„Memoáromán“ o zakopaném psu je zprávou o skutečných lidech a činech, které pokryly jedny ctí a druhé hanbou. Je to politická sága sedmdesátých let a zároveň kriminální příběh tím napínavější, že pravdivý. Hlavními protagonisty jsou autor, jeho žena a pes jezevčík, ale také Státní bezpečnost a společnost chartistů. Příběh končí v říjnu 1979, kdy bylo manželům Kohoutovým znemožněno vrátit se po pobytu v zahraničí do Československa, takže byli nuceni emigrovat.
Pavel Kohout is a Czech and Austrian novelist, playwright, and poet. He was a member of the Communist Party of Czechoslovakia, a Prague Spring exponent and dissident in the 1970s until he was expelled to Austria. He was a founding member of the Charter 77 movement.
V poslední době jsem měl tu čest číst více děl od Pavla Kohouta.
Zakopaný pes podává zprávu o nastupující normalizaci a o jejim vrcholu v sedmdesátých letech. Děkuji za tento pohled. Šikana, kterou si stát prostřednictvím úřadu a policie k některým lidem dovoloval, je dnes pro nás mladší jinak nepředstavitelná, skoro neuvěřitelná.
Nicméně na mne při čtení po celou dobu dýchal černobílý pohled autora, jehož jediným kritériem byl jeho morální postoj v té době. Nemyslím to teď jako výtku, jde o "memoáromán", kde je to doboleno. Ale nutno s jistým zabarvením počítat.
Tahle knížka mě nemálo překvapovala. Fakt se tohle dělo, je to vůbec možné? Vážně TOHLE udělali nebohému malému pejskovi? Vážně byli tak chytří a vypočítaví? Zvlášť to chytří - v Čechách jsou mnohdy komunisté vykreslováni jako hlupáci, tupci, ubožáci. A tahle knížka jasně dokazuje, že minimálně někteří z nich, byli chytří až moc.