Detektivní příběh z doby Karla IV. Rok 1350. Mladému králi Karlovi se konečně podařilo ukončit letité boje a sjednotit rozpolcenou Říši. České království si vydechlo a také pražská města se probudila z noční můry morové nákazy. Obchází je však nový strašák – vrah, který za sebou nechává těla zohavená znamením židovské hvězdy.A tak zatímco pražští židé opět trpí falešným nařčením, arcibiskup Arnošt z Pardubic povolává zpět do služby svého nejschopnějšího vyšetřovatele, aby vraha dopadl, dokud je ještě čas.
Jako oddechová četba vhodný titul - text je velmi čtivý, čtenář nasákne atmosféru... Čtenáři mého typu ale vadilo, že při četbě není nijak zatížen intelekt - zapojení úvahových částí nebo zamyšlení mám v knihách velmi ráda (když to autor umí skloubit s dějem). Snaha prokreslit do hloubky alespoň postavy by tu byla, alespoň u Siegfrieda a Rivky/Kláry, ovšem navázání na postavu se u mě podařilo jen u Siegfrieda (a pak ještě u žoldáka Gabriela). Nezvedená chráněnka Rivka mi přišla kostrbatě postavená, nevěrohodná. Chemie mezi Gabrielem z Yorku a Siegfriedem funguje naopak výborně. Některá POV postav se mi zdají nadbytečná - pokud se autor inspiroval Georgem R. R. Martinem, pak měl moudřeji volit poměr rozsahu svého románu (relativně malý) k poštu postav s POV (klidně jich mohlo být méně). Stejně tak detektivní pátrání by chtělo sevřenější, pevnější přístup, aby se dalo vybudovat napětí. U mě k žádné zvědavosti nedošlo, dokonce ani v samém závěru. Mám dojem, že detektivní zápletka je zde hodně upozaděná - byla snad do konceptu románu přidána jen do počtu? Zlepšuje to marketing knihy, detektivky táhnou. Samozřejmě jde jen o dojem a ve výsledku by mi to nevadilo, protože nejsem "detektivkový typ". Mám radši výtečně napsané postavy a úvahovější styl. Při čtení této knihy jsem lačnila po hlubším ponoru do mentality doby, více detailů z tehdejšího života a myšlení. Ony se v knize objevují, ale já bych chtěla víc. Je jasné, že kniha míří na jiný typ čtenářů, takže tento komentář ani nepíšu jako záporný nebo zklamaný. Ještě trochu chvály: co naopak oceňuji, je pojetí některých historických vedlejších postav - Karla IV., Anny Falcké a hlavně Arnošta z Pardubic, pražského arcibiskupa. Nejde o ploché postavičky z učebnic, které známe jen hodně zdálky a značně idealizované. Nejde o to, zda takoví byli či ne, v beletrii si autor může dovolit v rámci umělecké invence pohrát s povahami, pokud to vyloženě nejde proti historickým faktům (které jsou mnohdy také zpochybnitelné, když už se v tom chceme rýpat).
Bohuzel jako detektivni pribeh me to zklamalo. Napad rozepsat pribeh z pohledu vice lidi je zajimavy, ale bohuzel se mi jeho konecne provedeni nelibilo. Bohuzel nemuzu rici, ze by kniha splnila, co od detektivky cekam.
Jak už se píše v předchozích recenzích, román příliš nefunguje jako detektivka. Chybí tomu překvapivější zápletka, práce s napětím. Na druhou stranu je po pozvolnějším začátku celkem dobře čtivá. Suma sumárum kniha, která neurazí, ale ani nenadchne.
Hlavní problém u knihy, která je čtenáři předložena coby detektivka, v tomto případě tkví v "a co je na tom ta detektivka?" Teda kromě "postavy se chovají bez zjevné příčiny poněkud nepříčetně, spíš víc". Když k tomu připočteme dosti průměrné spisovatelské řemeslo, je výsledek spíš nic moc.