Vymknuta ze svých kloubů doba šílí. Pryč jsou časy, kdy šlo všechny ty internety a počítače zakázat. Teď se s nimi musí žít. A Tak jsme lajkovali vám poradí jak na to. 20letý autor Dominik Feri vás osobitým způsobem provede soudobým životem a zákoutími sociálních sítí. K tomuto zásadnímu úkolu si na pomoc přizval několik desítek osobností internetu, které vám začátek milénia představí po svém. V tomto polytematickém sborníku vám namátkou Adam Gebrian představí architekturu, Michael Třeštík poskytne vhled do umění, Jiří Ovčáček zase do politiky, Jan Šibík do fotografie, Josef Šlerka a Jakub Horák do marketingu. Kniha tak představuje mnohobarevnou kroniku dneška, jež se neomezuje na povrchní popis, ale klade si za cíl hledat souvislosti a čtenáři otázky spíše klást než na ně odpovídat. Tak jsme lajkovali obsahuje vše, co potřebujete znát, abyste v našem věku obstáli. věku obstáli!
Dominika sleduju na Facebooku a proto pro mě bylo skvělé, že se celou knihou táhly jeho statusy, které mě stále moc baví. Mnoho z rozhovorů bylo zajímavých a hlavně ve většině případů oslovoval takové lidi, které sleduji znám nebo se s jejich názory ztotožňuji.
Dobrý koncept, ale jak již zde bylo řečeno, přejí se... bohužel Na druhou stranu, mezistránky s humorem Ferimu vlastním skvěle plní funkci odměny za občasné složité prokousávání se nezajímavým rozhovorem... Mistrovská nadsázka a pomyslná povznešenost nad problémová témata nikdy neomrzí
První půlku knihy jsem četla jedním dechem - v tramvaji, za chůze, u snídaně... výběr osobností se mi líbil, vtipné statusy četbu odlehčovaly a já zároveň na mobilu hledala, koho to mám znát a bez čeho už nemůžu dál žít.
Jenže pak se začaly opakovat Dominikovi otázky. A pak se začal přejídat jeho smysl pro humor. Zvlášť milionkrát opakované vtipy na úkor menšin a stereotypů, na které jsem tak alergická (na ty milionkrát opakované, ne na ten druh humoru, ten jen moc nemusím). A pak přišel status: "Omrzí se i vtipný statusy. Ale ty, co jsou v týhle knize, ne, protože nejsou vtipný." ... .. . . . . . . .
Ale vlastně nevím, co mi přesně vadí. Rozvržení rozhovorů a statusů bylo geniální a skvěle se vyvažovalo. Zpovídaní byli zajímaví a až na pár jednotlivých vyjímek jsem byla spokojená. Ale vše se prostě začalo přejídat. I Dominikův humor, který jsem do té doby vážně žrala... Možná jen jedna mezistrana statusů (místo dvou) by vysloužila všech pět zlatých (nojo, červených) hvězd.
V každém případě Dominikovi moc fandím, doufám, že o něm ještě hodně uslyším (možná více politicky a angažovaně než bavičsky) a přeji hodně úspěchů...
Dobrý rozjezd, ale někde v polovině zjistíte, že už vás to nebaví. Je to škoda, protože jako formát mi to přišlo fajn a byla jsem zvědavá. Myslím, že to ani tak není autorská chyba, jako chyba délky. Možná by stačila třetina-polovina rozhovorů (vybrat nejvýraznější lidi) a dát jim klidně větší prostor.