Dva roky autorky sbíraly příběhy žen, které mají napjatý vztah s mámou. Takových žen je mnoho. V dětství toužily po lásce, pochopení, něze. Marně. Se svým zraněním bojují celý život a stydí se o něm mluvit. Trápí se i v dospělosti, ačkoli jsou často krásné, úspěšné a samy už přivedly na svět další generaci. Místo lásky a přijetí jim matky věnovaly věčnou kritiku, snižování zásluh a konkurenční boj. Představa lásky pro ně zůstala deformovaná, a podle toho vypadají i jejich další vztahy. Pomocí rad psychologů, terapeutů, ale i přes pohádky, mýty a archetypy se autorky pokusily najít řešení, jak z temného žaláře odmítané a nemilované dcery vyjít ven.
Na zacatku me knizka dost vtahla, opravdu mi prijde, ze toto tema se neresi, nemluvi se o nem. Byly tam zajimave podnety a postrehy, ale chybelo mi tam vetsi ponoreni do hloubky. Jakoby knizka klouzala jen lehce pod hladinou. Na uvod do tematu urcite dobre, ctive a navic kratke, takze se rychle precte. Na druhou stranu jsem si rikala, jestli to ctenare nemuze vest ve zbytecnem rypani se ve sve minulosti a zpochybnovani “hezkeho detstvi”. I kdyz rodice nejsou temni, tak nikdy nejsou dokonali, ale neznamena to, ze deti jsou chudaci obetni beranci. I nejlepsi rodic dite poznamena, ani nevi, jak. Na kazdem cloveku je pak, co s tim v zivote udela.
Tohle patlání v citečkách není nic pro mě. Většina příběhů = depresivní skuhrání, jak ji matka neměla ráda, a proto se jí nedařilo v partnerských vztazích, proto ji okradli při prodeji bytu, proto je tlustá, proto je nebe špatně modré a tráva špatně zelená. Bla bla bla. Nikdy nic není její chyba. Ona je oběť špatných konstelací do šestého pokolení. A pokud se už rozhodne s tím na stará/starší kolena něco dělat, tak je to většinou něco „ezo/duchovní/konstelace“.
Nepochopila jsem, proč jsou autorky příběhů uvedené pouze křestním jménem. A to i v případě, kdy tohle využijí k tomu, aby propagovaly svou knihu.
Taky jsem nepochopila kapitolu na s. 129 Matky a dcery ve vybraných zemích a kulturách, systemické konstelace. Podle ní jsou všechny matky regionu prostě stejné.
A nakonec došlo i na Matku Zemi. Která se v době Marie Terezie cítí znásilňovaná a ignorovaná.
s. 97 Asi do mých jedenácti lety čárka - s. 7 ji/jí - s. 16, 132
Knížka je skvělá pro lidi kteří hledají reprezentaci dysfunkčích rodin v lokálním, českém prostředí. Takové reprezentace je totiž málo a když už je, tak je to dost často prezentováno, jako že je to vlastně něco normálního - i to je téma, ke kterému se knížka vyjadřuje. Dá se tedy říct, že by pro některé lidi mohla být prospěšná, jelikož by viděli, že nejsou sami v tom, že jejich "startovní bod" prostě stál za hovno a v žádném případě nebyl fér. Což je důležitá kvalita, jelikož člověk se často cítí sám a neví, co je vlastně normální a nenormální, co je přijatelné a nepřijatelné. Knížka taky ukazuje, skrz příběhy, že různí lidé se s věcmi vypořádávají různými způsoby a že ne každé rozhodnutí je ideální a ne všechno je jednoduché a už vůbec ne černobílé. Ukazuje, že život je vlastně kurva těžký a i když si člověk myslí, že je jeho rozhodnutí nejlepší, jak jen to jde, tak to tak kolikrát není. Dá se říct, že příběhy žen a jejich rodičů, rodin ukazují, jak těžké je si v životě porozumět, jak těžké je porozumět ostatním, ale že v tom člověk není sám a že dělat chyby, nebo utíkat před nimi je vlastně extrémně lidské. Spoustě lidem také může pomoci porozumět jejich vlastním rodičům.
