What do you think?
Rate this book
Lásky hra osudná / Adam Stvořitel
Divadelní hry bratří Čapků jsou parodiemi a satirickým zobrazením soudobé společnosti. Jejich prvotina Lásky hra osudná (1922) je komedie založená na slovních hříčkách a duchaplných dialozích. Poslední společné drama Adam stvořitel (1927) ztvárňuje myšlenku, že současný svět je sice špatný, ale každý pokus jej násilně změnit je marný.
- GenresDrama
151 pages, Paperback
Published January 1, 2005
About the author
Karel Čapek
614 books980 followersKarel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".
(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)
(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 3 of 3 reviews
July 21, 2016
2,3*
July 23, 2017
Adam Stvořitel (Adam the Creator) can no doubt be called a predecessor of Monty Python's "Life of Brian" - certainly not a genetical predecessor, as it's not very likely the Monty Python members knew the work, but in spirit: A funny satire built on images from the Christian canon, and at the same time elaborating on the shortcomings of the human species.
The Čapek brothers wrote this play in 1927, an era of rising totalitarianism - e.g. in Soviet Russia and in Fascist Italy. It begins with Adam destroying the world with his "cannon of negation", being the only survivor. God then hands some of the clay of creation to Adam and asks him to built a new and better world. Adam starts with the best intentions, but pettiness on the one hand and lack of artisanship on the other cause one failure after the other: "Jakmile začneš tvořit, dopadne to docela jinak, než jak sis představoval. Říkám ti, to nejlepší je vymýšlet a psát, jak by měl svět vypadat. Já už jsme si napsal návrhy na pět různých svetů; každý z nich je báječný, jenomže teď nevím, který by byl ten nejlepší a do kterého se dát..." ("As soon as you start to create, it turns out totally differently from what you imagined. I tell you, the best would be to think up and write down, how the world supposed to be like. I have already written down suggestions for five different worlds; everyone of them is marvellous, but i don't know now, which one of them is best and which one I should commit my creative force to...") Adam first creates Eve, then the Übermensch, who takes Eve away from Adam. Next come Lilith and then Adam's Alter Ego, who later joins Adam in a creation competition, where Adam keeps creating individuals, while Alter Ego has first built a mold to go into mass production - in the most literal meaning of the word. You will certainly recognize thoughts from Nietzsche and Gustave Le Bon here, just like struggles between liberalism, communism and fascism appear. That doesn't mean, though, that the book is outdated now; it's not all limited to the time of its first staging: "Pravda je, co je odhlasováno! Stačí prostá většina, aby se cokoliv stali pravdou" ("The truth it what is passed as the truth! A simple majority is sufficient for anything to become the truth.") sounds like a political principle of one of the leaders of the Western world right now.
This would have been a five-star rating, if "Adam Stvořitel" wasn't coupled with "Lásky hra osudná" ("A fateful play of love") in this edition. It's not a bad play, but nothing special either: One person schemes to get two other men into a courting competition for a woman, only to allow the schemer to take the prize in the end. It's a modernist tragicomedy, with some meta-drama, illusion-breaking self-reflections or direct talks to the audience and some deliberate stylistic diversity.
So: Adam Stvořitel 5 stars, Lásky hra osudná 3 stars, makes an average of 4
The Čapek brothers wrote this play in 1927, an era of rising totalitarianism - e.g. in Soviet Russia and in Fascist Italy. It begins with Adam destroying the world with his "cannon of negation", being the only survivor. God then hands some of the clay of creation to Adam and asks him to built a new and better world. Adam starts with the best intentions, but pettiness on the one hand and lack of artisanship on the other cause one failure after the other: "Jakmile začneš tvořit, dopadne to docela jinak, než jak sis představoval. Říkám ti, to nejlepší je vymýšlet a psát, jak by měl svět vypadat. Já už jsme si napsal návrhy na pět různých svetů; každý z nich je báječný, jenomže teď nevím, který by byl ten nejlepší a do kterého se dát..." ("As soon as you start to create, it turns out totally differently from what you imagined. I tell you, the best would be to think up and write down, how the world supposed to be like. I have already written down suggestions for five different worlds; everyone of them is marvellous, but i don't know now, which one of them is best and which one I should commit my creative force to...") Adam first creates Eve, then the Übermensch, who takes Eve away from Adam. Next come Lilith and then Adam's Alter Ego, who later joins Adam in a creation competition, where Adam keeps creating individuals, while Alter Ego has first built a mold to go into mass production - in the most literal meaning of the word. You will certainly recognize thoughts from Nietzsche and Gustave Le Bon here, just like struggles between liberalism, communism and fascism appear. That doesn't mean, though, that the book is outdated now; it's not all limited to the time of its first staging: "Pravda je, co je odhlasováno! Stačí prostá většina, aby se cokoliv stali pravdou" ("The truth it what is passed as the truth! A simple majority is sufficient for anything to become the truth.") sounds like a political principle of one of the leaders of the Western world right now.
This would have been a five-star rating, if "Adam Stvořitel" wasn't coupled with "Lásky hra osudná" ("A fateful play of love") in this edition. It's not a bad play, but nothing special either: One person schemes to get two other men into a courting competition for a woman, only to allow the schemer to take the prize in the end. It's a modernist tragicomedy, with some meta-drama, illusion-breaking self-reflections or direct talks to the audience and some deliberate stylistic diversity.
