Petr sedí nahým zadkem v heřmánkovém čaji a sní o divokém sexu. Marek plánuje sebevraždu. Adam chce svatbu a možná i dítě.
Průměrný český muž se dožívá sedmdesáti šesti let, což znamená, že jste‑li muž a je‑li vám čtyřicet, jste ve druhé polovině svého života. V té horší polovině. Dostavuje se úzkost z času, který vám zbývá, z toho, kým jste se stali, i z toho, kým už nikdy nebudete. Cítíte, že šance na změnu života jsou minimální, a začínáte si uvědomovat jeho konečnost. A pokud máte navíc pocit, že jste v té první půlce něco zanedbali, něco nestihli nebo si ji dostatečně neužili, je právě teď poslední možnost to napravit.
Tři kamarádi a bývalí spolužáci se chystají na víkendovou pařbu v Londýně, kde chtějí oslavit své čtyřicátiny. Chlast, sex, jídlo, fotbal a kecy o všem a o ničem. To všechno proto, aby odehnali společnou úzkost z toho, že se jejich životy právě lámou do té horší poloviny. A to je ještě ta nejoptimističtější předpověď. Během nadcházejícího víkendu se však v jejich životech změní víc než jen jejich věk.
Vlastním jménem Jan Folvarčný, narozen 1977 v Karlových Varech. Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Povoláním učitel českého a ruského jazyka, aktuálně vyhořelý. Autor knihy Od sebe / k sobě (LePress 2010), „nejlepší bisexuální novely Prahy 6 o Irsku všech dob“, v níž zúročil své zkušenosti a zážitky z tříletého pobytu v Irsku. V současnosti žije a pracuje v Londýně.
Myslel jsem si, že to bude vtipná kniha plná eskapád mužů ve středním věku. Jako jo, byla, dokud se to (i na můj vkus) dost nečekaně nezvrtlo a všem třem hlavním hrdinům to nezměnilo život. Takže kniha je dobrá, oceňuju autorův styl psaní (kvalitně měnil styl, když byla kapitola o někom jiném, jakože vážně precizně se s tím vyhrál, např. když vymýšlel novotvary v mluvě puberťáka), ale nečekejte nějaké pobavení. Spíš zamyšlení a zdvižený prst a ke knize se vrátím, až se mi budou blížit čtyřicátiny, abych si připomněl, na co si dávat pozor v krizi středního věku.
2,5* Delovalo je obećavajuće simpatično i zabavno, ali je vrhunac stavljen na polovinu romana, tako da je druga polovina razvodnjena, nepotrebna, a prva polovina ostala neprodubljena.
Tak depka jako vždycky u Čechů, klasika. Ale moc dobře napsaná útlá sonda do počínající krize středního věku, která stíhá všechny aktéry bez rozdílu, jen se s ní každý pere trochu jinak. Slovo dostaly i vedlejší postavy, což příběhu dodalo zajímavé vyznění. Jo, doporučuju :) http://books-postcards-geocaches.blog... 80 %
Jsem docela překvapená, že jsem to dočetla. Těšila jsem se na nějaké londýnské reálie, atd. a místo toho se mi dostalo stuggles jednoho čtyřicátníka, že mu chybí orální sex. Linka Adama - žijícího v Londýně - byla asi to jediné, co mě udržovalo při životě, jinak je kniha zaplněna jedním tragédem vedle druhého. O tom zrovna číst nepotřebuju, sama mám toho v 2020 dost. Nicméně anotace mě měla už v tomto případě varovat.
Zpočátku celkem vtipné, párkrát jsem se i nahlas zasmál různému výrazivu, které jistě s velkým úspěchem použiju ve své hospodě ;). Ke konci dost depresivní. Trochu mě to i zasáhlo, přeci jen mi je stejně jako protagonistům 40 let a řeším podobné existenciální otázky. Rád bych věřil, že úspěšněji, každopádně mám ale o čem přemýšlet.
"Věnováno mužům v nejlepších letech, kteří doposud nepřečetli žádnou knihu. Tahle musí být vaše první!" Tak zní motto/věnování Jana Folného v úvodu knihy mužskému pokolení ve věku čtyřiceti let. Nevím, jestli bych chtěl londýnský Víkend přečíst jako svou první knihu, a už vůbec ne, zda ve svých 40, ke kterým mi ještě nějaký ten pátek, sobota a snad i neděle zbývá;-) Nicméně i přes nějaké ty neduhy je Folného Víkend velmi čtivý příběh s podkresem samostatných subpříběhů, které tvoří jednoznačný celek a hlavně povedený literární zážitek. Ony zmiňované "dodatky" mohou některého čtenáře otrávit, proč kniha "nekončí" nedělí, ale bez nich by to nebylo prostě ono. I když jsem v rámci čtenářských recenzí periferně zahlédl spoiler, který je jasným twistem příběhu, jakož i jeho vyvrcholením, stálo si k této gradaci četbou dojít sám. Ze zásady se snažím knihy nesrovnávat s jinými, ale přiznávám, že jsem si během Víkendu několikrát vzpomněl na Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Vybíjená včetně jejich atmosféry a poselství. Celkový dojem si 5* zaslouží, třeba už jen proto, že kniha je pro čtenáře dalším příjemným, a hlavně povedeným, setkáním se současnou českou beletrií. A to bez ohledu na to, že jde "jen" o další popis krize středního věku obou(!) pohlaví i toho věčného (sebe)litování nad "cobykdyby", nenaplněnými tužbami a nesplněnými sny... PS. Knihu budu na rozdíl od Folného doporučovat i něžnému pohlaví;-):-)
četlo se to dobře, něčím připomínalo Hartla.. asi čtivostí a lehkostí vyprávění. Taková ta vážná část, řešení filosofických otázek středního věku a života vůbec mě úplně neoslovila. Vyprávění puberťáka Pavla mi teda přišlo dost směšný, ale jinak se mi střídání vypravěčů líbilo a asi ho považuju za nejzajímavější prvek celé knihy (to, jak se dost zásadně mění pohled na stejné věci optikou každého účastníka)
Cca 50 stran mě bavilo a asi dvě kapitoly mi přišly skutečně vybroušené k dokonalosti. Bohužel je tu pak ještě dalších cca 190 stran, které mi připadaly jako Bábovky od Třeštíkové, kterým korektury dělal Patrik Hartl. Výsledkem je tedy takové sladkobolné povídání o ničem. Nenadchne, neurazí. Přečtete a za měsíc nevíte, o čem to bylo. Sorryjako.
