Kniha je zajímavá tím, že jde o pohled na Edwarda Beneše očima zahraničního historika, který není při psaní svázán ohledy na nějaké módní trapné české resentimentální vlny.
Nevím, jestli to bylo způsobeno už autorovým stylem, kterého se překlad jen držel, nebo se nepovedl samotný překlad, ale věty v (e)knize mi přišly často zašmodrchané, občas jsem měl problém poznat, kde je podmět věty, někdy mi věty přišly nesmylné a protiřečící si a/nebo přeložené bez znalosti historického kontextu. Škoda.
Přesto jsem si z knihy odnesl dojem, že Beneš udělal pro Československo víc, než jsem mu byl ochotný přiznat, a současně mi přišlo, že sub specie aeternitatis obětoval svůj soukromý život politickým, diplomatickým a národním chimérám 20. století. Zajímalo by mě, jestli si i roce 1948 po abdikaci E. Beneš myslel, že opakované křísení českého státu stálo za jeho zdravotní potíže a rychlé "opotřebování se", když jeho život skončil zrovna ve chvíli, v níž Hitlerův bič střídala Stalinova knuta. Už jen proto, že musel z minulosti vědět a do buducna vytušit, jak si oba donucovací nástroje ráda půjčuje stejná skvadra oportunistických kreténů, kteří za německý nacionalismus i sovětský internacionalismus dosadili jedinou nesmrtelnou ideologii, kterou je vlastní prospěch za každého režimu. A jak můžeme vidět i dnes, stejná skvadra se stihla i rozmnožit a přivést na svět stejně nadané potomstvo, které českou vlaječkou v profilu formuje a manifestuje svůj vrozený, konstantní a všechny státní, národní i humanistické hranice snadno překračující duševní kreténismus. Recenze je záměrně nediplomatická, abych si od diplomatického lavírování v knize ulevil :)