Jazykové jednohubky jsou knihou plnou českého jazyka. Ve třech stech sloupcích pojednávají o tom nejzajímavějším z naší slovní zásoby, o nejrůznějších idiomech s překvapivým původem, o našem gramatickém bohatství i pravopisných zákoutích, o vývoji češtiny ─ a mezi řádky také trochu o její budoucnosti. O všech těchto a ještě dalších tématech píše autor stručně, s nadhledem a vtipem, a přitom stále odborně přesně. (text z přebalu)
Kniha, která potěší každého milovníka češtiny - v recenzích této sbírky sloupků to není žádný převratný objev, ale ona je to prostě pravda. Obecné úvahy o jazyce českém jsou proložené spoustou zajímavostí o původu slov, jejich vývoji nebo významu. Teď už vím, co bylo nazýváno slovem Králomoc, kde se vzal oslí můstek, že malíček byl dříve ušinec a výraz na pospas k nám přišel z italštiny. Některé z popisovaných jevů a pojmů jsem sice znala už dříve, ale opakování je matkou moudrosti. V několika případech mi dokonce byly vyvráceny zažité omyly. Knihu tedy rozhodně doporučuji jak odborníkům, tak laickým nadšencům. P.S. A ještě mě kniha inspirovala k napsání příspěvku na můj blog.
Nesmírně zajímavá a zábavná sbírka krátkých článků o jazyce, slovech, tom jak se mluví, jak řeč vypadá, či by možná měla vypadat. Procukrováno dějinami a zeměpisnými fakty a tak nějak obecnými informacemi o všem možném. Perly: -“Uber,” dodal. - pětka, aka slovo které mi ač už znám jeho původ stále nedává smysl, protože 5=/= 10. Teda, až tady na tuto situaci.
Vtipné. Jen je to podle mě špatný formát jakožto kniha. Jednotlivé vtipné článečky jsou asi lepší. Takhle jsem měla tendenci číst dál a dál, a jak je toho moc za sebou, nemůžu si to dost vychutnat. Možná teď občas náhodně otevřít a připomenout si jen jeden, dva odstavce.
This was even a better read than I expected (and I expected it to be great, so it means something). Short columns of linguistic notes had absolutely won me over. The author managed to choose really interesting stuff that I've been wondering about before, but also stuff that I never even thought of. Through the whole reading I was always at the edge of screaming "What?? I had no idea! That's so cool!". As much as I don't know what to say more, I will definitely keep this close to me as I can see myself wanting to read it all over again, because I'd love to remember more than I probably will. If you like to think about Czech or just want to know more in the matter of its etymology or colloquial expressions, just read it, you won't be disapponted, I promise!
Při čtení této knihy jsem musela zadržet několik záchvatů smíchu v prostředcích veřejné hromadné přepravy. To se nepovedlo ani Aristokratce, ani Analfabetce. Asi jsem opravdu jazykovědný úchyl. Neméně vtipné jsou i doplňující ilustrace. Kniha však však není snůžkou prosté srandy. Ba naopak, jde o krátké sloupky, někdy i fejetonky na zajímá jazykovědná témata. Některé jsem zastihla publikované na autorově facebookové stránce, ale takhle koncentrované v jedné knize jsou mnohem lepší. Mnohé by se daly využít i při výuce na různých stupních vzdělávání od zš až po bohemistické katedry vysokých škol.
Jazykové jednohubky vřee doporučuji všem miovníkům češtiny – knížka je informativní, vtipná a napsaná nádhernou češtinou.
Mezi hlavní myšlenky, které jsem si z knihy odnesl je myšlenka, že obré tety nevznkají psaním, ae škrtáním – jak pravil Cimrman: "Každé zbytečné sovo je zbytečné." Zajímavostí obsahuje knížka opravdu hodně.
Facebooková stránka Jazykové zajímavosti, kterou spravuje Jan Táborský, je již nějakou dobu neaktivní (kontrolováno v srpnu 2019), ale archiv je stále přístupný a velmi bohatý. Velmi také doporučuji jayzkové kurzy Jana Táborského, na které se můžete přihásit na stránkách jeho jazykové agentury Syntagma.
Slova nejsou nezranitelná, ani nesmrtelná – naopak: prochází nepředvídatelnými změnami. Mohou stárnout a umírat společně s lidmi, kteří je stvořili. Zdá se, že Jan Táborský se do životních příběhů slov zamiloval a jeho láska je infekční.
Já si toho po dočtení odnáším spoustu. Například už vím, že mi míchu chrání růženec, že jochmtál je otec dolaru, že Němec je němý pro český jazyk, nebo že bikini jsou odkazem jaderných hlavic. Hlavně ale vím, že škytání je úplně zbytečné slovo, neboť bohatě postačí Jungmannovy HLAHOLY ZE ŽALUDKU VYSKAKUJÍCÍ!
Krásná sbírka!
»Nedávno jsem právě tak narazil na slovo čučmužíček. Udělalo na mě dojem.«
Sbírka fejetonů a postřehů ze zákoutí jazyka českého. Milé, poutavé a poučné čtení.
Fascinující mi přijdou původy slov - např. Majlant je staré české slovo pro Milán, nebo Brajgl podle zmatečných obrazů holandského malíře Breughela. A kdo by řekl, že Bible je "Basic Instruction Before Leaving the Earth"...
Už se těším, až si seženu Lingvistické pohádky od Petra Nikla, které autor doporučuje :-)