Vyprávění o zbožné pouti tří chudých přátel, Josefa Floriana, Antonína Ludvíka Stříže a autora samotného, podává autentický obraz ze života obnovitelů křesťanské víry v Čechách na počátku 20. století.
Deml s odstupem 40 let vzpomíná na pouť, kterou podnikl se svými přáteli v době, kdy se ještě chodilo pěšky, o nocleh jste požádali v neznámé chalupě a v nočním lese vás překvapil pytlák. Povídání je to malebné, mírně sebeironické (proč mi kapitolky typu "Jak jsme obědvali" neodbytně připomínají Cimrmana?), s přídavkem sarkastických šlehů, hlubokých myšlenek a prodchnuté Demlovou zbožností. Mám pocit, že to ani nemělo být ničím víc, totiž historka o zimním putování tří podivínů. Se zásadním dovětkem, že ji vypráví mistr básník.