So: Adam Stvořitel 5 stars, Lásky hra osudná 3 stars, makes an average of 4
May 7, 2022
- hlavní inspirací první hry ve svazku byla nesporně románská commedia dell'arte, jejíž formy se bratři Čapkové poměrně dobře i překvapivě zhostili;
- autoři jí předznamenali přincip divadla na divadle a relativizaci pravdy; tím se přibližují ke hrám Pirandellovým, jako jsou např. "Každý má svou pravdu" nebo "Šest postav hledá autora", přitom jejich hra byla napsána zhruba o 10 let dříve než tyto a nelze ani předpokládat, že by se Pirandello zpětně jejich hrou inspiroval, protože ji zřejmě neznal;
- docela vtipná pointa;
- pokud jde o užití veršů v obou hrách, mělo to být více dotaženo, protože zatímco některé řádky se rýmují, jiné nikoli, a neznám básnickou formu, která by toto tolerovala - pokud jde jen o čistý experiment, tak pak nemám co vytknout, ale nejde to z toho poznat ani jinak logicky vydedukovat;
- alegorická, tak trochu sociálně laděná moralita s nenápadně kázajícím obsahem v druhé části knihy má poměrně podnětnou koncepci a obsahuje řadu rozvinutých (filosofických) myšlenek či témat k přemítání, lépe stravitelných i podaných v její první části, o to pak hůře v části druhé;
- jsou v ní ale zároveň velmi dlouhé monology (hlavně ze začátku), které musí být pro herce problém se naučit (blíží se formě velmi těžkého /i tematicky/ monodramatu);
- myšlenka Alter ega coby protikladu k hlavnímu hrdinovi byla v té době zřejmě poměrně nová, a třebaže nelze datovat úplně přesně, kdy vznikla, Čapkové s ní zde pracovali poměrně zlomově;
- v druhé půlce hry je znatelné opakování podobného motivu jako v ostatních Čapkových dílech (konspirační vzpoura nebo válka na základě objevu či vynálezu, který aplikuje člověk /v tomto případě je mu skutečnost tvoření nabídnuta na rozdíl od jiných děl zcela vis maior/, načež se to obrátí proti němu);
- ve vypjatých dramatických scénách ke konci druhé hry působí další užití veršů (které tentokrát již dodržují nějakou formu) poněkud nepřirozeně a zkostnatěle;
- zatímco první komicky a v podstatě nenáročný či oddechově laděný výtvor si na jevišti představit ještě jakžtakž dokážu, u druhého dramatu to už v dnešních podmínkách není úplně možné nejen díky jeho přehnané dramatické formě, ale především vzhledem k jeho poněkud zatěžkanému a pokulhávajícímu, bohužel i značně nepřesvědčivému či nejednoznačnému zpracování. Pokud ovšem vezmeme v potaz, že bratři Čapkové tímto vlastně ještě nezralým "stvořením" s tvořením teprve začínali, pak se jedná zajistě o velmi záslužný počin i v rámci jakési rané a ještě hledající se experimentální tvorby, kterou je za toto období potřeba tolerovat i se všemi jejími nedostatky.
- autoři jí předznamenali přincip divadla na divadle a relativizaci pravdy; tím se přibližují ke hrám Pirandellovým, jako jsou např. "Každý má svou pravdu" nebo "Šest postav hledá autora", přitom jejich hra byla napsána zhruba o 10 let dříve než tyto a nelze ani předpokládat, že by se Pirandello zpětně jejich hrou inspiroval, protože ji zřejmě neznal;
- docela vtipná pointa;
- pokud jde o užití veršů v obou hrách, mělo to být více dotaženo, protože zatímco některé řádky se rýmují, jiné nikoli, a neznám básnickou formu, která by toto tolerovala - pokud jde jen o čistý experiment, tak pak nemám co vytknout, ale nejde to z toho poznat ani jinak logicky vydedukovat;
- alegorická, tak trochu sociálně laděná moralita s nenápadně kázajícím obsahem v druhé části knihy má poměrně podnětnou koncepci a obsahuje řadu rozvinutých (filosofických) myšlenek či témat k přemítání, lépe stravitelných i podaných v její první části, o to pak hůře v části druhé;
- jsou v ní ale zároveň velmi dlouhé monology (hlavně ze začátku), které musí být pro herce problém se naučit (blíží se formě velmi těžkého /i tematicky/ monodramatu);
- myšlenka Alter ega coby protikladu k hlavnímu hrdinovi byla v té době zřejmě poměrně nová, a třebaže nelze datovat úplně přesně, kdy vznikla, Čapkové s ní zde pracovali poměrně zlomově;
- v druhé půlce hry je znatelné opakování podobného motivu jako v ostatních Čapkových dílech (konspirační vzpoura nebo válka na základě objevu či vynálezu, který aplikuje člověk /v tomto případě je mu skutečnost tvoření nabídnuta na rozdíl od jiných děl zcela vis maior/, načež se to obrátí proti němu);
- ve vypjatých dramatických scénách ke konci druhé hry působí další užití veršů (které tentokrát již dodržují nějakou formu) poněkud nepřirozeně a zkostnatěle;
- zatímco první komicky a v podstatě nenáročný či oddechově laděný výtvor si na jevišti představit ještě jakžtakž dokážu, u druhého dramatu to už v dnešních podmínkách není úplně možné nejen díky jeho přehnané dramatické formě, ale především vzhledem k jeho poněkud zatěžkanému a pokulhávajícímu, bohužel i značně nepřesvědčivému či nejednoznačnému zpracování. Pokud ovšem vezmeme v potaz, že bratři Čapkové tímto vlastně ještě nezralým "stvořením" s tvořením teprve začínali, pak se jedná zajistě o velmi záslužný počin i v rámci jakési rané a ještě hledající se experimentální tvorby, kterou je za toto období potřeba tolerovat i se všemi jejími nedostatky.
Displaying 1 - 3 of 3 reviews