What do you think?
Rate this book
Robinsonka
В повести «Робинзонка» писательница рассказала о жизни скромной пражской семьи, о девочке Блажене Боровой. Блажену постигло большое горе – умерла мать. Она остро переживает несчастье и чувствует себя одинокой, словно Робинзон на острове. Но у Блажены чуткое сердце, твердый характер и ясный ум. Она мужественно преодолевает препятствия, она будет настоящим человеком.
- GenresCzech LiteratureClassics
168 pages, Hardcover
First published January 1, 1959
2 people are currently reading
48 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 9 of 9 reviews
January 26, 2020
Nemohla jsem spát, tak jsem hrábla do hlubin čtečky pro nějaký bizárek a zafungovalo. O Majerové se na wiki píše, že její ženské hrdinky se vyznačují utrpením a těžkým životním údělem a stejně tak vypadá její tvorba pro děti. Ano. Chápu, že kniha vznikla v roce 1940, tak jsou určité věci pro nás poněkud ujeté a nepochopitelné. Jenže stejně jako dnes i tehdy určitě platilo, že ne každý může psát pro děcka a tohle dílko je pěkným příkladem. Mohla to být dobrá sonda do mentality tehdejších dívek, ale - ó ne! Jako kdyby se moje babka rozhodla psát o puberťácích. Dala bych i dvě hvězdičky, úniky do fantazie, že Blažena je Robinsonkou to celkem vylepšily, ale rozladilo mě, že úryvek z Robinsonky jsme měli v čítance na prvním stupni těsně před rokem 2000. Čiže se někdo někde rozhodl, že tohle by se dětem mělo nabízet, aby si přečetly zbytek. Příběh, ve kterém se otec směje dceři za špatně vydrhnutou podlahu a která se zhroutí při nezdařené přípravě štědrovečerní večeře. A těch vykřičníků! Jéje!
October 29, 2016
Маленька, але дуже страшна (як вдуматися) повість про побутове. У дівчини-підлітка помирає мама, і дівчина-підліток "стає у проламі". Ні-ні, тут немає жорсткої соціалки чи граничних жахів а-ля скандинавські трилери - жодних інцестів, знущань чи чогось такого. Просто дитина, яка ганчірки в руках в житті не тримала, перетворюється на домогосподарку. Знову ж таки, без жерсті - брат у неї лише один, і немовля поки що підрощують у "будинку малечі". Такшо обслуговувати Блажені треба лише себе та батька, який багато працює. Але обслуговувати ціною всього - гімназії, домашнього навчання, більшості колись досяжних розваг.
Це просто якийсь концентрований жах колишньої пещеної й любленої дитини. А Блаженка зживається з новою реальністю супів та миття підлоги повсякчасно граючись у Робінзона та мріючи про велосипед. У всіх свої захисні механізми... Але що бісить у цій повістині - попри цілком щасливе закінчення - так те, що жодній клятій дорослій людині, включно із добрим, ніжним та прогресивним батечком, ані на хвильку не забрідає в голову думка: може, тут щось не те? Може, можна якось інакше?
Це просто якийсь концентрований жах колишньої пещеної й любленої дитини. А Блаженка зживається з новою реальністю супів та миття підлоги повсякчасно граючись у Робінзона та мріючи про велосипед. У всіх свої захисні механізми... Але що бісить у цій повістині - попри цілком щасливе закінчення - так те, що жодній клятій дорослій людині, включно із добрим, ніжним та прогресивним батечком, ані на хвильку не забрідає в голову думка: може, тут щось не те? Може, можна якось інакше?
