V závěrečné části alegorické trilogie autor líčí další obtížné hledání tajemství kamene, který hrdina Naslouchač kdysi získal od svého dědečka Jemného Flétnisty. V podobě fauna s kozlíma nohama bloudí hlubokými, temnými lesy, skrývá se před lidmi, ale rozumí řeči zvířat. Připomíná někoho, kdo uprostřed své životní cesty ztratil směr, neví kudy kam a propadá zoufalství. Jako nehybný kámen-socha stojí nad lesní studánkou, v myšlenkách se pohybuje na odvrácené straně času a prostoru, prožívá kouzelné i hrůzyplné sny a je v nich svědkem události, u nichž nikdy nebyl. Přátelé ze světa zvířat – lasička, užovka a myšák – mu v boji se sokolem prokáží cenné služby, stejně jako stará a moudrá borovice limba se svým odlišným pojetím času. Naslouchač nakonec najde svou vytouženou Arnilukku, osud je však opět neúprosně rozdělí. Po dlouhých letech strávených u Lidí krvavých seker ještě naposledy navštíví Barla a postupně dochází k přesvědčení, že lidské poznání nikdy nekončí. Potkává starého Hledače kamene, který se mu zjevuje pokaždé, když propadá zmatkům a nerozumí sám sobě. Ve světle své pestré minulosti se stává obrazem nesnadno uskutečnitelné lidské touhy po štěstí, poznamenané lží a zlobou, ale provázené i upřímnou snahou dobrat se pravdy. Je svědkem lidské nesnášenlivosti a bojuje proti předsudku, že lidé přicházející odjinud představují pro naše životy nebezpečí. Když se na závěr opět setká s Jemným Flétnistou, zjišťuje, že to, co se dosud o životě dozvěděl, ještě zdaleka není všechno.
Hans Bemmann wurde am 27. April 1922 in Groitzsch bei Leipzig geboren. Seine Jugend verbrachte der Sohn eines evangelischen Pfarrers in Grimma/Sachsen, Leipzig, Wiesbaden und Wien. Dort begann er 1940 nach der Maturaprüfung das Medizinstudium, unterbrochen von Arbeitsdienst, Wehrmacht und dem Kriegseinsatz in Russland, wo er als Operationsgehilfe auf Hauptverbandplätzen eingesetzt war. Auf solche Weise wurde die Medizin ihm zum Albtraum und nach Kriegsende nahm er das Studium der Musikwissenschaft und Germanistik in Innsbruck auf. Ab 1954 baute Hans Bemmann das Lektorat beim Österreichischen Borromäuswerk (später: Österreichisches Bibliothekswerk) in Salzburg auf. Von 1956 bis ’87 leitete er das Lektorat des Borromäus Vereins in Bonn und war zugleich, bis 1993, Dozent am Bonner Bibliothekar-Lehrinstitut (heute Fachhochschule für Öffentliches Bibliothekswesen). Von 1971 bis 1983 hatte er einen Lehrauftrag an der Pädagogischen Hochschule Bonn (später Pädagogische Fakultät der Universität Bonn) im Fach Deutsch für den Spezialbereich Kinder- und Jugendliteratur. Sein literarischer Durchbruch gelang ihm 1983 mit dem der Fantasy-Literatur nahestehenden Märchenroman Stein und Flöte, der die Abenteuer eines jungen Mannes namens Lauscher in einer idyllischen Märchenwelt verfolgt. Ein magischer Stein und eine magische Flöte sollten ihm eigentlich den Weg zum Glück öffnen, doch seine mangelnde Menschenkenntnis und Naivität lassen ihn seine Macht missbrauchen und verhängnisvolle Entscheidungen treffen. Lauschers Lebensgeschichte ist von seiner Liebesgeschichte durchflochten.