliv se mi zachce. Čím jsem si zasloužila to privilegované právo?”
************
=Uryvky:
Oplátkou dostanu otázku, jestli se nebojím medvědů a vlků.
„Medvědi a vlci se bojí mě!“ Prohlásím sebejistě což se té paní zda zjevně arogantní. Jenže je to pravda. Divoká zvířata se lidi bojí a snaží se jim vyhýbat. I když… existují výjimky. Nic ji ale nevysvětluju poněvadž ani ona nehodlá šetřit důvtipem.
“A cestuješ sama, protože tvůj přítel se tě taky bojí”. A smějeme se tomu ještě když se spolu loučíme.
—-
“Povídáme si o příbězích uprchlíků, které se nás nejvíce dotkli. Odjíždím z pocitem provinilosti. Stačí si vzít svůj červený evropský pas a můžu odjet kamkoliv se mi zachce. Čím jsem si zasloužila to privilegované právo?”
September 10, 2023
Inspirativní knížka o horách a zdolávání překážek. Mám ráda cestopisy Ladislava Zibury a často jsem přemýšlela nad tím, jestli by se na takovou cestu mohla vydat i samotná žena. Nemyslím na nějaký známý trek (jako PCT, který prošla Lucie Kutrová), kde je spousta lidí, ale na výpravu po vlastní ose. Viktorie dokazuje, že když je holka dostatečně odhodlaná, možné to je. Velice sympatický je mi její přístup k cestování: co nejdál od turistických pastí, bez letadel, s respektem ke krajině i lidem, kteří v ní žijí. V něčem je na mě možná až příliš extrémní, občas až moc duchovní, ale stejně se po přečtení nemůžu zbavit nutkání nazout pohorky a vyrazit do kopců (stačí do českých lesů, já tak odvážná nejsem). P. S. Klidně mohlo být v knize více fotek, podle popisu musí být Kavkaz krásný.
December 31, 2020
Rychlé a stravitelné početní od autorky, pro kterou mám respekt za její lehkomyslnost (v dobrém) a odvahu. Sama cestuju spíš kvůli sportovním výkonům nebo více či méně institucionalizovaným “kulturním zážitkům” (galerie, dějiny, hovory o politice, vysokohorské chajdy a jejich gastronomie apod), takže dobrodružství v téhle podobě jsou mi nedosažitelné (a vlastně po nich ani netoužím). Knížka mi ale připomněla, proč tak ráda putuju sama, i proč při tom nepiju alkohol a trpím až nezdravou nedůvěrou k mužům.
July 28, 2024
Další z knížek o putování v horách, potkávání jiných poutníků i místních, poznávání krás a překonávání útrap.
Knížka mě bavila, hory v Gruzii a Azerbajdžánu budou určitě nádherné, i těch pár fotek pro ilustraci stačilo.
Asi největší dojem na mě udělaly historky o setkávání s místníma. Obdivuju každého, kdo tohle zvládá; dát se do řeči, odmítnout něco ale neurazit, přesvědčit vojáky o průchodu přes hranici, bavit se o politické situaci nebo náboženství. Za mě něco jako superschopnost :-)
Knížka mě bavila, hory v Gruzii a Azerbajdžánu budou určitě nádherné, i těch pár fotek pro ilustraci stačilo.
Asi největší dojem na mě udělaly historky o setkávání s místníma. Obdivuju každého, kdo tohle zvládá; dát se do řeči, odmítnout něco ale neurazit, přesvědčit vojáky o průchodu přes hranici, bavit se o politické situaci nebo náboženství. Za mě něco jako superschopnost :-)
December 26, 2020
Skvělá kniha. I když mě dalkový treky a hory tolil nelákají, mám radši “jen” chození, tak tohle se četlo samo. A to díky síle autorky. Ne vždy mi sedla, ale děsně mě to bavilo číst. Bylo to totiž strašně normální a lidský. Pro mě velká inspirace a to nejen co se týká nachozených kilometrů.
August 30, 2024
Nejsem objektivní (když je to o horách), ale tohle je pro mě fakt dobrá knížka. Dobrý balanc zábavných situací a hlubokých myšlenek - což je v knížkách o přírodě/horách občas zbytečně tězký najít. Srdíčko.
July 12, 2021
Fajn cestopis popisující ne úplné známé a turisticky provařené země a místa. Hodně zajímavý byl zážitek se šakalem (a liškou) i postřehy z uprchlického tábora.
August 27, 2023
Ultraviktorka je prostě ultra.
December 31, 2024
Nejlepší cestopis! Krásné,upřímné, čtivé!
March 28, 2025
Máte rádi cestopisy? Rádi se u čtení zasmějete, ale nevadí vám ani hlubší zamyšlení? Pokud jste na obě otázky odpověděli kladně, mám pro vás tip na knihu Hory a nekonečno, kterou napsala a jako audioknihu namluvila Viktorka Rys Hlaváčková.
Cestovatelka v ní popisuje svoji sedmiměsíční cestu, kdy se vydala sama pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Ázerbájdžánu. 🏔️
Kromě historek z cest, rozhovorů s místními obyvateli a vhledu do tamních poměrů nám Viktorka umožňuje nahlédnout i do své vlastní hlavy a do vlastního srdce. Přemýšlí o tom, co pro ni cestování vlastně znamená, jak se během něj proměňuje její osobnost i životní hodnoty. Otevřeně vypráví třeba i o sexuálních predátorech, nebo citech k lidem, které během putování potkala.
Vzniká tak pestrá skládanka veselých, napínavých, hloubavých, dojemných a někdy i docela děsivých příběhů. V ledasčem mi připomínaly cestopisy Ladislava Zibury, ale zároveň pro mě kniha měla výraznou přidanou hodnotu – pohled na putování i do nitra samostatně cestující ženy. 💪🏻
Já osobně bych na takovou výpravu nikdy nenašla odvahu a nejednou mi při poslechu audioknihy zatrnulo. Zároveň pro mě bylo inspirativní podívat se na svět pohledem člověka s tak dobrodružnou a zarputilou povahou. Oceňuji taky skvělý autorčin přednes, i díky němu jsem si poslech opravdu užila.
Více recenzí najdete na mém bookstagramu @zuzanareads.
Cestovatelka v ní popisuje svoji sedmiměsíční cestu, kdy se vydala sama pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Ázerbájdžánu. 🏔️
Kromě historek z cest, rozhovorů s místními obyvateli a vhledu do tamních poměrů nám Viktorka umožňuje nahlédnout i do své vlastní hlavy a do vlastního srdce. Přemýšlí o tom, co pro ni cestování vlastně znamená, jak se během něj proměňuje její osobnost i životní hodnoty. Otevřeně vypráví třeba i o sexuálních predátorech, nebo citech k lidem, které během putování potkala.
Vzniká tak pestrá skládanka veselých, napínavých, hloubavých, dojemných a někdy i docela děsivých příběhů. V ledasčem mi připomínaly cestopisy Ladislava Zibury, ale zároveň pro mě kniha měla výraznou přidanou hodnotu – pohled na putování i do nitra samostatně cestující ženy. 💪🏻
Já osobně bych na takovou výpravu nikdy nenašla odvahu a nejednou mi při poslechu audioknihy zatrnulo. Zároveň pro mě bylo inspirativní podívat se na svět pohledem člověka s tak dobrodružnou a zarputilou povahou. Oceňuji taky skvělý autorčin přednes, i díky němu jsem si poslech opravdu užila.
Více recenzí najdete na mém bookstagramu @zuzanareads.
Displaying 1 - 15 of 15 reviews