What do you think?
Rate this book
Ivalu, the Eskimo Wife
English, Danish (translation)
Hardcover
1 person is currently reading
42 people want to read
About the author
Peter Freuchen
84 books95 followersPeter Freuchen, born Lorenz Peter Elfred Freuchen was a Danish explorer, writer and traveler.
He spent many years in Thule, Greenland, living with the Polar Inuit. He worked with Knud Rasmussen, crossing the Greenland icecap with him. In 1935, Freuchen visited South Africa, and by the end of the decade, he had travelled to Siberia.
In 1938 he founded The Adventurer's Club (Eventyrernes Klub in Danish), which still exists. They later honoured his memory by planting an oak tree and creating an Eskimo cairn near the place, where he left Denmark for Greenland back in 1906.
He was also employed by the movie industry as a consultant and scriptwriter, specializing in Arctic-related scripts. Most notably MGM's Oscar winning Eskimo/Mala The Magnificent starring Ray Mala. In 1956, he won $64,000 on The $64,000 Question, an American TV quiz-show on the subject "The Seven Seas".
During World War II, Freuchen was actively involved with the Danish resistance movement against the Germans, despite having lost a leg to frost bite in 1926. He was imprisoned for a time by the Germans.
He spent many years in Thule, Greenland, living with the Polar Inuit. He worked with Knud Rasmussen, crossing the Greenland icecap with him. In 1935, Freuchen visited South Africa, and by the end of the decade, he had travelled to Siberia.
In 1938 he founded The Adventurer's Club (Eventyrernes Klub in Danish), which still exists. They later honoured his memory by planting an oak tree and creating an Eskimo cairn near the place, where he left Denmark for Greenland back in 1906.
He was also employed by the movie industry as a consultant and scriptwriter, specializing in Arctic-related scripts. Most notably MGM's Oscar winning Eskimo/Mala The Magnificent starring Ray Mala. In 1956, he won $64,000 on The $64,000 Question, an American TV quiz-show on the subject "The Seven Seas".
During World War II, Freuchen was actively involved with the Danish resistance movement against the Germans, despite having lost a leg to frost bite in 1926. He was imprisoned for a time by the Germans.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 4 of 4 reviews
September 21, 2024
Kniha přibližuje každodennost lidu Inughuit po kontaktu s bílými muži v 10. letech 20. století, kdy autor spolu s legendárním Knudem Rasmussenem zakládali v oblasti dnešní vojenské základy Pituffik na severozápadě Grónska obchodní stanici Thule. Freuchenův popis domorodé společnosti mi rozšířil znalosti, za zajímavé považuji zejména vnímání genderu a s ním spojené skutečnosti oddělující svět mužů a žen.
Nevýhodou českého překladu je, že není v úvodu specifikováno, že "Lidmi" se v knize myslí Inughuit, jež jsou známí také zastaralým pojmem "Polární Inuité,"a jejichž kultura se dodnes na základě izolace způsobené přírodními podmínkami oblasti, kterou obývají, částečně odlišuje od kultury Inuitů v Kanadě, i v jižnějších oblastech Grónska. Například ke kolonizaci západogrónského pobřeží došlo již v první polovině 18. století, zatímco Inughuit obývající severní oblast, se s bílým mužem setkali nejprve téměř o století později a k intenzivnějšímu kontaktu se "západní civilizací" docházelo právě až v době zakládání a provozu zmíněné obchodní stanice, jež byla zároveň de facto kolonií. Tato absence kontextu, byť zdánlivě drobná, uvede snadno čtenáře k domněnce, že specifické zvyky, charakteristika společnosti a jejich norem, i způsob myšlení domorodých obyvatel popsaných v knize, je poplatná pro všechny Inuity obývající Grónsko. Také některé ilustrační fotografie vybrané pro český překlad pochází z jiných oblastí Grónska, než z autorem popisovaných. Rovněž v textu zmiňovanou osadou Umanak není s největší pravděpodobnost myšleno současné západogrónské město Uummannaq, nýbrž stejnojmenná osada v oblasti dnešní základny Pituffik, obývaná Inughuit až do 50. let, kdy v souvislosti právě se stavbou USA základny Pituffik Space Base (dříve známá jako Thule Air Base) došlo k jejich nucené relokaci a založení města Qaanaaq, kde žije dnes početně největší komunita Inughuit.
