What do you think?
Rate this book
Tvarytmy
Po úspěšné knize Ze mě vychází další autorizované vyprávění herce, improvizátora a divadelního režiséra, Jaroslava Duška, tentokráte inspirované jeho dvěma pobyty ve tmě. S kým se ve tmě setkal a co se o životě a vesmíru dozvěděl, se dočtete v jeho knize TVARYTMY, kterou společně s Jaroslavem připravila spisovatelka Pavlína Brzáková. Součástí knihy jsou pozoruhodné ilustrace nevidomých.
208 pages, Hardcover
First published January 1, 2014
7 people are currently reading
25 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 4 of 4 reviews
May 4, 2024
Příjemně strávený čas s Jaroslavem Duškem :-)
May 4, 2015
Jaroslav Dušek
Předmluva (první věta): Rád mluvím.
.....
Ze zážitku dvou sedmidenních pobytů "ve tmě" a jiných volně bujících myšlenek, převzatých idejí, asociací a příběhů, bylo volně pospojováno knižní vydání. Skoro tak, jako by se vším někdo zatřásl a pak nechal volně padnout na bílé listy papíru bez dalšího zásahu. Jako byste bez osnovy filosofovali s kamarádem u šálku čaje o životě mezi nebem a zemí, tak rozvětveně se ubírá text. Proto první věta předmluvy 'Rád mluvím' naprosto přesně vystihuje styl knihy. Chvilkami je to trochu chaotické, chvilkami docela milé. Nezávisle na stylu psaní se však dočkáte zajímavých úvah a řekla bych, že se leckdo nechá k pobytu ve tmě inspirovat.
Vybírám pár odstavců, které vám mohou nastínit, o čem TVARYTMY jsou:
/Str. 87
Je paradoxní, že jakmile začneme bojovat proti tomu či onomu, problém narůstá. Roste to, čemu věnujeme pozornost. Svou pozorností to pěstujeme. My, lidé, někdy zapomínáme, že svou jemností a láskyplnou pozorností můžeme pozvednout a oživit celý prostor. Měli bychom pochopit, jak silná je energie rušivých zpráv, televize, vytváření bubáka, strachu, neladu a disharmonie. Všichni, kdo to pravidelně sledují, jsou vlastně rozlaďováni a pak v sobě těžko probouzejí vědomí souladu.
/Str. 89
(...) zrovna dneska, když jsem jel vlakem, ležela na sedadle padesátikoruna a já přemýšlel, jestli si ji mám vzít, nebo ji tam nechat pro někoho jiného. Říkal jsem si, že ji nepotřebuji, a když si ji vezmu, budu ji stejně muset někomu dát. Tak jsem ji tam nechal, ať putuje k někomu, kdo ji upotřebí. Proudění je přece přirozený stav.
/Str. 90
(...) Dyer //Wyne W. Dyer: "Život v harmonii"// vyzdvihuje právě takovou jednoduchost a říká: Když jedete autem, pusťte občas někoho před sebe, udělejte někomu prostor a nesnažte se pořád prodrat. Tahle jednoduchá představa se mi moc líbí, a tak to dělám. Jakmile začnete takové věci dělat, tak brzy pocítíte, že je zase někdo jiný dělá vůči vám. Najednou vás někdo pustí, uvolní vám místo. Stane se to součástí prostoru, přičemž nemůžeme jednoznačně říci, že se to odehrává víc než kdy jindy, nebo to pouze vystoupí před našima očima, protože tomu věnujeme pozornost. Můžeme se hladce zbavovat omezujících mentálních vzorců, které ve mně, v nás všech, žijí. Tyhle vzorce se rády ozývají a žadoní o naši pozornost: Já tu byl dřív! Kdo dřív přijde, ten dřív mele! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Na hrubý pytel hrubá záplata! Život je boj! Člověk člověku vlkem! Marnost nad marnost a nic než marnost! Pokud je propouštíme a odpouštíme, ztrácejí svou přesvědčivost a my můžeme vstoupit bez bázně do společného prostoru a užívat si společného rytmu. A přijde veselý pocit, že se to děje všude kolem a že to mohu sledovat.
