Šestý svazek Díla Milady Součkové patří k nejproslulejším a také čtenářsky nejpřitažlivějším prózám jedné z největších českých spisovatelek 20. století. Vypráví s jemnou ironií příběh zpěvačky Giulie, jež se s úpornou sebestylizací snaží domoci úspěchu a slávy. Z kompozičního a formálního pohledu se jedná o vrchol autorčiny tvorby: volnost asociací, časové přesmyky, modelová stavba řady kapitol (parafráze romantické opery, filmu, módního společenského románu), i neustálé zásahy vypravěče do textu – to vše proměňuje celé dílo ve svéráznou parodii na pokleslý žánr "románu hvězdy". Současně ovšem odkrývá i modelové typy vyprázdněné skutečnosti, kterou vypravěč-autor bezprostředně zažívá.
Snad nejznámější román z pera spisovatelky. Velmi rychlé střihy mezi časovými obdobími (nemluvě o prostředí) nutí čtenáře, aby byl neustále ve střehu. Nevím proč, ale Giulia mi přišla taková lehce hloupoučká - i když umí asi pět jazyků, to jí nikdo nebere, ale i tak. Navíc mi to občas přišlo, jako by to bylo o Giulii bez Giulie. Nicméně i přesto text působil uceleně a parodie se povedla.