Zlodějka mýho táty

by Petra Hůlová

V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti. Mikiho sebelítost v nebezpečném koktejlu s odhodláním zvrátit situaci za každou cenu vede k nezvladatelné nenávisti, jež systematicky ničí život a veškeré vztahy především jemu samému. Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi.

Genres: Czech Literature

274 pages, Paperback

First published May 1, 2019

About the author

Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.

Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.

V současnosti studuje kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorandském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze.

Ocenění
Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cena Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.

Reviews

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 2 out of 5]

Zlodějka mýho táty je jednou z nejtěžších knih, které jsem kdy četla, a to z mnoha důvodů. Předně samotný námět vyvolává ambivalentní pocity už od počátku. Spíše se kloním na stranu, že Miky je rozmazlený fracek vynucující si pozornost za každou cenu těmi nejšpinavějšími způsoby, můžeme mu to mít ale vážně za zlé? Sama pocházím z rozpadlé rodiny, střídavou péčí jsem si však neprošla, těžko tedy soudit pocity desetiletého dítěte, věřím, že jich existuje mnoho, které to snáší podobně těžce jako Miky. Autorka se snažila zvolit autentický způsob přemýšlení i vyjadřování, což je v první zhruba polovině zajímavý prvek, po půlce už ale neskutečně otravný. Stylistická repetitivnost, zejména pak nadužívání fráze „bulení až v krku“, mi už tak strašně lezla na nervy, že jsem knihu musela na dlouhé dny odkládat, aby se mi neudělalo fyzicky špatně. Na jednu stranu oceňuji, že Zlodějka mýho táty v podstatě neprochází zásadním vývojem z hlediska Mikyho názoru na celou věc, na stranu druhou to opakování motivů, myšlenek a v podstatě i dialogů bylo velmi únavné. A tak se tímto dlouhým intrem dostávám k jádru pudla – já vlastně knihu hrozně cením, protože vyvolává přesně takové pocity, jaké by měla – morální dilema, ambivalentnost, únavu nad opakujícím se a nikdy nekončícím problémem, ale na stranu druhou pro mě bylo její čtení až skoro fyzickým problémem, málokdy jsem zvládla přečíst více než deset stránek najednou. Jistě vím, že vrátit bych se k ní už nikdy nedokázala. Pokud bych však měla vypíchnout jednu věc, která mě opravdu zaujala, byl by to motiv klimatické změny nenásilně vmanévrovaný do příběhu tak, aby neodváděl pozornost, ale zároveň aby byl jasně pojmenovaný. Obávám se, že nejen sucho, ale i všechny ortopedické a jiné podpůrné prostředky, jež Hůlová popisuje, jsou bohužel hrozivou kakofonií nedaleké budoucnosti.

[Janina · Rating 4 out of 5]

Stokrát jsem musela knihu zavřít a ptát se sama sebe, kolik dětí asi vnímá nové partnery rodičů,
právě takhle. Peklo.
Kolik rodičů je schopno své děti ovlivnit natolik, že dělají skutečně zlé věci.
Kolik dětí je vážně nešťastných a trpí.
Mikyho je člověku líto a chápe ho.
Jindy by ho nejraději chytil za triko a hodil pod studenou sprchu, aby se vzpamatoval.
Co jsem trochu nestihla, byla doba, ve které se děj odehrává. Korzety, budoucnost?
Ale ano, líbilo se mi. Pokud se to o takovém příběhu vůbec dá napsat.

[Anna · Rating 3 out of 5]

Třetí kniha během pár dní a zase žádná sympatická postava, snad kromě macechy. Miky je příšerný dítě, ačkoliv příčiny se dají chápat... ale já bych s ním trpělivost neměla :) Jinak je tam na můj vkus plno načatých, ale nedotažených věcí. A otevřený konec? Osobně jim moc nefandím, ale tady mi tolik nevadí.

