Твоята песен е като плач

by Zuzana Kultánová, Зузана Култанова, Красимир Проданов (Translator)

Андреа е млада жена, която привидно разполага с всичко, но се разкъсва между двама мъже. Тя изживява криза на идентичността, която се засилва от мисълта, че е майка в един свят, разкъсван от кризи.
Андреа откровено описва копнежа си по обикновен живот, както и проблематичния стандарт да обичаш един мъж. Връща се в детството си през 90-те, белязано от Нежната революция. Разказва за многогодишната си връзка със значително по-възрастен мъж, който е гласът на своето поколение. Спомня си за своя баща гастарбайтер и улавя съвременни кризи, които напомнят нейните собствени.
Сравнявана заради стила ѝ със Силвия Плат, чешката писателка вдъхва живот на красива млада жена, която трябва да унищожи всичко, за да може да се роди нещо ново.
Написан с изключителен усет към човешката психика, романът се превръща в средство, чрез което да видим и собствените си житейски неуспехи.

202 pages, Paperback

Published July 1, 2025

Reviews

[Klára Eliášová · Rating 1 out of 5]

Nevěřila bych, že po Augustinu Zimmermannovi, který se mi před lety zadřel do hlavy a bylo to jasných 5 hvězd, dám nové Kultánové knížce pouze jednu. Ale nejde to jinak. Tohle bylo tak strašně slabé, otravné, ploché a občas i slizké, že fakt nechápu, že obě knihy napsal jeden člověk. Každá postava člověka irituje, Andrea působí úplně mimo, Richard jak nějaká karikatura. Proč se tihle dva stýkaj roky, mi nebylo jasné. Ta temná stránka mateřství, o které píše anotace a na kterou jsem byla hodně zvědavá, úplně prošuměla do ztracena. Předem bylo velké těšení a bohužel přišlo ještě větší zklamání.

[Jiří Špičák · Rating 2 out of 5]

vylhaný a patetický tak, až je to místama fakt srandovní

[Edna Nová · Rating 4 out of 5]

Jako jo.. možná trochu ploché. Ale na druhou stranu hrdinka studuje humanitní obor, má chorobný vztah se starším mužem, považuje se za nekompetentní matku, je věcně nespokojená, mírně nespokojena a hysterická.
Děj nejde moc dopředu.. Nicméně výše uvedené mi tak nějak stačí, abych byla spokojena.

[Zuzana · Rating 2 out of 5]

Měla jsem velká očekávání, bohužel jsem se zklamala. Celé to působí jako zápisky ze spisovatelského deníčku, kam si píšete nápady, vyslechnuté historky nebo zážitky, vytmelené volným proudem myšlenek. Bohužel to vůbec nedrží dohromady. Hlavní hrdinka dělá věci nezapadající do charakteru, který autorka vykreslila, úplně nelogické, jakoby takové chování patřilo úplně někomu jinému. Navíc její postava nemá vůbec žádný vývoj, stejně jako všechny ostatní, které jsou navíc dost ploché. Je tam i pár dobrých míst, kde se Kultánové povedlo přenést emoci, atmosféru nebo výstižně popsat nějaký rys společnosti nebo chování. Nejčastěji jsou to místa, kde autorka nedovysvětluje, protože na většině je všechno řečeno úplně doslovně, aby si čtenář náhodou nemusel něco domyslet.
No a pak je tady souhrn obvyklých klišé a české malosti. Otci alkoholici, gambleři, matky bez zájmu o děti, trpící, deprese, misogynie můžu. Protřepat a zamíchat. Vážně nemůže někdo napsat současnou knížku bez těhle ingrediencí? A aby to bylo zajímavé, tak se přidalo trochu toho umča v podobě interpunkčního freestylu v první třetině. Proč? Já jsem měla skoro pocit, jak kdybych četla Třeštíkovou.

[Kristina Zwebner · Rating 2 out of 5]

Velké zklamání - naprosto nepochopitelná zápletka i motivace postav, nesnesitelná hlavní hrdinka, která je vždycky nespokojená a vždycky chce opak toho, co má, ačkoli ten přesný opak ještě před chvílí nenáviděla. Vztah s Richardem nebyl vůbec uvěřitelný v té osudovosti, vždyť jím od začátku pohrdala a nesnášela s ním být ... Prázdné a arogantní (věty jako "otec je les" které se tváří hluboce, ale ve výsledku mě jen iritovaly), styl krátkých vět a občas až proud vědomí se dobře četl a občas chytil, ale pouze kvůli snaze pochopit, zda na konci bude něco, co tomu všemu dá nějaký smysl. Na konci se však dostavil jen pocit úplného zmatení a podrážděnosti z těch všech zbytečných vět a mini zápletek, které neznamenaly vůbec nic.

[Iva Kokinopulosová · Rating 3 out of 5]

Zpíváš, jako bys plakala je knížka, jejíž název ji skvěle vystihuje. Jedná se o introspektivní, hodně upřímnou prózu.

Hlavní hrdinka Andrea lká nad svým životem, je to žena, která hodně o všem přemýšlí, různě překrucuje a vytváří si spoustu domněnek, kterými se potom trápí. Teskní po mužích, neví, kterého z nich opravdu miluje, dost se v tom plácá. Nejen jako partnerka, ale i jako matka je plná pochyb. Jako záblesky se zjevují negativní pocity z dětství, zejména situace s otcem - zadluženým gamblerem. Není si jistá sama sebou a vlastně ničím.

Příběh je zajímavě napsaný, střídá se vyprávění v 1.,2. i 3. osobě, obsahuje opravdu krásně literárně vyvedené pasáže, také hodně upřímné myšlenky, se kterými se nejedná žena ztotožní, ale i trochu "hluchá místa".
Nejedná se o jednolitý příběh, spíše útržky vyprávění, které různě skáčou v čase.
Autorčin styl se mi líbí, ale asi to není knížka, kterou bych s nadšením doporučovala. Bylo tam opravdu hodně sebekritiky, kritiky a pesimismu.

[Ola Hol · Rating 4 out of 5]

Disappointing ending. Otherwise insightful and a good read.