Bohatá, thematicky pestrá a ideově i formálně pozoruhodná poesie anglického básníka Johna Ketse, příslušníka mladší romantické generace, je u nás známa pouze z ojedinělých starých překladů (např. Vrchlický, Sládek, Klášterský) a pak z prvního širšího výboru přeloženého Františkem Bíblem r. 1928. Náš nynější výbor se snaží seznámit čtenáře v průřezu s jeho nejlepší tvorbou, ať jsou to lyrické sonety a ódy, vynikající krásou myšlenek, precisní formou a hudebností verše, nebo mistrně propracovaná básnická povídka "Předvěčer sv. Anežky" či směle pojatá epická skladba "Hyperion", kde pod pláštíkem mythologického příběhu vyslovuje autor své demokratické přesvědčení a oslavuje vítězství Velké francouzské revoluce nad feudálním absolutismem. Keatsovo jméno se v dějinách literatury vyslovuje takřka jedním dechem se jmény revolučních romantiků Byrona a Shelleyho, a právem. Keats má totiž s těmito básniky spočný nejen mimořádný talent, ale i demokratické přesvědčení a kritický postoj k soudobé skutečnosti. Nebylo mu bohužel dopřáno, aby dlouho tvořil, ale i tak světu zanechal velký, čistý, horoucí básnický odkaz.
Work of the principal of the Romantic movement of England received constant critical attacks from the periodicals of the day during his short life. He nevertheless posthumously immensely influenced poets, such as Alfred Tennyson. Elaborate word choice and sensual imagery characterize poetry, including a series of odes, masterpieces of Keats among the most popular poems in English literature. Most celebrated letters of Keats expound on his aesthetic theory of "negative capability."
"Ne, k Léthé nechoď, ani v závrati nevypij oměj s omamnými víny a nestrp, aby čelo líbal ti zlý rulík, rudý hrozen Proserpiny."
Rád sestoupím k řece Léthé veršů Johna Keatse, rád se nechám unášet jejich melancholií. Další kvalitní výběr z poezie mého nejoblíbenějšího romantického básníka.