[Dymbula · Rating 3 out of 5]

Má to šmrnc a spád, možná že přesně tohle se odehrává v dětských myslích při rozchodu rodičů. Chvílemi to je hodně ostré, děti tohle dokážou.

[Ladislav Hrbacek · Rating 3 out of 5]

Musím přiznat, že úplně snadně se mi to nečetlo. Trochu větší sci-fi, než jsem čekal. Zajímavý námět, zpracování mi však moc nesedlo. Čekal jsem od knihy víc. Ale zase tak hrozné to nebylo, a že jsem se knihou prokousal, nakonec nelituju.

[Eliška · Rating 4 out of 5]

Problematika dětí vyrůstajících ve střídavé péči skvěle zachycená očima desetiletého kluka. Jen mě hodně naštval ten konec. Chci vědět, jak to dopadne s macechou...v tomhle případě mě otevřený konec naštval více než jindy

[Martina Jandová · Rating 3 out of 5]

Hmm.. Vlastně stále nevím. Jedná se o velmi zajímavou prózu, kde téměř nenajdeme kladnou postavu, všechny jsou svým způsobem protivné a kvituji, že hlavní hrdinové nejsou ploší, tedy Miky a jeho otec zejména. Do Mikyho jsem se dokázala poměrně vcítit, neb rodiče také nejsou spolu, ale aspoň spolu dobře vycházejí. A byť se choval jako spratek, často jsem mu fandila, protože střídavá péče mi připadá jalo strašná věc a nechápu, jak někdo může svým dětem nařizovat u jakého rodiče bude. A těm Mikyho naschválům rozumím, i když často, včetně konce, byly hooodně přes čáru. A otec, který nebyl schopen pořádně pochopit svý vlastní dítě, a místk toho si udělá radši nový s jinou ženskou, mi byl taky pomerně nesympatický. Na druhou stranu chápu, že nervově to pro něj taky asi bylo těžký. Ale mohl si za to sám, když podváděl ženu, se kterou má 3 děti. Ovšem vypravěč Miky je dokonalý příklad nehodnověrného vypravěče, takže..
Tématika blízké budoucnosti, korzetů, klimatu, absence fauny a flóry.. Byla zajímavá a zas tak moc mě nerušila, nicméně v kombinaci s tímto příběhem to na mě pusobilo poněkud nastavovaně, byť snaha o přirozeně prolínání tam byla značná. Ovšem zas mne otravovalo "bulení v krku" snad na každé stránce a také Mikyho připodobňování k hrám atd. Zajimavě tam byl také uchopen motiv rodin a vztahů a jejich "druhy". Rovněž také nějaká dětská svoboda a kde má hranice a zároveň vnitřní svět dítěte, které stoji mezi dvěma rodiči, čelí nevlastním sourozencům a maceše, při čemž dospělí se o ně (děti) hádají a často myslí jen na sebe, což se pak samozřejmě promítne i v tom dítěti.
Inu zajímavý vhled do toho, co s dítětem tcoří nestabilní rodinné zázemí.
Nižší hodnocení dávám tedy spíše kvůli stylistice, jazykovým prostředkům, absenci jakýchkoliv kapitol a pár dalších drobností..

[Steklina · Rating 3 out of 5]

