What do you think?
Rate this book
Čechoslováci v Gulagu
Kniha se věnuje téměř neznámé historii represí vůči občanům Československa a Čechům žijícím na území Sovětského svazu ve 20. až 50. letech minulého století. Na tragických životních osudech dvanácti Čechoslováků a jejich rodinných příslušníků a přátel demonstruje zvůli sovětské totalitní moci, která nemilosrdně likvidovala či k otrocké práci bezohledně využívala i domnělé odpůrce režimu. Desetitisíce nevinných a často náhodně vybraných lidí se tak octly v soukolí nenasytného molochu v podobě provázané sítě trestně pracovních táborů - neblaze proslulého systému zvaného Gulag.
221 pages, Hardcover
Published January 1, 2017
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
September 30, 2018
Příběhy lidí, kteří neprávem skončili v Gulazích. Pojednání o ohavnostech komunistického režimu.
February 25, 2018
I dnes je spíše méně známou skutečností, že v sovětských gulazích bylo uězněno několik tisíc Čechů. Způsoby a důvody, jak se tam dostali byly různé a dvanáct víceméně modelových případů dokumentuje i tato kniha. S trochu nadsázky by se dalo říct, že v systému táborů se jen těžko našel jeden, kde nebyl trestanec českého původu.
První trestanci patřili ještě k vlně kolonistů pozvaných carem Alexandrem II, které v zemi sovětů zastihla revoluce. Důvodem k zatčení bylo tradičně podezření ze špionáže, a cílovou destinací byl solovecký SLON. Druhou vlnu tvořili zapálení komunisté, dílem učitelé odhodlaní budovat dělnický ráj. V mnohých odhodlání zůstalo i po trýznivé životní zkušenosti, jiní, například Jiří Bezděk, se dokázali vrátit a podat svědectví, aby vzápětí skončili v komunistickém kriminálu i v Čechách. Sovětským gulagem prošla také bestie mezi bestiemi Karel Vaš. Po roce 1945 bylo do Sovětského svazu zcela protiprávně odvlečeno i několik českých generálů — legionářů, na čemž se valnou měrou podílely české orgány.
Snad nejtragičtějších osudem prošel český Solženicin František Polák — ruský legionář, který po návratu do Československa vstoupil do komunistické strany a dokonce sepsal brožurku “Pravda o vězeních sovětského Ruska”, kde vyzvihoval výchovný a humánní charakter těchto zařízení a který po převzetí vedeni strany Klementem Gottwaldem stranu opustil. Po roce 1939 jako osoba židovského původu a jako bývalý voják se rozhodl emigrovat přes Polsko a Rumunsko. Bohužel mezi tím proběhl pakt Ribentrov-Molotov a František Polák se ocitnul na území spravovaném Rusy a záhy padl do rukou NKVD. Jako bývalý legionář si tak mohl užít výchovných a humanních darů sovětského vězeňství do sytosti.
Po napadení Sovětského svazu Německem byl amnestován a odeslán ke Svobodově jednotce do Buzuluku. NKVD si ovšem poměrně brzy Polákovo propuštění rozmyslela a žádala po Svobodovi Polákovo znovuvydání. Zde se patří podotknout, že Svoboda byl také ruský legionář (dokonce Polákův legionářský velitel) a s Polákem se oslovovali “bratře”. Nebudu vás napínat, vydal ho a František Polák si mohl dát další tůru po soustroví Gulag.
Nicméně i toto kolo přežil a v roce 1948 se vrátil do Čech (což byl spíše zázrak), kde ho privítaly rudé prapory. Bez prodlení uprchnul do Německa, kde začal psát své paměti z ruských lágrů. Jeho svědectví bylo vyslyšeno i pařížským tribunálem (v procesu, kdy se francouzští stalinisté pokoušeli znevěrohodnit zprávy o sovětských lágrech) a on sám několikrát žaloval Sovětský svaz za zneužívání otrocké práce (to se povedlo byrokraticky vyžehlit). Umřel v zapomnění kdesi v Americe, ale až do svého skonu vydával vlastním nákladem knihy dokumentující život s sovětských lágrech.
[...] Tedy na Solovce není vůbec žádných politických vezňů, nýbrž jen obyčejní těžcí provinilci. [...] Ostrov sám je krásný, půda úrodná [...] Zima je ovšem dlouhá, zato léto je tím krásnější. (Luisa Landová-Štychová, předmluva k “Pravda o vězeních sovětského Ruska”)
První trestanci patřili ještě k vlně kolonistů pozvaných carem Alexandrem II, které v zemi sovětů zastihla revoluce. Důvodem k zatčení bylo tradičně podezření ze špionáže, a cílovou destinací byl solovecký SLON. Druhou vlnu tvořili zapálení komunisté, dílem učitelé odhodlaní budovat dělnický ráj. V mnohých odhodlání zůstalo i po trýznivé životní zkušenosti, jiní, například Jiří Bezděk, se dokázali vrátit a podat svědectví, aby vzápětí skončili v komunistickém kriminálu i v Čechách. Sovětským gulagem prošla také bestie mezi bestiemi Karel Vaš. Po roce 1945 bylo do Sovětského svazu zcela protiprávně odvlečeno i několik českých generálů — legionářů, na čemž se valnou měrou podílely české orgány.
Snad nejtragičtějších osudem prošel český Solženicin František Polák — ruský legionář, který po návratu do Československa vstoupil do komunistické strany a dokonce sepsal brožurku “Pravda o vězeních sovětského Ruska”, kde vyzvihoval výchovný a humánní charakter těchto zařízení a který po převzetí vedeni strany Klementem Gottwaldem stranu opustil. Po roce 1939 jako osoba židovského původu a jako bývalý voják se rozhodl emigrovat přes Polsko a Rumunsko. Bohužel mezi tím proběhl pakt Ribentrov-Molotov a František Polák se ocitnul na území spravovaném Rusy a záhy padl do rukou NKVD. Jako bývalý legionář si tak mohl užít výchovných a humanních darů sovětského vězeňství do sytosti.
Po napadení Sovětského svazu Německem byl amnestován a odeslán ke Svobodově jednotce do Buzuluku. NKVD si ovšem poměrně brzy Polákovo propuštění rozmyslela a žádala po Svobodovi Polákovo znovuvydání. Zde se patří podotknout, že Svoboda byl také ruský legionář (dokonce Polákův legionářský velitel) a s Polákem se oslovovali “bratře”. Nebudu vás napínat, vydal ho a František Polák si mohl dát další tůru po soustroví Gulag.
Nicméně i toto kolo přežil a v roce 1948 se vrátil do Čech (což byl spíše zázrak), kde ho privítaly rudé prapory. Bez prodlení uprchnul do Německa, kde začal psát své paměti z ruských lágrů. Jeho svědectví bylo vyslyšeno i pařížským tribunálem (v procesu, kdy se francouzští stalinisté pokoušeli znevěrohodnit zprávy o sovětských lágrech) a on sám několikrát žaloval Sovětský svaz za zneužívání otrocké práce (to se povedlo byrokraticky vyžehlit). Umřel v zapomnění kdesi v Americe, ale až do svého skonu vydával vlastním nákladem knihy dokumentující život s sovětských lágrech.
[...] Tedy na Solovce není vůbec žádných politických vezňů, nýbrž jen obyčejní těžcí provinilci. [...] Ostrov sám je krásný, půda úrodná [...] Zima je ovšem dlouhá, zato léto je tím krásnější. (Luisa Landová-Štychová, předmluva k “Pravda o vězeních sovětského Ruska”)
Displaying 1 - 2 of 2 reviews