May 1, 2025
některé věci měly zůstat v komunismu ...
ještě nikdy jsem neměla takto velké nutkání nějakou knihu spálit
ještě nikdy jsem neměla takto velké nutkání nějakou knihu spálit
June 2, 2021
Tuto knihu četla v minulosti moje mamka a jak tvrdí, tak také z ní recitovala v jedné soutěži. V paměti se mi vybavuje, že jsme si tuto knihu měli přečíst jako povinnou četbu na základní škole, ale bohužel knihu jsem nepřečetl, ale den před odevzdáním Čtenářského deníku jsem mamku poprosil, jestli by byla tak hodná a pomohla mi se Čtenářským deníkem. Mamka se podivovala nad tím, proč jsem jí o tom neřekl dříve. Říkala mi, že přece není možné, abychom přečetli knihu za jeden den, a ještě měli zpracovat Čtenářský deník. Odpověděl jsem jí, že jsme měli na knihu málo času, musel jsem lhát, jinou možnost jsem neměl, a pokud mi nepomůže, budu v koncích. Mamce se moje vysvětlení příliš nezdálo, nebyla tím vůbec nadšená, nicméně mi pomohla. Knihu četla v mládí, takže na některé věci zapomněla, ale postupně listovala stránkami, a nakonec jsme Čtenářský deník dali dohromady společnými silami, přestože můj podíl byl minimální. Bohužel na základní škole jsem ještě neměl doma počítač ani Internet, v tomto ohledu to bylo mnohem těžší než to mají žáci a studenti v současné době.
Po letech mne napadlo, že se ke knize vrátím a přečtu si jí. Jedná se o knihu, která je určena pro mladší čtenáře, spíše se bude líbit dívkám, protože hlavní hrdinkou je BLAŽENA, které zemřela její mamka a následně žije sama s otcem doma. Musí se o všechno postarat, učí se nakupovat potraviny, vařit a musí se postarat o domácnost. Je určitě hodně těžké a smutné, když dítě ztratí jednoho z rodičů, když ho nejvíce potřebuje. Postupně si Blažena uvědomuje, jak se měla dobře, když ještě její maminka žila, měla se jako v bavlnce, starala se jen o školu a o všechno ostatní se starala její mamka. Bylo mi líto Blaženy, že jí postihnul tento osud, ale líbilo se mi, že měla ochotu se učit novým věcem, a ačkoliv se všechno na poprvé nezdařilo, tak se nevzdávala a neustále se zdokonalovala. Začala si také hrát na Robinsona Crusoea, mezi její nejoblíbenější knihu patřila právě kniha Robinson Crusoe, kterou jsem četl v tomto roce. Některé citáty z této knihy, kterou napsal Daniel Defoe, vyřkla ze své paměti a jednalo se vesměs o citáty, které jsem si poznamenal u této knihy, když jsem ji četl, takže se mi tyto citáty opětovně připomněly. Překvapilo mne pozitivně, že se v knize vyskytovalo také plno myšlenek, nejen z knihy Robinson Crusoe, ale také autorčiny vlastní myšlenky, které jsem si vypsal.
Myslím si, že tuto knihu už dnešní mladší čtenáři neznají, nebudou ji číst, v povinné četbě už nebude. Myslím si však, že dříve narození čtenáři nepochybně knihu znají, anebo alespoň o ní slyšeli, anebo knihu četli. Nejsem cílová skupina čtenářů, ale přesto se mi líbila a je škoda, že jsem si knihu už nepřečetl na základní škole, ale to je jasným důkazem, že není nikdy pozdě navrátit se ke knihám, které jsme nečetli, když jsme museli. Kniha se mi líbila a jsem rád, že jsem se ke knize vrátil. Těžko říci, jestli by tato kniha oslovila dnešní mladé čtenáře, ale spíše bych řekl, že dají přednost jiným knihám. Přitom kniha je ze života, příběh má hlavu a patu a i když může dětským čtenářům připadat smutná, tak by si mladí čtenáři měli uvědomit, že život není jednoduchý a může se to přihodit komukoliv, ale ze všeho nejdůležitější je nepropadat smutku a beznaději, ale snažit se překonat toto bolavé a smutné údobí a nevzdávat to, tak jak se snažila hrdinka této knihy - Blažena. Kniha obsahuje také ilustrace. Kniha má poměrně nízké hodnocení v DK – jen 71 %, což je docela nízké hodnocení. Knihu hodnotím na 100 %. Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od MARIE MAJEROVÉ a možná v budoucnu vyzkouším některou z jejich dalších knih.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Cos mi to, maminko, cos mi to udělala?
