Lemuria

by Vladimír Holan

Czech

152 pages, Unknown Binding

First published January 1, 1996

About the author

s one of the earlier poets of the country. Born in the year 1905, Vladimír Holan was famous for the obscure language and the pessimistic ideas that his poems revealed. Born in Prague, Vladimír Holan perused a career of a clerk. His first poetic work was published in the year 1932 and was called Vanutí meaning Breezing.

A member of the Communist Party of Czechoslovakia, Vladimír Holans poetry often reflected his strong political views. His more political poems included, Zárí 1938 (September 1938),Sen (The Dream), Odpoved Francii (The Reply to France), and Zpev tríkrálový (Twelfth Night Song). In the year 1949 he left the Communist party and by the 1950s and 60s he started writing longer poems which were a mixture of abstract lyrics and reality.

Vladimír Holan stopped writing after the death of his only daughter in the year 1977 and in the year 1980 he passed away and was buried at the Olšany Cemetery. The most celebrated poems of the poet Vladimír Holan includes:

* Snow
* Stay
* When It Rains On Sunday
* A Night With Hamlet
* Eodem anno pons ruptus est
* Meeting in a Lift
* Mi Lascio
* She Asked You
* Human Voice

Reviews

[Jarmila Kašparová · Rating 5 out of 5]

Pokaždé, když ji čtu, doufám, že ji konečně pochopím; že přijdu na nějaký klíč k záhadě a odemkne se mi příběh. Teď začínám pochybovat, že tam nějaký je.
Jeden čas to byla má nejoblíbenější kniha (pro svou náročnost, pro výzvu, kterou představuje, a pro krásu jazyka). Její věty jsou jako poklady a někdy se v nich jen přehrabuji a zapomínám na celek.
Kdysi jsem narazila na interpretaci (kterou zřejmě vymyslel jeden člověk a ostatní ji po něm opakují, protože vzdali snahu pokusit se knihu pochopit), že zápletkou je milostný trojúhelník. Čím více Lemurii čtu, tím méně tam něco takového nacházím.
Jelikož u knihy jako je tato lze sotva mluvit o spoilerech, popíšu stručně děj.
Hlavní postavou je básník Maxim, který se, snad po nervovém zhroucení nebo jiné duševní krizi, stěhuje z Prahy na venkov. Snaží se dát trochu dohromady. Píše dopisy přátelům, V. (za nímž tuším autora) a Tessuně. Tessuna jej přijede navštívit. Rozmlouvají o knize - dlouho jsem si myslela, že tu knihu napsal jejich společný přítel Štěpán; teď věřím, že Štěpán je hlavní postavou té knihy, již napsal Maxim, a Tessuna četla rukopis. (Už roky používám přezdívku Tessuna a je čím dál divnější číst o ní jako o postavě. Vybrala jsem si to jméno, protože patří fiktivní básnířce, která doopravdy rozumí slovům. Je jako můj vzor. Ona by věděla, o čem Lemurie doopravdy je...)
Další část patří V., který žije v Praze, a poslední opět Maximovi. Zatímco první část Maximova příběhu má formu dopisů, toto je deník. Nevím, proč, ale trochu mě z toho mrazí - má ještě komu psát? Poslední část také značí začátek války. Na konci knihy se Maxim stěhuje zpátky do Prahy.
Hlavní myšlenku knihy shledávám v tom, že básník hledá únik na venkově a v samotě, lidé se mu diví a on se naoplátku diví lidem. Pozoruje je a vnímá velice zostřeně, snad doufá, že mu venkov nabídne odpověď na tu velkou otázku života, vesmíru a vůbec; ale v poslední části k jeho rozjímání přibývá deziluze a hněv. Myslím, že kniha je myšlenkovou předchůdkyní Noci s Hamletem - ale zatímco v ní autor konečně nachází odpověď, tady se ještě vrací bez ní. Sotva si dal Maxim jakž-takž nervy do pořádku, začala válka, a smysl lidské civilizace mu zase uniká. Nedivím se mu.
I přes chmurný závěr se ale k Lemurii ráda vracím - pokaždé v ní objevím nějaký nový poklad slov, větu třpytivou jako vybroušený drahokam, metaforu jako hádanku; je to kniha, která se mi pokaždé zdá zevnitř větší.