Během první poloviny knihy jsem si myslela, že půjdu s hodnocením daleko daleko níž, ale zhruba za tou půlkou přišel zvrat, objevili se pohledy nových postav a kniha se rázem stala zajímavější. Do té doby mi všichni 3 chlápci lezli dost na nervy a říkala jsem si, proč s touhle knihou vlastně ztrácím čas. Ale pak to bylo fakt o 100% lepší a musím uznat, že některé pasáže mi i vehnaly slzy do očí.
NOOOOOOPE. Na knihu som sa tešil, keďže prvotinu pána spisovateľa som miloval. Druhá kniha mi prišla trošku depresívna, ale aj tak sa mi páčila. Ale toto?? Celé zle. Nevadí mi ak v knihe viac postáv rozpráva svoje storis. Česky písané ingliš slová som ešte tak nejak prežil aj keď mi z nich bolo zle (bolo by ťažké napísať tie slová po anglicky?! ). Ale toľko štýlov v jednej knihe? Nie nie NIEEEE. Krízu stredného veku nemali hlavné postavy (čo neviem ktoré sú, lebo nakoniec tam má veľa postáv svoje kapitoly), ale akoby sa sám pán Folný nevedel rozhodnúť ako napísať túto knihu. Pre mňa zbytočne vyhodené peniaze.
Stejně jako v autorově předchozí knize mě nejvíc bavilo střídání různých vypravěčů, které přináší pohled na postavy zároveň zevnitř i zvenku. Zároveň je skvělé jakési znevážení celé zápletky, když jedna z postav popíše život svůj a svých přátel jako velmi špatný námět na román. Román je to ale samozřejmě dobrý!
Jana Folného mám naozaj rada. Veľmi príjemný štýl písania. Po jeho dvoch knihách som siahla po ďalšej, nesklamal, dokonca ma prekvapil. S napätím som čakala, čo sa v Londýne stane. Je to príbeh obyčajných, bežných, českých štyridsiatnikov. Ich nudný, stereotypný život, si chcú spestriť práve v Londýne, kde jeden z nich žije. Stojí za to prečítať si ako to dopadne.
Ze začátku mi moc nešlo se do knihy začíst... s tématem mužů ve středním věku se mi nějak nedařilo sblížit... ale za půlkou knihy se to přehouplo a příběh si mě získal. Přestože se mi kniha nelíbila tolik jako předchozí Buzíčci, tak jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala
Bylo to super, strasne hezky se to cetlo, ale tak nejak mam pocit, ze jak to melo naslapnuto, vcetne zvratu, tak se to pak vyparilo. Chtela jsem dat hvezdy ctyri, ale ten konec...
Zajímavá sonda do myšlení mužů, kterých se dotýká krize středního věku. Každá z postav má svůj charakteristický hlas, příběh má spád, a i přes mozaikovitost syžetu vše dobře drží pohromadě.
T��i kamarádi: Adam, Petr a Marek. Na gymplu nerozluční, po gymplu se léta neviděli. Stěhování, manželky, děti, partneři, rozvody, všednodenní rutina, která se těžko boří, plané sliby, že tentokrát spolu ty narozeniny opravdu oslaví, o kterých stejně vědí, že je nesplní. Jenže teď - teď je to jiné. Bude jim 40 a to se život láme. Tentokrát se už opravdu u Adama v Londýně sejdou. A do smrti na to nezapomenou. Tři vypravěči, kteří navzájem příběh postupně doplňují, pár vtipných chvilek, ale v pozadí neodbytný pocit ujetého vlaku, do kterého doufají, že ještě naskočí. A vy byste jim to vlastně přáli, protože i když vám není ještě 40, trochu se bojíte, že byste taky mohli tak dopadnout. Protože v něčem se poznáte už teď. Bylo to skvělé.
Na novou knížku Jana Folného jsem se velmi těšila a má očekávání byla naplněna. Baví mě sty jehol psaní. Kniha se mi četla sama, nejraději bych si příběh jednoho víkendu v Londýně přečetla za odpoledne. Jen mít čas. I když ono není v životě kam spěchat, protože je sám o sobě dost krátký. Aspoň, že do té čtyřicítky mám ještě chvíli času.