Zkušená autorka Zuzana Nováková (roz. Renčová) se v příběhu o rodině politického vězně vyrovnává částečně i s vlastní zkušeností. Klade si v něm otázku po možnostech „svobody na svobodě“ ve státem diktovaném životě. Umně využívá mnohost perspektiv, a to i za přispění spoluautorství svého manžela Jaroslava Nováka. Právě jeho kapitoly, inspirované farářem Ladislavem Simajchlem, který se „černých ovcí“ společnosti ujal, oslavují hrdinství v době, kdy scházelo. Hlavní hrdinkou je malá Viktorie, již stesk po otci – básníkovi a „vlastizrádci“ – inspiruje k vlastní básnické tvorbě. Psát na slovácké dědině, kde je spousta práce, však není jednoduché. Básně sice pro Viktorii představují útočiště, ale zároveň staví další hradby mezi ni a chladnou matku Helenu, která navzdory svému vychování a vzdělání dře od rána do večera a pro poetickou duši nemá pochopení.
Kniha nás přenese do temného období našich nedávných dějin. Hlavní hrdinkou je dívka Viktorie, které se stýská po otci. Ten byl obviněn jako vlastizrádce a uvězněn. Její matka Helena se tak musí otáček, aby uživila své děti. Novela, která dokáže přenést pocity smutku a zoufalství.
Jelikož miluji edici Tvář od Vyšehradu, byl Přítel Stesk jasnou volbou a opět důkazem, že tato edice je prostě skvělá.
Autorka do knihy přenesla své vlastní zážitky i inspiraci skutečným farářem Ladislavem Simajchlem, který pomáhal obětem režimu. Možná i díky skutečným emocím je kniha tak silná a bolavá. Vše se na mě přeneslo, pocit bezmoci, i nějaká ta slzička ukápla.
Střídají se tu vypravěči, jak farář a matka Helena, tak hlavně mladá Viktorie, která těžce nese uvěznění otce, ale prožívá i své dospívání a hledá sama sebe.
Těžké, smutné téma, které je však výborně zpracováno. Užívám si to, jak autorka píše. Skvěle to vystihuje věta z textu o autorce: „Bohaté lyrické zkušenosti se zde snoubí s realistickou prózou a vytváří ojedinělý celek.“. A přesně tak jsem to vnímala a bylo to úžasné.
Krátký, smutný a poetický příběh dívky, jejíž otec je kvůli své básnické aktivitě zavřený za vlastizradu. Proto žije s matkou na faře, kam si je velkoryse vzal místní farář. Přítel Stesk je částečně inspirovaný životem autorky Zuzany Novákové. Je to kniha, které na melancholii dodává nejen skutečnost chybějícího rodiče a raný komunismus, ale taky pochmurné vesnické prostředí. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, obávám se však, že Přítel Stesk je nejméně výrazný titul z mé oblíbené edice Tvář, která vychází v nakladatelství Vyšehrad.
Přestože nemám knize formálně co vytknout, není to jedna z těch, která by ve mně zůstala. Zuzana Nováková nicméně opravdu niterně vykreslila vztah dcery k otci - "vlastizrádci" - a tak jako mimochodem umně tematizuje neporozumění v rodině a neschopnost sdílet vlastní prožitky (imho to podle mě dělá trochu intenzivněji než třeba Mornštajnová ve své novince Tiché roky - teď mě prosím nechápejte zle, autorku mám moc ráda a na její Hanu nedám dopustit, jen poukazuji na to, že téma nenaslouchání si, je v české současné próze celkem časté). Přítel Stesk je celkově rozhodně zajímavá a vrstevnatá záležitost. Zcela jistě sedne čtenářům oceňujícím lyričnost, která knihou prostupuje jednak pro to, že Viktorčin otec je básník a ona sama se svým "přítelem Steskem" bojuje skrze písmo a básně a samozřejmě i díky tomu, že sama autorka je básnířka, a navíc do jisté míry čerpala z vlastních prožitků. Mé tři hvězdy jsou proto tentokrát čistě subjektivní.
Bohužel tuto knihu momentálně nedovedu ohodnotit tak, jak by si jistě zasloužila, protože to je jistě velmi hodnotná kniha. Svým krásným, poetickým a bolavým jazykem, ale také tím bolestným sdělením, které chce autorka předat čtenářům. Bolest je silným a nosným tématem knihy. Bolest vyvěrající ze samoty, nepochopení, nefunkčních vztahů, loučení, stesku. Tato kniha není vůbec veselým čtením, to vám Přítel Stesk skutečně nedá. Příběh je nicméně zajímavým ponorem do duše dívky, která strádá. Dívky, která je na svůj věk překvapivě dost vyspělá a které nikdo nerozumí. Zároveň se tu na pozadí vyjevuje těžká doba 50. let v Československu a to, jakého osudu se dočkali někteří lidé nesouhlasící s tehdejším uspořádáním. Mrzí mne, že jsem při čtení nebyla zrovna v tom správném rozpoložení, aby na mne tato kniha zapůsobila tak, jak patrně měla. Nedokázala jsem naplno vnímat to, co se mi snaží říct. A z toho důvodu já nedokážu subjektivně hodnotit vysoko. Ale vím, že je to můj problém, protože objektivně řečeno tato kniha je neuvěřitelně silná, smutná a přitom jazykově tak strašně moc krásná. Autorka je rozhodně zkušená spisovatelka, resp. básnířka. V dopisech psané Viktorkou si tak krásně hraje s jazykem, že je to radost to číst, byť obsahem je to bolestivé a na hraně deprese. Přítel Stesk je však každopádně kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím, až budu mít tu "správnou" náladu. A věřím, že napodruhé knihu ocením už víc. A určitě mohu doporučit.
Kniha se příjemně četla, rychle jsem se vžila do pohledu malé Viktorie a jejího světa. I kapitoly, které nebyly dopisy dodávaly dějí spád a kousky, které doplnili celou situaci. Musím uznat, že je zde hezky popsán vztah Viktorie a matky Heleny a jejich neporozumění, které je zde vykresleno tak, že je problém očividný. Dále jde trochu poznat vývoj Viktorie s přibívajícím věkem, ale za mě by tento aspekt mohl být více propracovaný. Celkově se mi kniha líbila, ale nijak mě nezasáhla, snad to bude otevřeným koncem anebo příběhem, který je sice emotivní, ale podle mě nevydal ze sebe vše, jen pouhý nástin.