/Str. 160
(...) Líbí se mi vysvětlení Teal Scott, která říká, že si okolnosti svého života často tvoříme nevědomými myšlenkami. Nabádá: "zkoumejte své nevědomé myšlenky, máze je v hlavě neustále a nevšímáte si jich. To ony utvářejí váš život." Vytvoří situaci, ve které řeknete: "Já to nechtěl. Tak proč se mi to děje?" To vaše nevědomé myšlenky informovaly Zdroj, zaměstnaly jej. A Zdroj reaguje a pracuje. Nevědomé myšlenky jsou neustálé. Jejich proud nezačíná a nikdy nekončí. Když tohle pochopíme, začneme žasnout nad tajemstvím života. Pochopíme tento úžasný proud. Žijme život, setkávejme se s lidmi, nestěžujme si. Jsou lidé, kteří si stále na něco stěžují, protože nevědí, že příčinou svých potíží, celého dění, jsou oni sami.
/Str. 162
Ve tmě nikdo jiný kromě vás není. Nemáte se na koho vymluvit, nemůžete říci, to mi řekl on nebo udělala ona. Za svou náladu si můžete sami, protože je to vaše vlastní tvorba. Není žádná interakce s něčím nebo s někým. Nikoho nemůžete obvinit, že by vám ukřivdil, nebo že by se vás něčím dotkl. Tma vás posune k sobě samým. Vtáhne vás, vrátí váš zrak do vnitřního světa. Každý má svůj vnitřní svět, který se minimálně projeví v noci, když sníme. Nebo jsme ve stavu, kdy koukáme "do blba".
(...)
Ve tmě pocítíte obrovskou sílu. Automaticky vás vtáhne. Běžně se probouzíte ráno ze snů a sny jsou hned pryč. Ve tmě se děje něco jiného. Vnitřní pohyb nemizí, neztrácí se. To je ten jeden z nejsilnějších rozdílů. Když se ve tmě probudíte ze spánku a otevřete oči, sen zůstane přítomen. Je to zvláštní pocit, když se vám to stane poprvé a sen zůstává. Sen tu je pořád, nikam neodejde. Není potlačen žádným záchytným optickým vjemem. Mozek se nemůže chytit na běžné vizuální vjemy, startuje naprázdno.
Předmluva (první věta): Rád mluvím.
.....
Ze zážitku dvou sedmidenních pobytů "ve tmě" a jiných volně bujících myšlenek, převzatých idejí, asociací a příběhů, bylo volně pospojováno knižní vydání. Skoro tak, jako by se vším někdo zatřásl a pak nechal volně padnout na bílé listy papíru bez dalšího zásahu. Jako byste bez osnovy filosofovali s kamarádem u šálku čaje o životě mezi nebem a zemí, tak rozvětveně se ubírá text. Proto první věta předmluvy 'Rád mluvím' naprosto přesně vystihuje styl knihy. Chvilkami je to trochu chaotické, chvilkami docela milé. Nezávisle na stylu psaní se však dočkáte zajímavých úvah a řekla bych, že se leckdo nechá k pobytu ve tmě inspirovat.
Vybírám pár odstavců, které vám mohou nastínit, o čem TVARYTMY jsou:
/Str. 87
Je paradoxní, že jakmile začneme bojovat proti tomu či onomu, problém narůstá. Roste to, čemu věnujeme pozornost. Svou pozorností to pěstujeme. My, lidé, někdy zapomínáme, že svou jemností a láskyplnou pozorností můžeme pozvednout a oživit celý prostor. Měli bychom pochopit, jak silná je energie rušivých zpráv, televize, vytváření bubáka, strachu, neladu a disharmonie. Všichni, kdo to pravidelně sledují, jsou vlastně rozlaďováni a pak v sobě těžko probouzejí vědomí souladu.
/Str. 89
(...) zrovna dneska, když jsem jel vlakem, ležela na sedadle padesátikoruna a já přemýšlel, jestli si ji mám vzít, nebo ji tam nechat pro někoho jiného. Říkal jsem si, že ji nepotřebuji, a když si ji vezmu, budu ji stejně muset někomu dát. Tak jsem ji tam nechal, ať putuje k někomu, kdo ji upotřebí. Proudění je přece přirozený stav.