Postava Ivalu je inspirována Freuchenovou první manželkou Navaranou Mequpaluk. V knize se objevují i další postavy, které mají reálný předobraz, zejména pak Minik, mladý Inughuaq, jenž byl jako šestiletý odvezen spolu s dalšími 5 Inughuit Robertem Pearym do USA, kde byli podrobeni nedůstojnému muzejnímu zkoumání. Minik se skutečně z USA vrátil do rodné oblasti, ale životní zkušenost jej poznamenala natolik, že nebyl schopný se mezi Inughuit plně začlenit, zároveň však dost dobře nezapadal ani do společnosti bílých mužů. Minik po návratu do USA umírá v roce 1918 na španělskou chřipku a podobná okolnost úmrtí se bohužel týkala i Navarany v roce 1921. Nabízí se otázka, nakolik autentický je popis Minikova chování mezi Inughuit a jaká byla skutečná interakce mezi ním a Navaranou (předobrazem hl. hrdinky Ivalu). Ale to už se nejspíš nikdy nedozvíme. Knihu bych doporučila všem zájemcům o rozdílnou kulturu, Arktidu a sever obecně.
Nevýhodou českého překladu je, že není v úvodu specifikováno, že "Lidmi" se v knize myslí Inughuit, jež jsou známí také zastaralým pojmem "Polární Inuité,"a jejichž kultura se dodnes na základě izolace způsobené přírodními podmínkami oblasti, kterou obývají, částečně odlišuje od kultury Inuitů v Kanadě, i v jižnějších oblastech Grónska. Například ke kolonizaci západogrónského pobřeží došlo již v první polovině 18. století, zatímco Inughuit obývající severní oblast, se s bílým mužem setkali nejprve téměř o století později a k intenzivnějšímu kontaktu se "západní civilizací" docházelo právě až v době zakládání a provozu zmíněné obchodní stanice, jež byla zároveň de facto kolonií. Tato absence kontextu, byť zdánlivě drobná, uvede snadno čtenáře k domněnce, že specifické zvyky, charakteristika společnosti a jejich norem, i způsob myšlení domorodých obyvatel popsaných v knize, je poplatná pro všechny Inuity obývající Grónsko. Také některé ilustrační fotografie vybrané pro český překlad pochází z jiných oblastí Grónska, než z autorem popisovaných. Rovněž v textu zmiňovanou osadou Umanak není s největší pravděpodobnost myšleno současné západogrónské město Uummannaq, nýbrž stejnojmenná osada v oblasti dnešní základny Pituffik, obývaná Inughuit až do 50. let, kdy v souvislosti právě se stavbou USA základny Pituffik Space Base (dříve známá jako Thule Air Base) došlo k jejich nucené relokaci a založení města Qaanaaq, kde žije dnes početně největší komunita Inughuit.
Postava Ivalu je inspirována Freuchenovou první manželkou Navaranou Mequpaluk. V knize se objevují i další postavy, které mají reálný předobraz, zejména pak Minik, mladý Inughuaq, jenž byl jako šestiletý odvezen spolu s dalšími 5 Inughuit Robertem Pearym do USA, kde byli podrobeni nedůstojnému muzejnímu zkoumání. Minik se skutečně z USA vrátil do rodné oblasti, ale životní zkušenost jej poznamenala natolik, že nebyl schopný se mezi Inughuit plně začlenit, zároveň však dost dobře nezapadal ani do společnosti bílých mužů. Minik po návratu do USA umírá v roce 1918 na španělskou chřipku a podobná okolnost úmrtí se bohužel týkala i Navarany v roce 1921. Nabízí se otázka, nakolik autentický je popis Minikova chování mezi Inughuit a jaká byla skutečná interakce mezi ním a Navaranou (předobrazem hl. hrdinky Ivalu). Ale to už se nejspíš nikdy nedozvíme. Knihu bych doporučila všem zájemcům o rozdílnou kulturu, Arktidu a sever obecně.
April 6, 2021
Spændende historie om livet i Vestgrønland for 100 år siden. Ivalu er en usædvanlig kvinde for sin tid.
Der er lidt mange karakterer at holde styr på, men det skal man ikke tage så tungt. Vigtigt at have i baghovedet at dette er en delvist selvbiografisk historie om Peter Freuchen og hans kone Navarana, det giver historien et ekstra spændende perspektiv.
Der er lidt mange karakterer at holde styr på, men det skal man ikke tage så tungt. Vigtigt at have i baghovedet at dette er en delvist selvbiografisk historie om Peter Freuchen og hans kone Navarana, det giver historien et ekstra spændende perspektiv.
February 9, 2024
Paráda, z prvej ruky o Ľuďoch, zozrate aj s navijakom.
