Sborník vzpomínkových textů a rozhovorů k nedožitým osmdesátým narozeninám Olgy Havlové se snaží poskládat co nejreálnější obraz zakladatelky Výboru dobré vůle, první porevoluční první dámy, uznávané osobnosti disentu a v neposlední řadě manželky Václava Havla.
Kniha navazuje na úspěšné vydání v Respekt Edici z roku 2008, které ovšem značně rozšiřuje. Poprvé publikovaný dopis Václava Havla zmiňuje překážky a konvence, které museli mladí manželé zpočátku překonávat, a nastiňuje rodinnou revoltu Václava Havla. Jádro sborníku tvoří mozaika vzpomínek a črt spisovatelů a publicistů a doplňuje ji několik nových rozhovorů s lidmi Olze blízkými. Důležitá kapitola je věnována Výboru dobré vůle, kam směrovala značnou část své energie. Svazek uzavírá vzpomínka na Olžiny aktivity v prostředí přátelského disentu, na svéráznou Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka, která se v recesistickém duchu věnovala brakové literatuře, pořádala kostýmované společenské akce s parodiemi, živými obrazy i excentrickými nápady, částečně jako obranu proti beznaději a represím komunistického režimu. Citace ze samizdatového časopisu Nový Brak jsou doplněny řadou fotografií Dagmar a Ivana Havlových, Jana Kašpara, Kateřiny Bajzíkové a dalších, z nichž většina nebyla dosud publikována. Sborník uspořádala Anna Freimanová.
Olgu Havlovou jsem vlastně nezažil. Byl jsem ještě malý kluk, když zemřela. O to víc si cením této knihy. Opravdu mne pobavila, rozesmála, rozesmutnila. Sdílení zážitků a vzpomínek lidí, kteří s Olgou a Václavem Havlovými prožili mnoho krásných i velmi náročných momentů jednomu pomůže přiblížit osobnost, na kterou tak málo vzpomínáme. Více takových lidí, jako byla paní Olga. V temné době plné ohnutých páteří a marasmus si stála za svými hodnotami, přestože si byla dobře vědoma následků. Inspirativní. Velmi. A snad bych to dal jako povinnou literaturu pro výuku dějepisu komunismu v Československu. Doporučuju všemi deseti.
Když jsem četla knihu Jitky Vodňanské Voda, která hoří, často mě napadalo "Jak tohle všechno prožívala Olga Havlová?". V téhle knize jsem se toho oproti očekávání mnoho nedozvěděla, ale přesto to byl velmi zajímavý vhled do života OH coby ženy, která je silná tím, že je svá. A také opět do života disentu, který mě nepřestává fascinovat tím, jak byl komunitní a i v těžkých chvílích radostný.