Dovedla nad knihou vysedávat celé hodiny a zapomínala, kde je a kdo je; škoda však, že také zapomínala ze dne na den, co čtla! Zbýval v ní ze čtení jen dojem, jiskřící barevnost, smutek nebo radost, oslnění až k pláči krásné. Jen některé knihy ji zanechaly ve společnosti svých smyšlených postav.
Cizí lidé vcházejí do naší bolesti vždy jako nepřátelé, i když jsou plni soucitu, i když přicházejí s ochotou – jsou nám nevítáni již proto, že se s námi nemohou rozdělit o žal; i s nejlepší vůlí stojí toliko vedle něho, aniž jej umenší, aniž jej zmírní.
Co je do života, nemůžeme-li být tím, po čem toužíme!
… byla zbavena tísně, která se nás zmocňuje, jsme-li pozorováni a sledováni při nějakém výkonu, v němž nejsme dost obratní a bezpeční.
Muka, která postupem let zmizejí, jako když kámen do vody zapadne. Jen kruhy na hladině, rozšiřujíce se, zmírňují čím dál tím více výmluvnost svých vln. A toto vlnění pak prostupuje lidskou bytost a prolíná ji až k smrti.
Není hrůzy tam, kde je byť zrnečko směšnosti.
Co není v hlavě, musí být v nohou.
Je tolik nesrozumitelného, skrytého a neobsáhlého v poměru lidí k sobě navzájem, že člověk nemůže jen tak lecčemu důvěřovat a zplna se někomu oddat. Musí být opatrný.
Neboť nevidíme vždy pravou tvář domu, byť jsme z něho vzešli a stále se na něj dívali. Musíme před ním stanout nějak náhle a bytostně proměněni, abychom jej spatřili, jaký je v celé skutečnosti. Tehdy i náš pohled se promění a vidí také to, co jindy neviděl
Po letech mne napadlo, že se ke knize vrátím a přečtu si jí. Jedná se o knihu, která je určena pro mladší čtenáře, spíše se bude líbit dívkám, protože hlavní hrdinkou je BLAŽENA, které zemřela její mamka a následně žije sama s otcem doma. Musí se o všechno postarat, učí se nakupovat potraviny, vařit a musí se postarat o domácnost. Je určitě hodně těžké a smutné, když dítě ztratí jednoho z rodičů, když ho nejvíce potřebuje. Postupně si Blažena uvědomuje, jak se měla dobře, když ještě její maminka žila, měla se jako v bavlnce, starala se jen o školu a o všechno ostatní se starala její mamka. Bylo mi líto Blaženy, že jí postihnul tento osud, ale líbilo se mi, že měla ochotu se učit novým věcem, a ačkoliv se všechno na poprvé nezdařilo, tak se nevzdávala a neustále se zdokonalovala. Začala si také hrát na Robinsona Crusoea, mezi její nejoblíbenější knihu patřila právě kniha Robinson Crusoe, kterou jsem četl v tomto roce. Některé citáty z této knihy, kterou napsal Daniel Defoe, vyřkla ze své paměti a jednalo se vesměs o citáty, které jsem si poznamenal u této knihy, když jsem ji četl, takže se mi tyto citáty opětovně připomněly. Překvapilo mne pozitivně, že se v knize vyskytovalo také plno myšlenek, nejen z knihy Robinson Crusoe, ale také autorčiny vlastní myšlenky, které jsem si vypsal.
