Radikální potřeby

by Tereza Semotamová

Bezejmenná vypravěčka nového románu Terezy Semotamové dokáže svým živým, bezprostředním jazykem a naléhavým tónem rychle vtáhnout čtenáře do svého světa, jenž v sobě obsáhne velkoměstské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu. Autorčin osobitý vyprávěcí styl vytrvale osciluje mezi intimitou a ironickým odstupem, přičemž rozehrává odvážnou jazykovou hru plnou břitkého humoru, slangových i nářečních výrazů, aluzí na „vysokou“ kulturu i současnou popkulturu – a z jejích obsesivních nářků, kritických šlehů i bolestné introspekce postupně vyvstává svého druhu generační zpověď. Sonda do života mladé umělkyně se přitom stále stáčí k témuž: k odvaze čelit sobě samé, ke konfrontaci se svými skutečnými emocemi a potřebami.

280 pages, Hardcover

First published January 1, 2024

Reviews

[Edna Nová · Rating 2 out of 5]

Budilo to zdání, že jedná o českou verzi Rozhovorů s přáteli…. Jenže bylo spíše velké zklamání, zaznívají tam důležité věci, ale všechny tak nějak vyfičí.. Jako neuspořádané deníkové záznamy. Ano, hrdinka má cit pro nějaký trefný glosy a ironii, ale to celý román neutáhne. Pro mě zklamání, protože bych podobné knize chtěla dát maximum bodů a adorovat ji do nebes.

[Sylva]

asi takto...

[Ondřej · Rating 3 out of 5]

Gulášek, skica, blogísek, všechno v lepším slova smyslu. Na mě jen asi moc velká porce.

Nevím, jestli ústřední fór – že radikální potřebou holky v 21. století je najít si kluka – není trochu zklamání. Nevím, jestli to, že hlavní postava všechny blízký lidi označuje jen písmeny, ale když je ve spokojeným vztahu, dostanou lidi jména, není příliš polopatický. Ani nevím, jestli to, že milostný toužení po odborníkovi působí tak zoufale, je záměr. Z toho všeho mám pak dojem, že jsem se s knihou buďto zčásti minul, anebo že by snesla radikálnější (ha ha) redakci.

[Kristýna Vondrová (Pilná) · Rating 3 out of 5]

Umělecky hodnotná literatura. Líbily se mi insighty do života ženy, co se živí uměním (třeba stáž v Německu). Vnitřní monology nebo divný situationship hrdinky byly pro spoustu čtenářů určitě relatable. Mně ke spokojenosti chyběl větší dějový spád a emoční vazba na postavy. Nešťastně na mě působil i ten časoprostor, covid a lockdowny. Kdo na to chce vzpomínat? Je vidět, jak dlouho knížka čeká na zařazení do edičního plánu...

[Ivana · Rating 3 out of 5]

Táto kniha, to je niečo ako smiech gůglujúcej a rolujúcej Medúzy. Rozprávaju ju žena, podobná mnohým českým románovým hrdinom-mužom. Hnetie z hmoty sochy, vadí jej pokrytecké jednanie, sama tak koná, niekomu sa neozve, niečo nechá vyhniť. Hodne roluje a gůgluje, sleduje seriály na upokojenie. V tom dobrom zmysle je to chcípacký český román, kde sa toho moc nestane. Nevadí to, je ponorený do zmixovanej reality-virtuality, a pritom drží pohromade (čo nie je sranda, ako vie každý, kto občas nerozumie ani svojim vlastným správam). Má to vynikajúce momenty - hoci niektoré z nich skončili rýchlejšie než začali a niečo sú veľké kusy. Ako prežívanie pandémie alebo mužsko-ženského priateľstva.
"Třít si chvíli hmotu, aby se zachvěl i duch."
Rozhovor s autorkou: https://www.h7o.cz/clanky/13930-budte... v ktorom zaznievajú podobné argumenty pre ženské písanie, ako v eseji Hélen Cixous z roku 1976.

[Hana Vacková · Rating 3 out of 5]

Velmi současné čtení. Moc mě bavily různé postřehy o klimatické krizi, úskalích hledání lásky, pandemii covidu nebo odkazy na politické dění. S vypravěčkou jsem často soucítila, někdy mě štvala.
Dvě hvězdičky strhávám za to, že se některé věci opakovaly až příliš, kniha by podle mě to, co chtěla sdělit, zvládla s polovičním počtem stran (ale zase byla takto autentičtější?, nevím).

[Marek Hnatiak]

“Zoufalá” vztahová linka mi přišla hutná a skvělá. Pandemický závěr ale nic nerozuzlil, přesto jsem si rád četbou připomněl, jací jsme byli (pobyt na venkově, domácí kvásek, Emma Smetana v DVTV). Postupem je ale opravdu “hodně nekonstruktivně jedovatá”.

[Zuzana Kolouchova · Rating 4 out of 5]

Jak jsem z toho ze začátku byla nadšená, tak mě to pak začalo štvát ergo kdyby to bylo kratší tak líp. Nicméně za mě je to tématem fakt osobní kniha a až mě fascinovalo, jak některý postoje a myšlenky mám s hlavní hrdinkou podobný. Čte se to lehce, jen ke konci se to už trochu motá v kruhu.