What do you think?
Rate this book
Úplněk Rudého boha
Když po střetu kosmických těles zahalí oblohu nad Říší neprostupná Mlha, dokáže jejím závojem proniknout svit jediné hvězdy – Rudého boha, jehož vlivem přicházejí lidé o rozum a mění se v krvelačné bestie. Poslední výspou přeživších se stává Církev se svými neutralizačními séry a speciálně cvičenými Lovci.
Lidé nacházejí útočiště v magicky chráněné Citadele. Ne všem se ale podaří dostat včas do bezpečí. V krví zbrocených ulicích Skrytého Štítu vzniká nečekané spojenectví mezi obětavou Nettfari, otrokem Scalvem a Lovcem Thaddeem, odsouzeným za vraždu lidské rodiny.
Nettfari je odhodlaná udělat pro záchranu města vše, jenže její společníci mají jiné plány. Pokud chce uspět, bude se muset postavit nejen skupině démonů, ale také samotnému prokletí lidské povahy…
Temná a krvavá fantasy inspirovaná horory H. P. Lovecrafta a videohrou Bloodborne.
Lidé nacházejí útočiště v magicky chráněné Citadele. Ne všem se ale podaří dostat včas do bezpečí. V krví zbrocených ulicích Skrytého Štítu vzniká nečekané spojenectví mezi obětavou Nettfari, otrokem Scalvem a Lovcem Thaddeem, odsouzeným za vraždu lidské rodiny.
Nettfari je odhodlaná udělat pro záchranu města vše, jenže její společníci mají jiné plány. Pokud chce uspět, bude se muset postavit nejen skupině démonů, ale také samotnému prokletí lidské povahy…
Temná a krvavá fantasy inspirovaná horory H. P. Lovecrafta a videohrou Bloodborne.
448 pages, Paperback
Published September 19, 2025
4 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
January 28, 2026
Výborně napsaný (vcelku) jednoduchý příběh je 1000x lepší než špatně napsaný příběh ambiciózní a překombinovaný.
Knížka @miroslav.rakos.autor je poměrně přímočará dobrodružná fantasy ze světa na pokraji zkázy, jejímž jediným cílem je čtenáře pobavit. Hodně lidí psalo, že jde o fantasy temnou a akční, ale já úplně nesouhlasím. Akce není zdaleka tolik - nečekejte stovky stran dlouhou krvavou brázdu jako v sáze o Gotrekovi ve Warhammeru. Příběh temný je, ale v tom smyslu, že stojíme takřka na pokraji konce světa, Míra si však nelibuje v naturalistických popisech něčího utrpení. Ano, dojde na nějaké ty zaživa požírané vnitřnosti, ale jde o občasné zmínky v délce řádku, nikoli detailní rozbor na celé odstavce. Knížku si v klidu může přečíst 12letý kluk, přestože je určena především dospělým, jejichž inteligenci nikdy neuráží.
Úvod knihy není skvělý, ale přímo učebnicový vzor, jak zahajovat vyprávění: první scéna nastíní atmosféru příběhu a ujistí čtenáře, že s jednorožcem prdícím duhu se tady opravdu nesetká. Následují scény s hlavními postavami, kde se dozvíme základní údaje o jejich povaze a postavení ve světě a hned potom přichází na řadu událost, která startuje základní konflikt celého příběhu. Ono to zní jednoduše a samozřejmě, ale kolik autorů něco takového dneska dokáže? Za mne (bohužel) skoro nikdo...
Stejně výborný jako rozjezd knihy je také její závěr. Už to, že kniha nějaký závěr má, mne málem rozplakalo štěstím, o tak vzácný úkaz (bohužel) jde! Závěr byl pro mne příjemně překvapivý nejen svou existencí a tím, jak dobře byl napsaný, ale i po dějové stránce. Čekal jsem něco dost jiného, takže za to další plus. A ještě jedno za to, že přes velké množství postav čtenář neztrácí orientaci, kdo kde zrovna je, a co dělá.
Část knihy po scéně v klášteře až do finální bitky mi přišla trošičku slabší, ale ne o moc a zpětně bych to vyzvedl skoro na stejnou úroveň jako začátek a konec příběhu, jelikož Míra bezezbytku zužitkuje všechno, co se tu čtenář doví. Nejde tedy o prázdnou a se zbytkem děje nesouvisející vatu.
Budu-li srovnávat s jinými knihami, za mne je lepší než třeba Duna, která také vypráví celkem jednoduchý příběh, ale je plná pseudofilozofických žvástů, které působí, jako by je napsal chytřejší gymnazista. Je také lepší než Sapkowského Narrenturm, protože Míra si zvolil za hrdiny postavy, které se o sebe dokáží povětšinou postarat samy, takže nás nečeká věčná deus ex machina. A také lepší než Bouřková sezóna, která působí spíš jako špatně slepená povídková sbírka, než jako román. Je fér zmínit, že Sapkowského próza je výrazně lepší, ale hezčí forma nemůže vynahradit horší obsah, horší výstavbu děje, natož horší základy samotného vyprávění.
