Stejně jako samotný podnázev i úvodní slovo autora slibuje stručný a srozumitelný úvod do studia religionistiky, bohužel tomu tak není. Waardenburg zvolil velmi složitý a komplikovaný styl psaní, který na začínajícího studenta nebo laika působí hutně a mnohdy nepochopitelně. Zároveň se zdá, že ačkoliv se jedná o příručku pro začátečníky, jsou u čtenáře přepokládány určité znalosti z oboru. Autor napříč celou knihou odkazuje na různé badatele, směry, skutečnosti nebo pojmy bez hlubšího vysvětlení. Mnohdy by tedy naprostý laik musel chybějící základní informace dohledávat z jiných zdrojů. Stejně tak ani četnost jmen jiných vědců nepřidává na srozumitelnosti. V celé knize se čtenář relativně často setkává s mnoha jmény (str. 30, 79, 83), která jsou nahromaděná na jedné stránce, v podstatě bez jakéhokoliv vysvětlení, navíc se jedná ve většině případů o německé autory, kteří pro začátečníka nemají až tak hluboký význam. Naopak jména známých a důležitých autorů jsou zde zmiňována velmi málo. Co se týče koherence, text často působí nahodile a mnohdy na sebe ani odstavce smyslově nenavazují, což rozbíjí kontinuitu textu. Tomuto problému nepomáhá grafická úprava ani členění jednotlivých kapitol. Každá kapitola je označená římskou číslicí, následně je dělena na úseky označenými velkými písmeny, ty jsou pak ještě mnohdy děleny na jednotlivá písmena či arabská čísla. Ačkoliv jsou tyto různé podnadpisy stylově odděleny, čtenář má stále problém se v textu zorientovat a musí se obracet na obsah. Ani grafická úprava není jednotná. Například v páté kapitole, která prošla četnými úpravami v druhém vydání, jsou jména uváděna jiným stylem než v těch předchozích. (str. 15 X 109). Český překlad vznikl z dvou publikací této knihy. První čtyři kapitoly přeložil Břetislav Horyna z německého originálu, poslední pátou kapitolu přeložil z francouzského vydání Dalibor Antalík. Bohužel se český čtenář v překladu setkává s četnými gramatickými (str. 17 43), stylistickými (str. 8) i typografickými chybami (str. 15), což textu nijak nepřidává na čtivosti, naopak to působí rušivě a ubírá to na vážnosti a důvěryhodnosti celého díla. Mimo to na některých místech nesedí poznámky pod čarou (str. 69, 76). Jako začínající student religionistiky bych závěrem řekla, že tato kniha nemá špatný potenciál, ale není pro nás vhodná, stejně tak pro naprosté laiky. Místo systematického úvodu se spíše jedná o akademický souhrn religionistiky, který by mohl sloužit například docentům, které v knize Waardenburg několikrát zmiňuje. Nejen, že se text špatně čte, ale některé odstavce jsem si musela několikrát přečíst, abych pochopila, co chce autor říct. Navíc úvod a předmluva působí tak arogantně a pasivně agresivně, že čtenář po jejich přečtení ani nemá chuť pokračovat - dokladem je poslední odstavec úvodu o zanedbání výchovy vlastního dítěte kvůli práci.