Myslím si, že tuto knihu už dnešní mladší čtenáři neznají, nebudou ji číst, v povinné četbě už nebude. Myslím si však, že dříve narození čtenáři nepochybně knihu znají, anebo alespoň o ní slyšeli, anebo knihu četli. Nejsem cílová skupina čtenářů, ale přesto se mi líbila a je škoda, že jsem si knihu už nepřečetl na základní škole, ale to je jasným důkazem, že není nikdy pozdě navrátit se ke knihám, které jsme nečetli, když jsme museli. Kniha se mi líbila a jsem rád, že jsem se ke knize vrátil. Těžko říci, jestli by tato kniha oslovila dnešní mladé čtenáře, ale spíše bych řekl, že dají přednost jiným knihám. Přitom kniha je ze života, příběh má hlavu a patu a i když může dětským čtenářům připadat smutná, tak by si mladí čtenáři měli uvědomit, že život není jednoduchý a může se to přihodit komukoliv, ale ze všeho nejdůležitější je nepropadat smutku a beznaději, ale snažit se překonat toto bolavé a smutné údobí a nevzdávat to, tak jak se snažila hrdinka této knihy - Blažena. Kniha obsahuje také ilustrace. Kniha má poměrně nízké hodnocení v DK – jen 71 %, což je docela nízké hodnocení. Knihu hodnotím na 100 %. Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od MARIE MAJEROVÉ a možná v budoucnu vyzkouším některou z jejich dalších knih.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Cos mi to, maminko, cos mi to udělala?
Dovedla nad knihou vysedávat celé hodiny a zapomínala, kde je a kdo je; škoda však, že také zapomínala ze dne na den, co čtla! Zbýval v ní ze čtení jen dojem, jiskřící barevnost, smutek nebo radost, oslnění až k pláči krásné. Jen některé knihy ji zanechaly ve společnosti svých smyšlených postav.
Cizí lidé vcházejí do naší bolesti vždy jako nepřátelé, i když jsou plni soucitu, i když přicházejí s ochotou – jsou nám nevítáni již proto, že se s námi nemohou rozdělit o žal; i s nejlepší vůlí stojí toliko vedle něho, aniž jej umenší, aniž jej zmírní.
Co je do života, nemůžeme-li být tím, po čem toužíme!
… byla zbavena tísně, která se nás zmocňuje, jsme-li pozorováni a sledováni při nějakém výkonu, v němž nejsme dost obratní a bezpeční.
Muka, která postupem let zmizejí, jako když kámen do vody zapadne. Jen kruhy na hladině, rozšiřujíce se, zmírňují čím dál tím více výmluvnost svých vln. A toto vlnění pak prostupuje lidskou bytost a prolíná ji až k smrti.
Není hrůzy tam, kde je byť zrnečko směšnosti.
Co není v hlavě, musí být v nohou.
Je tolik nesrozumitelného, skrytého a neobsáhlého v poměru lidí k sobě navzájem, že člověk nemůže jen tak lecčemu důvěřovat a zplna se někomu oddat. Musí být opatrný.
Neboť nevidíme vždy pravou tvář domu, byť jsme z něho vzešli a stále se na něj dívali. Musíme před ním stanout nějak náhle a bytostně proměněni, abychom jej spatřili, jaký je v celé skutečnosti. Tehdy i náš pohled se promění a vidí také to, co jindy neviděl
January 8, 2024
Embora voltado a um público mais jovem, esse livro de Marie Majerová já começa com alta carga emocional e dramática, pois logo de cara encontramos a mãe da protagonista morta, dentro de um caixão, e a garota perguntando por que ela havia feito aquilo (isto é, morrer).
A garota era filha única e havia chegado há pouco tempo à adolescência. Não estava ainda suficientemente distante da infância para assumir as responsabilidades que viriam com a perda da mãe. E, no entanto, era preciso que assim fosse. O livro conta com páginas da mais pungentes em que essa menina se esforça para descobrir como a mãe fazia para colocar as coisas em ordem em casa. Ela não sabe cozinhar, ela não sabe limpar a casa, ela não sabe fazer nada, pois até então sempre tivera a mãe para fazer tudo isso por ela.
Tenta aprender, mas geralmente isso resulta em muitos fracassos para ela. Mais de uma vez preparou para ela e o pai refeições que não puderam ser comidas porque ela havia errado na receita. Felizmente, conta com um pai compreensivo e amável, mas é realmente bem tocante a maneira como "a pequena Robinson" se desdobra para conseguir substituir a mãe morta.
O apelido da garota alude ao livro do Robinson Crusoé, a sua obra favorita. Ela faz contínuas associações entre o que está vivendo, entre o seu drama e a sua solidão, e aquilo que viveu o protagonista de Daniel Defoe. Tendo ainda muito de criança, a menina deixa a imaginação rolar e por vezes se vê realmente em uma ilha deserta, com os mesmos desafios de sobrevivência que se impunham a Robinson Crusoé. É a sua maneira de lidar com a perda da mãe e com as dificuldades da sua vida. O pai também é arrastado para a imaginação dela.