May 8, 2024
Polárník Peter Freuchen (1886-1957) strávil část svého života v Grónsku a na základě toho napsal knihu Ivalu, inspirovanou svou inuitskou manželkou.
Ivalu mě zaujala u @vrchni_kniha_uci. Je to pozoruhodná kniha s velkou informační hodnotou. Popisuje tradiční život Inuitů, ten se skládá zejména z lovu a zpracování úlovků, šití a spravování oblečení z kožešin a každodenního života.
Mentalita Inuitů je úplně jiná, proto občas mezi nimi a "bílými muži" vznikají různá nedorozumění.
Překvapil mě zvyk, že Inuité mluví schválně ve skromnosti a jakési ironii. Třeba se chtějí pochlubit návštěvě, jak jsou pohostinní a kolik mají jídla, a místo toho řeknou: "Nechte maso, ať se vaří, stejně za nic nestojí! Stydím se za svůj dům, moje žena je neschopná!". Nebo často říkají: " Jsem jen ubohý Člověk."
Celkově se velká část knihy věnuje lovu potravy, maso se jí vařené, syrové, sušené, uleželé - shnilé (loví se mroži, tuleni, medvědi, zajíci, lišky, bělokuři, alkouni).
Muži si své budoucí manželky namlouvají dost drsným a agresivním způsobem a jak se na konci píše: " Ženy však mohou být takové, jaké ve skutečnosti jsou, jen s bílým mužem." (Tady nevím, jestli se to takto obecně dá úplně říct 🙂).
Vždycky mě fascinuje sledovat národy, které žijí v souladu s přírodou mimo "vyspělou" civilizaci a vlastně jim to spojení s přírodou určitým způsobem závidím. Ale tady je to tedy vykoupeno drsným zacházením se ženami, velkou zimou a někdy krutými zvyky.
Zajímalo by mě, jaký je život v popisovaných oblastech dnes, hodně věcí se jistě za tu dobu změnilo.
Pokud rádi cestujete alespoň literárně do různých kultur, je to kniha pro Vás. 🙂 Jak už jsem za začátku psala, ta hodnota je tam více informační než beletristická.
"Potíže k životu patří, a proto není vhodné někoho litovat, má pak ještě větší trápení. Když se ale potížím smějeme, zaleknou se!"
"Zuby smutku se rychle obrušují, a když uplyne nějaká doba, nezakusují se tak hluboko."
Ivalu mě zaujala u @vrchni_kniha_uci. Je to pozoruhodná kniha s velkou informační hodnotou. Popisuje tradiční život Inuitů, ten se skládá zejména z lovu a zpracování úlovků, šití a spravování oblečení z kožešin a každodenního života.
Mentalita Inuitů je úplně jiná, proto občas mezi nimi a "bílými muži" vznikají různá nedorozumění.
Překvapil mě zvyk, že Inuité mluví schválně ve skromnosti a jakési ironii. Třeba se chtějí pochlubit návštěvě, jak jsou pohostinní a kolik mají jídla, a místo toho řeknou: "Nechte maso, ať se vaří, stejně za nic nestojí! Stydím se za svůj dům, moje žena je neschopná!". Nebo často říkají: " Jsem jen ubohý Člověk."
Celkově se velká část knihy věnuje lovu potravy, maso se jí vařené, syrové, sušené, uleželé - shnilé (loví se mroži, tuleni, medvědi, zajíci, lišky, bělokuři, alkouni).
Muži si své budoucí manželky namlouvají dost drsným a agresivním způsobem a jak se na konci píše: " Ženy však mohou být takové, jaké ve skutečnosti jsou, jen s bílým mužem." (Tady nevím, jestli se to takto obecně dá úplně říct 🙂).
Vždycky mě fascinuje sledovat národy, které žijí v souladu s přírodou mimo "vyspělou" civilizaci a vlastně jim to spojení s přírodou určitým způsobem závidím. Ale tady je to tedy vykoupeno drsným zacházením se ženami, velkou zimou a někdy krutými zvyky.
Zajímalo by mě, jaký je život v popisovaných oblastech dnes, hodně věcí se jistě za tu dobu změnilo.
Pokud rádi cestujete alespoň literárně do různých kultur, je to kniha pro Vás. 🙂 Jak už jsem za začátku psala, ta hodnota je tam více informační než beletristická.
"Potíže k životu patří, a proto není vhodné někoho litovat, má pak ještě větší trápení. Když se ale potížím smějeme, zaleknou se!"
"Zuby smutku se rychle obrušují, a když uplyne nějaká doba, nezakusují se tak hluboko."
Displaying 1 - 4 of 4 reviews