Říká se, že žena vydrží víc než kůň. A kolik toho vlastně vydrží kůň? Hodně, i když se někdy splaší, začne vyvádět a občas jde dokonce hlavou proti zdi. Ať to stojí, co to stojí. Jak říká v knize Holky to někdy nemaj lehký psychiatr Radkin Honzák, je bláhové si myslet, že náš život řídí rozum. Jsou to emoce, co vedou naše kroky a občas s námi i pořádně lomcují! V rozhovoru s novinářkou Klárou Mandausovou prozrazuje mnoho dalších věcí o lásce, zdraví, vztazích, rodinných vzorcích, výchově, morálce, zkrátka o všem, čím každý den žijeme, z čeho se radujeme nebo s čím zápolíme. Jeho vyprávění je proložené příběhy deseti žen, se kterými život pořádně zacloumal. Měly namířeno k samému dnu, ale když už bylo na dosah, dokázaly sebrat síly, nadechly se a vydaly zpátky. Jejich životní osudy komentuje s laskavým nadhledem psychiatrička Alena Večeřová Procházková: Jak je ovlivnila rodina, co udělaly špatně, co naopak dobře a v čem můžou být příkladem pro ostatní? To všechno se dozvíte. A pozor, i když jsou v názvu holky, není to zdaleka čtení pouze pro ženy. Mužům vstup na stránky téhle knihy nejenže není zakázán, je dokonce velmi žádoucí! Je vám, pánové, přece jasné, že rčení o koni a výdrži, platí i pro vás?
První kniha pana Honzáka, kterou jsem četla, byla božská. Bohužel s každou další jsem víc s víc zklamaná. Jeho jméno se stává marketingovou nálepkou, která nejspíš prodává, ale já, jako čtenář, jsem trošku naštvaná. Za prvé tohle není povídání Honzáka proložené příběhy 10 žen, jak tvrdí anotace, protože jak píšu výše, jeho jméno táhne. Tohle jsou příběhy 10 žen, proložené povídaním Honzáka, které je ale spíš jakousi krátkou glosou. Je to tam “navíc”, rozhodně to není gró té knihy. 10 příběhů bylo fajn, ale moc nevím, v čem to bylo vlastně unikátní. 10 “typických” příběhů, kdy se ženám nedaří (závislosti, špatně vztahy, nemoc, postiženi a podobně), popsané hodně z rychlíku. Na to reaguje psychiatrička, většinou tak, ze “nemám více informací o té ženě, abych mohla udělat kvalifikovaný rozbor”, takže je to všechno takový hodně po povrchu a vlastně o ničem. Celá kniha se dá shrnout tak, že “lidem se dějí věci a ti, kteří se nebojí si rict o pomoct, se z toho vylížou a mají znovu kvalitní životy”. Nenáročná kniha, pro nejspíš nenáročné čtenáře, před Vánoci se určitě prodá, to mi totiž prijde ve finále jediný její účel....
Slušelo by se říct, že Honzák s knihou nemá společného skoro nic, rozhovor s ním, který je vložený mezi příběhy jednotlivých žen, netvoří ani desetinu knížky, ale to jí neubírá na kvalitě. Životní příběhy z knihy nejsou nic, co byste neslyšeli od přátel, známých, nebo sousedů a právě v té obyčejnosti je její síla. Komentáře psycholožky byly zajímavé a nutily k přemýšlení.
Tak tahle "kniha" pro mě byla jedním velkým zklamáním na všech frontách. Jednotlivé příběhy byli popsány velmi jednoduše, vůbec nešli do hloubky. Takovouto tvorbu čekám v časopise, nikoli v knižní podobě. Jméno pana Honzáka mi v tomto případě přišlo jen účelově využito.
Na úvod, přínosný počin z oblasti populární psychologie, autor Radkin Honzák je dost zavádějící informace.
Nejrozsáhlejší část knihy sestává z příběhů žen, které se v životě potýkaly s potížemi, které (ne nesnadně) mohou potkat každou z nás (od závislostí na alkoholu, návykových látkách, nakupování, po závislé vztahy, panické ataky, mizernou sebeúctu a sebehodnotu ad.). Každý příběh je následně okomentován výtečnou psychiatričkou a psychoterapeutkou paní Procházkovou-Večeřovou (která byla i důvod, proč jsem se do knihy vůbec pustila). Ta nabízí své myšlenky, nápady, teorie, ale i rady, jaké okolnosti přispívají problému a které naopak jeho řešení.