Vyprávění, nebo spíše tok myšlenek a pohled na události očima desetiletého kluka žijícího v režimu střídavé péče. Na první pohled je tato stylizace lákavá, protože v pohledu dospělého a dítěte na úpravu styku a vztahy po rozchodu zeje propastný rozdíl. Na stranu druhou to příběhu dost uškodilo: nutné černobílé vidění světa (zlý táta, oběť máma, blbí učitelé, nemožná macecha a její děti z prvního vztahu, bezva kámoši) zůstává po celou dobu neměnné a toto zjednodušené nazírání začíná být po chvíli pro čtenáře ubíjející. Opakování je sice matkou moudrosti, taky ale spíš napjatého a nenaplněné očekávání, kam se příběh/vztahy posunou. Opakují se Mikyho neadekvátní reakce, agresivní výpady všech proti všem, vulgarismy, netolerance, neschopnost komunikace. Také zasazení do blízké budoucnosti ničemu neprospělo a omezuje se vlastně na stereotypní tezi, jak lidstvo degeneruje nedostatkem pohybu a přemírou času tráveného s digitální technikou.
Na začátku jsem si říkala, že Hůlová píše jako Petra Soukupová, ale není tomu tak. Chybí jí psychologická propracovanost a hloubka. A na závěr vlastně nevím, jak novelu číst: jako příspěvek k ničivému účinku střídavé péče? závislosti na mobilech? budoucnosti, kde vše bude postavené na hlavu a děti budou usilovat o život macechám?

[Petra | LooneyCZ · Rating 4 out of 5]

Bylo by hodně jednoduché jen tak napsat o hlavním hrdinovi knihy, že je rozmazlený fracek. On to sice je spratek první kategorie, ale zároveň je to dítě, které se dostalo do situace, kterou nechápe. Nerozumí tomu proč se dospělí chovají právě takhle. A řeší to po svém.
Jako matku čtyřleťáka mě spousta věcí dost znepokojovala. Třeba právě to, kde je hranice dětské poslušnosti a svobody (nemůže ti sebrat nabíječku, máš přece právo přístupu na internet!), jak dítěti vysvětlit, že nemůže být vždy po jeho, ale zároveň ho příliš neomezovat.
Ta nejasně definovaná blízká budoucnost byla taky dost znepokojivá: klimatické změny, rodiny nového typu, nedostatek pohybu a přírody, korzety.
Musím říct, že tenhle příběh mi ještě dlouho bude vrtat hlavou. A mimochodem, jestli z našeho syna vyroste něco takového jako Miky, asi skončím jako Dana (ta od Džoudyho)....

[Quanti · Rating 3 out of 5]

Tahle knížka je plná protikladů.

S Mikym soucítíte a je vám ho líto.
Mikyho byste nejradši rozškubli.
Nechápete, proč se děj odehrává v nespecifikované blízké budoucnosti, proč je tam tolik popisů "budoucích" her a reálií (korzety atd.).
Časem asi začne trochu dávat smysl jednak tlak hrozící katastrofy, jednak stále větší práva dětí bez zodpovědnosti. No ale stejně.
Několik dní se vám nechce knížku otvírat.
Několik dní ji nedokážete zavřít.

A tak.

Jestli by se něco takovýho vážně mohlo (tady by se hodil anglickej předbudoucí čas!) stát...

Lidi jsou různý.

Miki je regulérní psychopat. Ale na druhou stranu psychopati jsou taky lidi.

[Zuzana · Rating 3 out of 5]

3,5*
Knížku jsem si přečetla na základě čteného úryvku v rámci letošních autorských čtení Světu knihy. Ukázka se mi líbila opravdu hodně. Mám ráda knížky vyprávěné dětmi i s tím myšlenkovým a pocitovým balastem (myšleno v dobrém) okolo. Miky (hlavní postava a vypravěč) mě dost štval, ale to je známka toho, že to bylo dobře napsané. Co jsem úplně nepobrala, bylo zasazení děje do (blízké?) budoucnosti a ty jednotlivé odlišnosti od dnešního světa - ačkoliv občas jako kulisa zajímavé, místy to rušilo a přišlo mi to zbytečné.

[Víťa Zbranek · Rating 2 out of 5]

2,5*/5*
No nevím, celá knížka na mě působila strašně... zvláštními dojmy? Nevím, vlastně mě extrémně štvalo chování všech postav, musím vypíchnout, že Mikyho nejlepší kamarády jsem ze srdce nenáviděl a nějak mi knížka nepřišla jako součást extrémně kvalitní české literatury, na kterou jsem zvyklý. Uznávám ovšem, že i přes nezáživný začátek a nezáživný konec jsem se v polovině knížky začetl, tak, že jsem nemohl přestat.
Knihu bych pravděpodobně doporučil lidem, jež se zajímají o psychologii a zároveň některé úryvky možná i dětem, které si procházejí podobným osudem.