Co bych na knížce vytkla je její spiritualismus, ezoterismus. Paradoxně věřím tomu, že právě tato část může oslovit spoustu lidí, obzvlášť ve věku 35 až nevím kolik, protože ezoterismus je určitým způsobem velmi typický pro spoustu generací/skupin českých žen, které se v něm nalézají a naprosto jim vyhovuje. Já osobně termínům jako "Elixír života" anebo "Prasíla" naprosto nerozumím a když jsem to tak četla, tak jsem došla k závěru, že jim radši ani rozumět nechci. Spíš bych ocenila, kdyby se knížka opírala o kvalitnější, spolehlivější studie. Je dobré podotknout, že tento ezoterismus se začne intenzivně objevovat až v druhé půlce knížky. Odborné komentáře v první půlce knížky se dají nazvat přínosné a je tam hezky ukázán narcismus v matkách. Dál bych knížce vytkla, i když nejspíš neprávem, její přístup k genderovým rolím. V knížce je velmi jasně vytyčeno, co je ženské a co je mužské a ženy s "mužskými" charakteristikami bývají označovány spíše jako rebelky apod. Určitým způsobem je to omluvitelné, jelikož kniha byla vydána v době kdy se problematika genderu v mainstreamovým médiích, obzvláště v Česku, snad nikdy neobjevila, ale v současnosti je to takové vtipné.
Na českém trhu je spousta knih a self-help příruček, které se věnují nejrůznějším psychopatologiím, ale celkově literatura s tématikou vyrovnávání se s takovým dědictvím pro "přeživší" prostě chybí. Temné matky vnímám jako takový polovičatý pokus o to tuhle díru vyplnit. Některé věci jsou validní a docela nápomocné (práce s archetypy je super), některé vůbec. Nápad hezký, ale chybí mi tam hlas někoho z oblasti psychiatrie/psychologie - takhle je to silně nevyvážené a nahrává to ke škatulkování knížky do kategorie "ezo-pezo", což mi přijde škoda. Problematika osobnostně narušených či nemocných matek/rodičů je daleko komplexnější záležitost, než aby se to dalo shrnout a vyřešit rodinnými konstelacemi. Chvíli jsem váhala, jestli si zveřejnit hodnocení knížky s takovýmto názvem ("Co si o tom pomyslí sousedi?!"), ale po přečtení musím říct, že bych ji doporučila všem, ať už máte problém s maminkou nebo ne. Je to dobrý způsob, jak začít, pokud nevíte odkud, a hlavně ty příběhy vás uklidní v tom, že opravdu nejste sami. Navíc je knížka tenká, takže pokud vám nesedne, ani nebudete mít pocit, že šlo o ztrátu času :)
Velice oceňuji odvahu zpracovat toto tabuizované téma. Jak je psáno v rozboru k jedné z kapitol: "i v Popelce je matka nahrazena macechou, neboť lze předpokládat,že takové chování od matky, byť jen v pohádce, by dítě pořádně vyděsilo. Jenže ono se to stává. Nejen v pohádce a nejen od macechy." Kniha dle mého nepodporuje skuhrání nad osudem, ale opakovaně je popsána možnost volby a nutnost zpracování daného téma namísto jeho potlačování a popírání, či dávání si za vinu. PLUS: informace, že tento scénář není vyjimečný a dá se s ním poprat, nemusí ovlivnovat celý život. MÍNUS: závěrečná kapitola Matky a dcery v různých kulturách a staletích...to mi do tohoto jinak autentického dokumentu nezapadalo.
Kniha obsahuje desat pribehov zien vytrhnutych z casopisu “Žena a život”, po kazdom pribehu nasleduje “odborne” teda ezotericke vysvetlenie/zhodnotenie vztahu matka - dcera.
Ťažko hľadám slová k tejto knihe. Je silná. Autentické svedectvá žien, z ktorých behá až mráz po chrbte. Som rada, že táto kniha existuje, pretože vo svete, ktorý nás neustále obklopuje ideálom šťastnej rodiny a zdravých vzťahov, je táto kniha svedectvom, že nie všade to tak je a je potreba sa o tom rozprávať.
Čo mi však vadí je fakt, že nakoniec sa takmer každá z nich našla v ezoterike, ktorá sa tu tak trošku podsúva ako liek na nezdarené vzťahy. Ezoterika je podľa mňa iba záplata na niečo, čo by chcelo zdravo uzdraviť a nie sa uspokojiť v lacnom riešení v podobe ezoblbín, ktoré ti dajú do hlavy to, čo si nepočula od tej, od ktorej si to potrebovala.