Kniha se snaží podat základní tendence politického, společenského, sociálního i kulturního vývoje v Českých zemích, a to do roku 1583. Tehdy se přestěhoval do Prahy Rudolf II. a patrně naposledy v jejích dějinách přivedl toto město mezi přední metropole oné doby.
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie – politická ekonomie – dějiny umění. V letech 1977 až 1986 byl pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, dalších 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea. Jeho současným působištěm je Ústav českých dějin FF UK a kromě toho spolupracuje s Katolickou teologickou fakultou UK a Technickou univerzitou v Liberci, dříve též s Max-Planck-Institut für Geschichte v Göttingenu. Je členem několika redakčních a vědeckých rad.
Od počátku se profiloval jako medievalista a zabýval se hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu. Později rozšířil svůj záběr o období raného novověku, jež nahlíží „zdola“, konkrétně pak prizmatem poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova. Vzhledem k nebývalému rozsahu knižní tvorby, která cílí nejen na odborného, ale i laického konzumenta, tak Čechura náleží k nejvýznamnějším současným českým představitelům mikrohistorie..
Abych se přiznal, čekal jsem od knihy malinko něco jiného. Spíše obecnou historii Českých zemí v období 1526 - 1583, tj. historické události, politická rozhodnutí, neustálý boj mezi stavy a císařem. Nakonec jsem dostal obrovskou dávku informací, počínající stavem církví, stavitelstvím, přicházejícím obdobím renesance a končícím produkcí piva.
U pana Čechury se nezapře pedagog, a pokud nejste kovaní historici, doporučím i slovník cizích slov, kterých je v textu velké množství.