Devido às novas funções que passou a ocupar, ela precisou sair da escola, coisa que a entristecia enormemente. Ela invejava as colegas que continuavam podendo frequentar o ginásio normalmente. Na escola, havia inclusive um garoto que parecia gostar dela. Esse garoto aparece na casa da pequena Robinson disposto a ensiná-la a andar de bicicleta.
A garota aprende e passa a desejar ter a sua própria bicicleta, mas, evidentemente, não tem qualquer condição de comprar uma. A história vai se desenvolvendo em torno desses motes, com a participação importante de uma vizinha, que passa a ajudar a garota a cozinhar, e ainda um irmãozinho da protagonista, nascido do parto que havia vitimado a sua mãe, e que permanecia quase todo o tempo em uma creche, pois não havia quem pudesse cuidar dele.
Livro sensível e bonito, lembrando por vezes Dickens, às vezes o nosso Erico Verissimo, e que merecia ser filmado e realmente foi, mas, lamentavelmente, nunca chegou a ter uma versão brasileira.
A garota era filha única e havia chegado há pouco tempo à adolescência. Não estava ainda suficientemente distante da infância para assumir as responsabilidades que viriam com a perda da mãe. E, no entanto, era preciso que assim fosse. O livro conta com páginas da mais pungentes em que essa menina se esforça para descobrir como a mãe fazia para colocar as coisas em ordem em casa. Ela não sabe cozinhar, ela não sabe limpar a casa, ela não sabe fazer nada, pois até então sempre tivera a mãe para fazer tudo isso por ela.
Tenta aprender, mas geralmente isso resulta em muitos fracassos para ela. Mais de uma vez preparou para ela e o pai refeições que não puderam ser comidas porque ela havia errado na receita. Felizmente, conta com um pai compreensivo e amável, mas é realmente bem tocante a maneira como "a pequena Robinson" se desdobra para conseguir substituir a mãe morta.
O apelido da garota alude ao livro do Robinson Crusoé, a sua obra favorita. Ela faz contínuas associações entre o que está vivendo, entre o seu drama e a sua solidão, e aquilo que viveu o protagonista de Daniel Defoe. Tendo ainda muito de criança, a menina deixa a imaginação rolar e por vezes se vê realmente em uma ilha deserta, com os mesmos desafios de sobrevivência que se impunham a Robinson Crusoé. É a sua maneira de lidar com a perda da mãe e com as dificuldades da sua vida. O pai também é arrastado para a imaginação dela.
Devido às novas funções que passou a ocupar, ela precisou sair da escola, coisa que a entristecia enormemente. Ela invejava as colegas que continuavam podendo frequentar o ginásio normalmente. Na escola, havia inclusive um garoto que parecia gostar dela. Esse garoto aparece na casa da pequena Robinson disposto a ensiná-la a andar de bicicleta.
A garota aprende e passa a desejar ter a sua própria bicicleta, mas, evidentemente, não tem qualquer condição de comprar uma. A história vai se desenvolvendo em torno desses motes, com a participação importante de uma vizinha, que passa a ajudar a garota a cozinhar, e ainda um irmãozinho da protagonista, nascido do parto que havia vitimado a sua mãe, e que permanecia quase todo o tempo em uma creche, pois não havia quem pudesse cuidar dele.
Livro sensível e bonito, lembrando por vezes Dickens, às vezes o nosso Erico Verissimo, e que merecia ser filmado e realmente foi, mas, lamentavelmente, nunca chegou a ter uma versão brasileira.
January 9, 2023
》Cos mi to, maminko, udělala! Cos mi to udělala?《
February 2, 2023
Любима книга от детството.
June 12, 2023
Jak se to zde dá přečíst?
February 9, 2015
ჩემი ბავშვობის წიგნია და ძალიან ვგულშემატკივრობდი ამ ბავშვს ))))
Displaying 1 - 9 of 9 reviews