Problém této knihy není v tom, že by byla rasistická (to není), provokativní (to možná pro intelektuály z Respektu) nebo alt-right (to také není). Problém je v tom, že ta kniha je prostě špatná.
Většinu zabírá líčení příběhu Kathariny - hloupé české husičky, která emigruje do Německa za svobodou a za svojí představou toho, jaké Německo je. Po zbytek života a po zbytek knihy se pak nedokáže smířit s tím, že realita je jiná než jak s jí kdysi v Československu vysnila. S nastalou situací bojuje dvěma prostředky - napřed uzavřením se sama do sebe a nenáviděním všeho a všech kolem sebe, později psaním laciných knih, kterými se zřejmě snaží Němcům otevřít oči.
V polovině líčení tohoto jednoho zbytečného života, prokládaného nekonečnými povrchními úvahami o životě a o Evropě, se naštěstí Katharině narodí syn Mathias, postava o moho sympatičtější už jen tím, že poslouchá techno a po pádu zdi ve velkém vyjebává s českými děvčaty, která se ve světě nedokáži zorientovat podobně jako to kdysi nedokázala jeho matka.
Vlastně ta metafora vzájemného vyjebávání všech se všemi je celkem dobrá. Kdyby se jí autor držel, mohli jsme si ušetřit zbylých 300 stránek prázdných řeči.