/Str. 90
(...) Dyer //Wyne W. Dyer: "Život v harmonii"// vyzdvihuje právě takovou jednoduchost a říká: Když jedete autem, pusťte občas někoho před sebe, udělejte někomu prostor a nesnažte se pořád prodrat. Tahle jednoduchá představa se mi moc líbí, a tak to dělám. Jakmile začnete takové věci dělat, tak brzy pocítíte, že je zase někdo jiný dělá vůči vám. Najednou vás někdo pustí, uvolní vám místo. Stane se to součástí prostoru, přičemž nemůžeme jednoznačně říci, že se to odehrává víc než kdy jindy, nebo to pouze vystoupí před našima očima, protože tomu věnujeme pozornost. Můžeme se hladce zbavovat omezujících mentálních vzorců, které ve mně, v nás všech, žijí. Tyhle vzorce se rády ozývají a žadoní o naši pozornost: Já tu byl dřív! Kdo dřív přijde, ten dřív mele! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Na hrubý pytel hrubá záplata! Život je boj! Člověk člověku vlkem! Marnost nad marnost a nic než marnost! Pokud je propouštíme a odpouštíme, ztrácejí svou přesvědčivost a my můžeme vstoupit bez bázně do společného prostoru a užívat si společného rytmu. A přijde veselý pocit, že se to děje všude kolem a že to mohu sledovat.
/Str. 160
(...) Líbí se mi vysvětlení Teal Scott, která říká, že si okolnosti svého života často tvoříme nevědomými myšlenkami. Nabádá: "zkoumejte své nevědomé myšlenky, máze je v hlavě neustále a nevšímáte si jich. To ony utvářejí váš život." Vytvoří situaci, ve které řeknete: "Já to nechtěl. Tak proč se mi to děje?" To vaše nevědomé myšlenky informovaly Zdroj, zaměstnaly jej. A Zdroj reaguje a pracuje. Nevědomé myšlenky jsou neustálé. Jejich proud nezačíná a nikdy nekončí. Když tohle pochopíme, začneme žasnout nad tajemstvím života. Pochopíme tento úžasný proud. Žijme život, setkávejme se s lidmi, nestěžujme si. Jsou lidé, kteří si stále na něco stěžují, protože nevědí, že příčinou svých potíží, celého dění, jsou oni sami.
/Str. 162
Ve tmě nikdo jiný kromě vás není. Nemáte se na koho vymluvit, nemůžete říci, to mi řekl on nebo udělala ona. Za svou náladu si můžete sami, protože je to vaše vlastní tvorba. Není žádná interakce s něčím nebo s někým. Nikoho nemůžete obvinit, že by vám ukřivdil, nebo že by se vás něčím dotkl. Tma vás posune k sobě samým. Vtáhne vás, vrátí váš zrak do vnitřního světa. Každý má svůj vnitřní svět, který se minimálně projeví v noci, když sníme. Nebo jsme ve stavu, kdy koukáme "do blba".
(...)
Ve tmě pocítíte obrovskou sílu. Automaticky vás vtáhne. Běžně se probouzíte ráno ze snů a sny jsou hned pryč. Ve tmě se děje něco jiného. Vnitřní pohyb nemizí, neztrácí se. To je ten jeden z nejsilnějších rozdílů. Když se ve tmě probudíte ze spánku a otevřete oči, sen zůstane přítomen. Je to zvláštní pocit, když se vám to stane poprvé a sen zůstává. Sen tu je pořád, nikam neodejde. Není potlačen žádným záchytným optickým vjemem. Mozek se nemůže chytit na běžné vizuální vjemy, startuje naprázdno.
December 29, 2015
Vyprávění Jaroslava Duška je pohlazením pro duši. Tuhle knihu si musím koupit a uložit do své soukromé knihovničky, protože se k ní určitě hodlám vracet.
May 17, 2016
Prima čtení.
Displaying 1 - 4 of 4 reviews