Prostor pro zlepšení pořád je. Největší slabiny textu vidím v popisu akce a dialogu hlavních postav. Pokud jde o akci, hodně scén s bojem jsem si musel číst víckrát, abych si nějak představil, co přesně se děje. Možná je problém u mne, ale u Sapkowského nebo ve Warhammeru se mi tohle nestává. Dialogy u hlavních postav pak především ze začátku působí, že jsou psány jen proto, aby generovaly umělý konflikt. Příkladem budiž Scalv a jeho poslední poznámka na straně 114. V kontextu situace by něco takového nikdo neprohlásil a je jedno, o jak prohnilého člověka jde. Paradoxně tak za mne postavy fungovaly dobře samostatně, ale jakmile se spolu začaly bavit, trošku to občas skřípalo. V rámci knihy jako celku jde ale o drobnosti. To důležité - výstavbu děje, celkem zajímavé a uvěřitelně se chovající postavy, budování napětí, občas nějaké to překvapení - Míra napsat umí.
A to je to nejdůležitější.
Knížka @miroslav.rakos.autor je poměrně přímočará dobrodružná fantasy ze světa na pokraji zkázy, jejímž jediným cílem je čtenáře pobavit. Hodně lidí psalo, že jde o fantasy temnou a akční, ale já úplně nesouhlasím. Akce není zdaleka tolik - nečekejte stovky stran dlouhou krvavou brázdu jako v sáze o Gotrekovi ve Warhammeru. Příběh temný je, ale v tom smyslu, že stojíme takřka na pokraji konce světa, Míra si však nelibuje v naturalistických popisech něčího utrpení. Ano, dojde na nějaké ty zaživa požírané vnitřnosti, ale jde o občasné zmínky v délce řádku, nikoli detailní rozbor na celé odstavce. Knížku si v klidu může přečíst 12letý kluk, přestože je určena především dospělým, jejichž inteligenci nikdy neuráží.
Úvod knihy není skvělý, ale přímo učebnicový vzor, jak zahajovat vyprávění: první scéna nastíní atmosféru příběhu a ujistí čtenáře, že s jednorožcem prdícím duhu se tady opravdu nesetká. Následují scény s hlavními postavami, kde se dozvíme základní údaje o jejich povaze a postavení ve světě a hned potom přichází na řadu událost, která startuje základní konflikt celého příběhu. Ono to zní jednoduše a samozřejmě, ale kolik autorů něco takového dneska dokáže? Za mne (bohužel) skoro nikdo...
Stejně výborný jako rozjezd knihy je také její závěr. Už to, že kniha nějaký závěr má, mne málem rozplakalo štěstím, o tak vzácný úkaz (bohužel) jde! Závěr byl pro mne příjemně překvapivý nejen svou existencí a tím, jak dobře byl napsaný, ale i po dějové stránce. Čekal jsem něco dost jiného, takže za to další plus. A ještě jedno za to, že přes velké množství postav čtenář neztrácí orientaci, kdo kde zrovna je, a co dělá.
Část knihy po scéně v klášteře až do finální bitky mi přišla trošičku slabší, ale ne o moc a zpětně bych to vyzvedl skoro na stejnou úroveň jako začátek a konec příběhu, jelikož Míra bezezbytku zužitkuje všechno, co se tu čtenář doví. Nejde tedy o prázdnou a se zbytkem děje nesouvisející vatu.
Budu-li srovnávat s jinými knihami, za mne je lepší než třeba Duna, která také vypráví celkem jednoduchý příběh, ale je plná pseudofilozofických žvástů, které působí, jako by je napsal chytřejší gymnazista. Je také lepší než Sapkowského Narrenturm, protože Míra si zvolil za hrdiny postavy, které se o sebe dokáží povětšinou postarat samy, takže nás nečeká věčná deus ex machina. A také lepší než Bouřková sezóna, která působí spíš jako špatně slepená povídková sbírka, než jako román. Je fér zmínit, že Sapkowského próza je výrazně lepší, ale hezčí forma nemůže vynahradit horší obsah, horší výstavbu děje, natož horší základy samotného vyprávění.
Prostor pro zlepšení pořád je. Největší slabiny textu vidím v popisu akce a dialogu hlavních postav. Pokud jde o akci, hodně scén s bojem jsem si musel číst víckrát, abych si nějak představil, co přesně se děje. Možná je problém u mne, ale u Sapkowského nebo ve Warhammeru se mi tohle nestává. Dialogy u hlavních postav pak především ze začátku působí, že jsou psány jen proto, aby generovaly umělý konflikt. Příkladem budiž Scalv a jeho poslední poznámka na straně 114. V kontextu situace by něco takového nikdo neprohlásil a je jedno, o jak prohnilého člověka jde. Paradoxně tak za mne postavy fungovaly dobře samostatně, ale jakmile se spolu začaly bavit, trošku to občas skřípalo. V rámci knihy jako celku jde ale o drobnosti. To důležité - výstavbu děje, celkem zajímavé a uvěřitelně se chovající postavy, budování napětí, občas nějaké to překvapení - Míra napsat umí.
A to je to nejdůležitější.
Displaying 1 of 1 review