[J · Rating 5 out of 5]

Mikiho táta opustil mámu a on teď spolu s bráchy žije ve střídavé výchově, týden u mámy, týden v pekle spolu s píp, v krku má bulení, hraje silvrbouny, píše mámě, když na něj táta křičí, vymýšlí plány s Jirkalem a Džoudym.... V knížce se vlastně nic nestane, ale proud vědomí a mini epizod je velký. Připomnělo mi tu knihu od Petry Soukupové K moři a celkově její tvorbu.

[Domi · Rating 2 out of 5]

2,5*
Hrozně jsem se na ni těšila a znělo mi to jako moje oblíbená Soukupová, jen trochu jinak. A sám ten příběh takový v jádru byl, ale hrozně mě rušilo to zasazení příběhu do -nespecifikované- budoucnosti, která fungovala dost divně. Dost mi to zkazilo celou knížku. A ten kluk byl nechutnej, hnusnej spratek…

Já Hůlové asi nerozumím. Ještě něco možná zkusím, ale už bez očekávání…

[Katie · Rating 4 out of 5]

V celé knize snad nebyla jediná sympatická postava, ale vzhledem k okolnostem se asi není čemu divit. Místy hodně drsné, neustále jsem si říkala, proč se ty lidi nezačnou trochu poslouchat a přestanou si dělat navzájem naschvály. Ale bohužel si autorka nejspíš zase tak moc nevymýšlí a takové věci se reálně dějí.
Moc jsem nepochopila zasazení do blízké budoucnosti, přišlo mi to trochu zbytečné.

[Pavlína Konečná · Rating 5 out of 5]

"Když jsem hodnej na Martu, můžu hrát na mobilu, i když není mobilovej den. Jedinej mobilovej den je sobota, a to je málo, takže to pravidlo porušuju, protože není fér. ..."

Zajímavá sonda do psychiky dnešního dítěte, které se (ne)vyrovnává s rozvodem svých rodičů.

[Sarka Hamanova · Rating 5 out of 5]

Nemám tu knížku rada. Sžirala mne jako mámu podobne staryho kluka, otevirala ve mne pochyby, aby z nej nebyl taky takový spratek, chápala a zároveň jsem nesnášela jeho mámu. Je to až na dřeň a není to pro každého. A za to si to zaslouží 5*

[Erika Hansen · Rating 5 out of 5]

Celé hodnocení zde: https://blogbalrog.wordpress.com/2020...

[Bára Tichavová]

nedočteno.

[Martina · Rating 3 out of 5]

3,5* Nemůžu se rozhodnout. Nesnáším slova: cejtim buleni!

[verunka · Rating 4 out of 5]

Stridavka z pohledu desetiletého kluka. Nečte se to dobře, není to ale chyba autorky.

[Katerina Hrabeova · Rating 4 out of 5]

Vyprávění desetileteho kluka. Děsivé a přitom velmi pochopitelné. Realita dnešního světa skvělým jazykem autorky dokonale popsána. Místy mi bylo hodně úzko. Dekuji.

[Ondřej · Rating 3 out of 5]

Děti, dospělí, patchwork family, násilí všeho druhu. A do toho sci-fi. Minimum děje, spousta atmosféry.


Zoufale dlouho trvá, než se něco stane - focení otce s nahatou spolužačkou, výprava na loďce nebo povstání děti. Je to asi záměr a určitě to umocňuje to zoufalou atmosféru života v „pekle“. Závěr s otravou nebo možná vraždou houbami sice odpovídá tomu, jak se Miky k maceše celou dobu staví, ale je to vlastně až příliš šťastná náhoda.